Adéla Rosípalová je mladá knižní autorka, která se nebojí jít za svým snem. Její nová kniha Lásky čas vychází 18. dubna. Studuje na Univerzitě Palackého českou a anglickou filologii a k tomu si dodělává pedagogické minimum. Většinu času tráví čtením a psaním knih, bez kterých si nedokáže svůj život představit. 

Jak bylo těžké vydat vaši úplně první knihu?

Proces byl velmi zdlouhavý a náročný. Zkoušela jsem pořád dokola své štěstí a nakonec to vyšlo. Obepisovala jsem různá nakladatelství a nakonec se mi ozvali z Fragmentu.

Jak dlouho trvá, než se knížka po napsání vydá?

Nakladatelství jsem oslovila v roce 2020 během pandemie. Režim byl tehdy odlišný. Napsala jsem jim v listopadu, odpověď přišla někdy v březnu, kdy jsem jim teprve poslala celý rukopis. V srpnu už bylo jisté, že knížka vyjde a další rok v září kniha doopravdy vyšla.

Jak probíhá komunikace s nakladatelstvím? Měli nějaké výhrady, musela jste něco změnit?

Redaktor by měl správně zasahovat, tím spíše u prvotiny. Já jsem měla štěstí, že se žádné velké zásahy nekonaly. Problém byl s koncem, ten jsem musela celý změnit, jinak proběhlo pár menších úprav u jednotlivých scének.

Jak je to se ziskem, když vydáváte první knihu a nikdo vás nezná?

Z každé prodané knížky mám určité procento. Začínající autoři mají zkrátka nižší procenta ze zisku. Ta procenta nejsou nijak zázračná ani u bestsellerových autorů. Psaním se v České republice málokdo doopravdy uživí.

Kdyby byly lepší ekonomické podmínky pro spisovatele, chtěla byste se tím živit?

Představa je to pěkná. Nejsem si jistá, jestli by mě to pak nepřestalo bavit. Já to beru jako koníček a ráda se k tomu budu vracet, když budu mít chuť. Je to pro mě spíše odpočinková záležitost. 

Jaké to bylo držet vaši první papírovou knihu v ruce? Motivovalo vás to k další tvorbě?

Ještě pořád mi to přijde neuvěřitelné. Teď běží předprodej mé další knihy. Když držíte svou knihu v ruce, tak je to splněný sen. 

Vaše nová kniha Lásky čas vychází 18. 4. Na co se mohou čtenáři těšit?

Kniha je žánrem komedie, ale vyskytují se tam i vážná témata. Hlavní je vztah dvou hlavních postav. Řeší se i těžká minulost, nefunkční vztahy nebo coming out. Příběh se odehrává v České republice, takže jsme zapojili typické české výstřelky. Já jsem z Olomouce a Alča kousek od Prahy, kam jsme dosadily i naše hlavní postavy. Kniha je plná jazykových rozepří. I když jsme tak malá země a máme společný jazyk, tak člověk najde spoustu rozdílů.

Knihu píšete spolu s Alenou Štraubovou, jak těžké je psát knihu ve dvou?

Je to pořádná jízda. Naštěstí jsme si dost sedly. Každá k tomu přistupuje trošku jinak, ale u psaní jsme byly na stejné vlně. S nápadem na spoluautorství i příběh přišla Alena. Psaní knihy jsme si spolu dost užily.

Jak jste se s Alenou Štraubovou seznámily?

Dávaly jsme úplnou náhodou ve stejný den na Instagram, že nám vychází nová knížka. Alča mi napsala ohledně zdrojů k diplomové práci, jelikož jsme ji psaly na dost podobné téma. Začaly jsme si psát a zjistily jsme, že obě píšeme u stejného nakladatelství a navíc se obě zabýváme LGBTQ literaturou. Tak to celé začalo a už nešlo přestat.

Jak jste se dostala ke psaní o LGBTQ komunitě?

Přišlo to samo. Někdy už na základní škole jsem četla knihy s touto tématikou. Začala jsem se postupně zajímat i o práva LGBTQ komunity a taky jsem se touto tématikou zabývala ve své bakalářské práci. 

Čtete si komentáře vašich čtenářů? Ovlivňuje vás to nějak?

Když přijde negativní komentář, tak se s tím musíte nějak vyrovnat. Neměli byste si to správně číst, ale já to stejně dělám. Snažím se komentáře pročítat a hledat nějakou konstruktivní zpětnou vazbu. Většinou jsou to ovšem názory velmi subjektivní a navíc si vzájemně odporují. 

Probíhá tvorba tak, že si sednete a píšete, nebo předem příběh promýšlíte?

Já se považuji za autora, který píše za pochodu. Většinou vím, kam chci příběh směřovat. Konec mám většinou vymyšlený hned od začátku. Mám dopředu promyšlených pár scének, které chci do příběhu dostat a také mám promyšlenou hlavní postavu. Jinak postupuji zcela náhodně podle toho, co mě napadne během psaní. Často se v příběhu vracím zpátky a neustále příběh upravuju. 

Co byste doporučila začínajícím autorům?

Rozhodně by to člověk neměl vzdávat, jednou to určitě vyjde. Chce to určitě trpělivost. Je fajn umět přijímat konstruktivní kritiku a nebrat si ji příliš osobně. 

V roce 2022 jste obdržela cenu Humbook award za vaši knihu Zlomky nekonečna. Jaký to byl pocit?

Pocit to byl neskutečný. Pamatuji si, jak jsem seděla v místnosti a z pódia se ozvalo mé jméno.  Musela jsem vstát a dojít si pro cenu. Nevěděla jsem, co říct. Vůbec jsem to nečekala, neměla jsem nic připravené. V té chvíli mi to přišlo šílené. Humbook je navíc čtenářská anketa, takže o tom rozhodli jen čtenáři. To pro mě byla nejlepší zpětná vazba.

Jaký máte názor na platformu Wattpad?

Asi většina mladých autorů dnes začíná na Wattpadu. Měla jsem taky svoje období, kdy jsem tam zveřejňovala různé fanfikce. Myslím si, že je to dobrá startovací platforma. Vím o několika autorech, kteří na Wattpadu začínali a teď jsou úspěšní. Wattpad má skvělou komunitu a navíc máte jako autor okamžitou zpětnou vazbu.

Jste v kontaktu s jinými autory?

Já jsem dost introvert, ale snažím se navazovat vztahy. Na společných akcích se setkáváme a seznamujeme. Hlavně Young Adult komunita je hodně provázaná a není těžké navázat kontakty. 

Co sama nejraději čtete? Jsou autoři, kteří ovlivnili vaši tvorbu?

Já čtu neustále Young Adult literaturu. Píšu, co bych chtěla číst. Postupně si hledám cestu i k jiným žánrům a k vyšší literatuře. Rozhodně mě ovlivnila Taherah Mafi, autorka knihy Shadow me, tu jsem četla už ve třinácti letech. Měla dost originální styl psaní, říkala jsem si, že tak chci taky jednou psát. 

Dala byste tip na nějakou novinku z minulého roku, kterou by si měl každý přečíst?

Rozhodně doporučuji Léto mezi řádky od Aleny Štraubové. Má skvělý styl psaní. Je schopná jít i do vážných témat, které podává komediálním způsobem. Z české tvorby doporučuji Aleše Novotného a jeho knihu Rty s příchutí vína. 

Máte v plánu se psaním pokračovat? Nějaké nové nápady?

Nápady mám v hlavě neustále. Kamarádka se mi směje, že pořád jen píšu. Teď mám rozepsané volné pokračování Zlomků nekonečna a jinak mám různé nástřely třeba jen pěti stran s tím, že se k tomu někdy do budoucna vrátím. Je toho spousta.