Saproxylové - to jsou brouci, jejichž život je spojený s tlejícím dřevem

Pokud ponecháme mrtvé dřevo v lese, zajistíme dané lokalitě velkou druhovou pestrost. V každé fázi tlení je přitom atraktivní pro jiné druhy. Ještě když mrtvý strom stojí, začne být zajímavý pro určité brouky a houby. Když po několika letech padne k zemi, najdou si ho zase jiné druhy. Takový strom se přitom může rozkládat desítky let. Takže desítky let jej využívají nejrůznější broučí specialisté vázaní právě na mrtvé dřevo.

„Takzvaní saproxylové, to znamená brouci, kteří jsou spojeni s tlejícím dřevem, je docela klasická disciplína v entomologii. Je to řada hezkých druhů, které se v dřevě nacházejí, takže entomologové mají k tomuto tématu blízko," vysvětluje zoolog Správy Národního parku Šumava Vladimír Dvořák.

Tlející dřevo v lesích je nutné vnímat i jako malý ekosystém, uvnitř kterého je opravdu hodně živo. Pokud se budeme stále pohybovat v říši saproxylů, tak vězte, že mezi brouky v tlejícím dřevě najdeme nejen ty, kteří se živí rozpadající se dřevní hmotou, nebo houbami, které jí prorůstají, ale i jinými brouky.

Komplexní systém má svoje predátory, svoje býložravce, funguje tam řada symbiotických interakcí. Typický dravec, který se pohybuje v prostředí mrtvého dřeva, to jsou larvy kovaříků, které se nazývají drátovci podle pevnosti, kterou mají. Jsou to podlouhlé, štíhlé larvičky s podlouhlýma nohama. Tito drátovci loví larvy jiného hmyzu, který obývá mrtvé dřevo. Je to tedy podobná interakce mezi predátorem a býložravcem tak, jak ji známe třeba ze Serengety v Keni. Tady je to něco podobného – máme predátora a kořist. Kořisti, těch býložravých druhů, je tam nepoměrně více a interakce jsou tam úplně stejné.