Jeho slovům o tom, že obzvlášť tohoto vítězství si cenní, se nelze divit. Jasně, že si vzpomněl.
Blízko triumfu na klasice piva, jak se Amstelu podle hlavního sponzora přezdívá, už byl před třemi roky. Co blízko, někteří pořád tvrdí, že to byl právě čtyřiadvacetiletý jezdec Ineosu, kdo měl slavit.
„Řekl bych, že je skvělé tady vyhrát podruhé, ale tím bych asi vzbudil kontroverzi,“ utrousil s úsměvem v neděli i Pidcock.
V roce 2021 jeho spurt proti Woutu van Aertovi rozsoudila až cílová fotografie. Rozhodčí ji zkoumali více než pět minut, dlouho si nebyli jistí. Nakonec ukázali na van Aerta. V jeho prospěch podle nich hrály čtyři tisíciny sekundy!
Zleva Thomas Pidcock, Maximilian Schachmann a Wout van Aert sprintují do cíle Amstelu.
Jiné záběry však upřednostňovaly spíše Pidcocka. „Cílová fotografie se používá k ověření těsného výsledku. Jenže včerejší snímek vyvolal více otázek, než kolik jich bylo zodpovězeno. To není správné. Fotofiniše by měly být stoprocentně přesné,“ napsal tehdy Brit v příspěvku na sociálních sítích, který později smazal.
Tak či tak byl bez vítězství. Stejně jako v roce 2022, kdy finišoval jedenáctý, i loni, kdy skončil třetí.
Proto pro něj letošní triumf tolik znamená.
Proto si řekl, že tentokrát nic nepodcení a ani na minutu nepoleví z koncentrace.
Když se pětatřicet kilometrů před cílem na stoupání Eyserbosweg z hlavního pole utrhla dvanáctka jezdců, nechyběl v ní. Vycítil, že by mohlo jít o rozhodující únik.
Intuice mu vyšla. Navíc v úniku chyběl van der Poel a jak se jezdci vzdalovali, čím dál tím bylo jasnější, že po Flandrech a Roubaix tentokrát jeho impozantní série skončí.
„Nebylo to tak hrozné, ale nějak super jsem se necítil,“ vysvětloval posléze úřadující mistra světa, jenž páskou projel na dvaadvacáté pozici o jedenáct sekund za Pidcockem. „Můj plán byl přejet Keutenberg (28 kilometrů před cílem) s nejlepšími a pak něco vymyslet. Jenže ti už bylo tou dobou pryč. Trochu nešťastné.“
Pidcock vyhrál klasiku Amstel Gold Race. Van der Poel až ve třetí desítce |
Pidcock pak ve skupince zprvu trochu šetřil síly, načež se do toho na posledních deseti kilometrech opřel.
Zůstal na čele, když se grupa smrskla jen na čtyři jezdce – jeho, Marca Hirschiho, Tiesje Benoota a Mauriho Vansevenanta. Dokonce se ke konci pokoušel i o sólový nástup.
„Měl jsem po Roubaix zraněné ruce, také mě bolelo rameno a nemohl jsem pořádně držet řídítka. Takže jsem si do spurtu moc nevěřil,“ vysvětloval.
Trojici soupeřů však odpárat nedokázal a stejně jako v roce 2021 o triumf bojoval až v posledních metrech. I tentokrát měl proti sobě jeden žlutý dres Vismy (tehdejšího Jumba), jen místo van Aerta ho oblékal Benoot.
Jako první otevřel spurt Vansevenant, Pidcock si ale počkal, až zabere právě Benoot. Pak se podél bariéry dostal do čela. A tentokrát už slavil. S přehledem, bez fotofiniše.
Momentka z Amstel Gold Race v Nizozemsku.
„Dojezd byl proti větru, měli jsme štěstí, že Mauri začal brzy, protože jinak by nás zezadu mohli dojet,“ vykládal lídr Ineosu. „Když se pak Tiesj rozjel, byl tam moment, kdy jsme byli přesně vedle sebe. V tu chvíli jsem si pomyslel: Ne, dnes už ne. Pak jsem si nařídil: Pokračuj, dostaň se před něj! A vyšlo to. Dnes i bez cílové fotografie.“
Sbírku pěti profesionálních silničních triumfů, v níž má už i etapový úspěch z předloňské Tour de France či vavřín z loňského Strade Bianche, rozšířil o šestý. Na jaře bude mít ještě další dvě šance. Figuruje ve startovní listině středečního Valonského šípu, tak nedělního monumentu Lutych-Bastogne-Lutych.
„Tlak je pryč,“ oddechl si Brit. „Teď můžeme v klidu pokračovat a troufám si říct, že si tyhle závody ještě užijeme.“
Sebedůvěra se mu hodí i pro letní část sezony. Tu by měl mít totiž extra náročnou, v závěru loňského roku v podcastu Red Bullu Just Ride prohlásil, že chce jet jak Tour de France, tak v olympijské Paříži závody na silnici i na horských kolech.
Program je neúprosný. Tour skončí 21. července.
29. července se jede v Paříži cross country.
A 3. srpna hromadný silniční závod.
Zlato slaví Brit Thomas Pidcock. (26. července 2021)
Prioritou by pro něj měla být olympiáda, kde obhajuje zlato z horských kol z Tokia, ovšem ani Tour nechce vypustit. O tom, že by třeba v jejím průběhu odstoupil dosud nehovořil.
„Chci obhájit titul v cross country, ale musím mé ambice srovnat s těmi týmovými. A na Tour mě chtějí,“ povídal.
V rámci přípravy na biky by mohl zavítat i na svůj oblíbený Světový pohár v Novém Městě, který se koná 24.-26. května. Účast ale ještě nepotvrdil. „Moje plány nejsou jednoduché. Bude to na limitu,“ uvědomuje si před náročným létem. „Ale dávám si ty největší šance.“
Na Amstelu se navnadil.
