Hlavní navigace

Když člověk přijde o řeč. Schopnost mluvit může zničit mrtvice i traumatický zážitek

16. 4. 2024

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Jak vlastně funguje jazyková komunikace mezi lidmi? Dostat z hlavy do úst a vyslovit nějakou větu je komplexní proces: musíme využít i gramatiku a své artikulační schopnosti. Proto existuje mnoho důvodů, proč někteří lidé mluví zvláštně, či dokonce nesrozumitelně.

Lingvisté se shodují na tom, že většina slov uložených v mozku slouží k reprezentaci různých konceptů. Jenže mluvit správně není zdaleka samozřejmé – třeba kvůli zdravotním problémům. Co všechno může za poruchy řeči

Když po mrtvici selže gramatika 

Někteří lidé zvládají vyslovovat slova i věty, ale je jim bohužel těžké porozumět. Příčinou může být afázie – porucha mozku postihující lingvistickou komunikaci. Týká se nejen mluveného jazyka, ale i psaní. Stejné vzorce následuje i znakový jazyk u hluchoněmých. Nejčastější příčinou afázie je mrtvice, ale také může nastat po úraze, po zánětu mozku nebo vlivem Alzheimera. Nebývá vrozená.

O tom, jak se jazyk zpracovává na nervové úrovni, toho stále mnoho nevíme. Dva typy afázie však názorně ilustrují dvě různá mozková centra řeči, která známe. Obě se nacházejí na dominantní straně hlavy (opačné, než kde je dominantní ruka). Dělení forem afázií je ve skutečnosti ještě složitější. Roli hraje plynulost řeči, schopnost rozumět řeči ostatních a schopnost opakovat věty po druhých. Uveďme si ale ty hlavní dva typy.

Nemoc, kterou trpí Bruce Willis, vede k totálnímu rozkladu osobnosti Přečtěte si také:

Nemoc, kterou trpí Bruce Willis, vede k totálnímu rozkladu osobnosti

Na spánku před uchem neurologové lokalizovali Brocovo centrum, které se stará o gramatické spojování slov. Člověk s Brocovou afázií dokáže tvořit krátké sekvence slov bez uplatnění gramatických funkcí, jako je flexe, vyjádření času a vidu či pomocná slůvka jako členy a spojky. Věta včera jsem venčil psa a kočku by tedy zněla asi jako „včera venčit pes kočka“. Ovlivněna je i intonace. Brocova afázie bývá frustrující, protože pacient většinou dobře rozumí tomu, že ostatní mluví správně, ale jemu to nejde.

Wernickeova afázie způsobuje opačnou potíž. Wernickeovo centrum na zadním spánku totiž zpracovává dosazování správných lexikálních jednotek do vět. Po jeho poškození člověk dokáže mluvit plynnými a dlouhými větami včetně přípon, předpon i přirozené melodie věty. Problém je však to, že nechtě pojmenovává koncepty úplně jinými slovy, často neexistujícími. Navíc má problém porozumět, co říkají ostatní, a většinou si neuvědomuje, že má afázii.

Umělá inteligence pomůže s diagnostikou demencí. Ta je těžká, i proto léčba přichází pozdě Přečtěte si také:

Umělá inteligence pomůže s diagnostikou demencí. Ta je těžká, i proto léčba přichází pozdě

Ráčkování a šišlání lze přeučit

Odborníci si dodnes lámou hlavu i nad tím, jak víme, kterou hlásku vyslovit ve které části úst. Na artikulaci řeči se podílejí hlasivky, jazyk, rty, ale také například měkké a tvrdé patro. Znělá, neznělá, přední, zadní, otevřená, uzavřená… Tyto všechny vlastnosti hlásek se odvíjejí od specifických nastavení různých částí úst. Jak je vůbec možné, že malé dítě jen podle poslechu a pozorování nacítí, jak se naučit mluvit?

Fascinující jev osvojení jazyka dětmi není vysvětlen po stránce neurologické ani výslovnostní. Co se ale týče výslovnosti, ne každý se ji naučil správně. Nestandardní vyslovování hlásek se označuje termínem dyslalie čili patlavost. V češtině se projevuje nejčastěji příliš ostrým nebo nevýrazným vyslovováním sykavek, ráčkováním nebo nahrazováním hlásky „r“ hláskou „l“. Někdy za to může výrazná anatomická dispozice jako předkus, jindy jde opravdu o nestandardně naučenou výslovnost.

Koktání u malých dětí většinou přejde. Je ale dobré vědět, kdy to musíte řešit Přečtěte si také:

Koktání u malých dětí většinou přejde. Je ale dobré vědět, kdy to musíte řešit

Osvojování správné výslovnosti je u dětí často pozvolné. Trvá-li však šišlání i během předškolní docházky, mělo by se začít s logopedickým cvičením. Pokud dítě zaměňuje hlásky za jiné, může to být tím, že je nedokáže rozlišit ani v hlavě. Tím pádem se promítnou i do psaného projevu. Jako malí se totiž naučíme, které artikulační rozdíly jsou relevantní pro jazyk, a s věkem ztratíme schopnost rozlišovat ty ostatní. Proto například někteří příslušníci generace, která se neučila na ZŠ angličtinu, nejen neumí vyslovit anglické neznělé „th“, ale dokonce ani neslyší rozdíl mezi ním a českým „s“.

Porucha výslovnosti není vždy tragédií. Představme si člověka, který ráčkuje podobně jako Francouzi. České „r“ se vyslovuje vibrací jazyka, ale „r“ dané osoby se nachází až hlouběji v krku, na uvule (čípku). Naštěstí má čeština jen jedno „r“, takže budeme vědět, že myslí „r“. Jiní lidé ale používají jednu hlásku i namísto dvou dalších – tam může občas nastat, že slovo vyzní jako slovo jiné. Logopedie je však dobrý nápad v obou případech.

Němota či koktání bývá v hlavě

Někdy je dokonce otázkou, jestli člověk vůbec mluví. Neschopnost začít mluvit, když něco potřebujeme sdělit, nebo pevně zakořeněná nechuť mluvit se označuje jako mutismus a rovněž patří mezi poruchy řeči. Toto odborné slovo v podstatě znamená němotu. Dnes už se nikomu neusekává jazyk za trest, pak jde většinou o otázku pro neurologa či psychiatra.

Doživotně oněmět se dá například následkem traumatické události. Pacient neztratil schopnost zpracovávat v mozku svou mateřštinu, jak tomu bývá u afázie. Snadno se s ním domluvíte, má-li možnost komunikovat písemně. Zablokovány jsou však signály z mozku do mluvidel – částečně, nebo úplně. V závislosti na situaci může mutismus odeznít. 

Potýká nebo potýkal se někdo u vás v rodině s poruchami řeči?

Něco jiného je selektivní mutismus, ten se zpravidla vyskytuje i u malých dětí. Řadí se k úzkostným poruchám, protože jej způsobují nekomfortní situace. Daná osoba nemívá problém s plynulou komunikací. Na některých místech či s některými lidmi se však stává stydlivou, uzavřenou, vystrašenou a ztrácí schopnost dát se do řeči nebo navazovat oční kontakt. Selektivní němota se vyskytuje často v kombinaci s autismem, ale nebývá jeho příznakem jako takovým.

Další neurologická porucha, která postihuje hladké vyjadřování jazyka, je koktání. Zaseknout se občas ve větě, protože si nejsme hned jistí, jak ji doříct, je normální. Řeč je jen o lidech, u kterých tyto projevy jsou běžné a ztěžují komunikaci. Navzdory populárním mýtům se ukazuje, že chronická diagnóza koktání není způsobena zvenčí. Člověk může začít koktat až po nějakém traumatu, ale aby se u něj porucha projevila, musí k ní mít geneticky daný předpoklad. Vědci mluví dokonce o mutacích konkrétních genů, které mohou v tomto hrát roli. Koktání lze upravit speciálními formami řečové terapie, ale lék bohužel neexistuje.

Zdroje: 

NHS: Selective Mutism

Aggarwal et al. (2010): Mutism as the Presenting Symptom: Three Case Reports and Selective Review of Literature

National Institute on Deafness and Other Communication Disorders: What Is Aphasia?

Scientific American: What Causes Stuttering?

Klinická logopedie: Patlavost (dyslalie)

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Studentka magisterského oboru lingvistiky na Masarykově univerzitě. Mimo studium se věnuje psaní textů o cestování, duševním zdraví, umění, literatuře, genderu i na různá další témata.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).