Ojetý elektromobil jde z domu aneb 10 000 kilometrů s Renaultem Zoe

Vloni v létě se ze mě stal progresivista. Jak jinak si vysvětlit  fotovoltaickou elektrárnu na střeše a elektromobil pod ní? Zatímco první jmenované bylo pořízeno díky kombinaci snahy o soběstačnost, snahy zatěžovat o něco méně planetu a snahy být nezávislý na rozkolísaném trhu s energiemi, druhé jmenované bylo čistě výsledkem pokusu o co nejrychlejší návratnost fotovoltaiky.

Abych řekl pravdu, žádným zarytým fanouškem elektromobility jsem ještě před rokem nebyl a vlastně se za něj nepovažuji dodnes. Stále si myslím, že při stávajících možnostech elektromobilů a přidružené infrastruktury je pro většinu obyvatel měst nejekologičtější i nejekonomičtější volbou full hybrid, zejména takový, který nabízí Toyota nebo Honda. Jenže pak jsou tu lidé, kteří mohou nabíjet doma, často „zdarma čistou energii“, a jejich akční rádius jen zřídka přesahuje 200 kilometrů za den. Ano, tak to mám přesně já.

Bude se tedy juchat? Ano, ale až za chvíli. Renault Zoe v naší rodině nahradil Toyotu Auris. Hatchback za hatchback, i když o třídu menší. Co do prostoru pro posádku i pro náklad, kdovíjaká změna to nebyla. Co do pocitů na palubě ovšem intergalaktický rozdíl. Clio a z něj vycházející Zoe byly od začátky kritizovány na mizerné materiály na palubě. Z fotek to nepoznáte, ale jakmile se posadíte, je jasno. Tvrdé plasty, nepříjemně měkké sedačky s kraťoučkými sedáky a nulovým bočním vedením…

A pak se rozjedete a ono to pokračuje. Ne, Auris rozhodně není nějaká bestie požírající křivolaké okresky. V porovnání se Zoe je ale jeho podvozek skutečně brilantní. Houpání na každé nerovnosti je prý francouzská variace na pohodlí. Děkuji, ale nechci.

Průjezdy zatáčkami jsou pak kapitolou samou pro sebe. Díky nízkému těžišti se auto i přes měkké pružení nijak významně nenaklání. Ve volantu ovšem cítíte, jak se pomaličku přenáší váha na přední kolo a auto nemíří úplně tam, kam byste chtěli. Pak konečně celou vahou dosedne a dokrouží podstatně utaženější oblouk. Nepříjemné. Pokud navíc na úzké silnici v zatáčce míjíte někoho jiného, udělají se vám na čele krůpěje potu.

A co tradiční francouzské bolístky? Inu, dostavily se. Auto jsem kupoval se 45 tisíci kilometrů a šesti roky na hrbu. Za těch deset tisíc kilometrů se skutečně ukázalo leccos. Infotainment nezklamal a z nějakého důvodu se čas od času při startu ptá, jakým jazykem a hlasem ke mně má mluvit. Dokud to nenastavím, nebude se mnou mluvit nijak. A hlavně nedodá ani obrázky, což se moc nehodí, když potřebujete po startu hned couvat a čekáte na obraz parkovací kamery. O rychlosti a dovednostech tohoto zařízení není třeba dále mluvit. Pochází z roku 2013 a je to na něm znát. Kromě dešťového senzoru ale jinak v autě funguje všechno.

Tedy skoro všechno. O topení už byla řeč v jiném článku. Nutno říct, že výměna teplotního čidla v interiéru zimní mrazy v autě vyřešila, ovšem na tričko to uvnitř stále nebylo. Úleva přišla až s příchodem jara. A pak je tu podvozek. Po padesáti tisících se musela měnit přední ramena. To od Japonců neznám. Navíc ani zadní náprava prý nebývá dlouhověká.

Že jsem si koupil klump? Možná ano, ale klump, ze kterého jsem úplně nadšený. Strašné i skvělé auto. Tak Zoe popisuju prakticky od začátku, co ho mám, každému, kdo se na něj zeptá. Proč strašné, už víte. Jenže ten zážitek z řízení elektromobilu je něco nepřenositelného. Ta snadnost a lehkost pohybu je něco, co nepochopíte, dokud s elektromobilem pár dnů nežijete. Nesnese to srovnání ani s běžnými spalováky s automatem. Instantní výkon (byť ho v Zoe není extra moc), absolutní klid, který až ve vyšších rychlost nahrazuje aerodynamický svist, okamžité reakce na pokyn pravou nohou. Někdo to má možná jinak, ale mně jízda s elektromobilem učarovala.

Resumé po roce a deseti tisících kilometrů? Jednoznačné! Renault Zoe půjde z domu i za skřípění zubů, že za ten rok přišel o 20% hodnoty. A podobně to nejspíš dopadne i se spalovací Kiou Ceed SW, která plnila roli prvního auta do rodiny. Jenže za poslední rok se s ní jelo jen párkrát, a to vlastně vždycky spíš proto, že jsem chtěl, než že bych musel. Ten vzpomínaný rok provozu Zoe přinesl zkušenost, že u nás doma elektromobil zastane vše, co od auta potřebujeme, a dokonce lépe, než spalovák. Jen by to tedy měl být nějaký lepší a přece jen prostornější elektromobil. Jaký? Tak o tom někdy příště.

zdroje:

• Wikipedia
• Garáž.cz