Přístup založený na posuzování nebezpečnosti vychází z předpokladu, že toxické chemické látky jsou příliš nebezpečné na to, aby mohly být bezpečně používány. Podle přístupu založeného na nebezpečnosti je toxicita chemické látky dostatečným důvodem pro její zákaz, tak, aby se zamezilo negativním vlivům na zdraví.
Přístup založený na riziku vychází ze zastaralého předpokladu, že lze stanovit bezpečnou úroveň expozice toxickým chemickým látkám. Tento předpoklad nebere v úvahu endokrinní disruptory a další toxické látky, u kterých neexistuje bezpečná úroveň koncentrace, pod níž nedochází k negativním zdravotním dopadům. Vyžaduje dlouhé, nákladné a často na teoretických předpokladech založené hodnocení toxicity, způsobů a úrovní expozice, vyluhování chemických látek a analýzy rizik a benefitů. Kromě toho je nemožné předvídat všechny expozice toxickým chemickým látkám v plastech během jejich životního cyklu vzhledem k jejich globálnímu rozšíření. V mnoha případech vedly předpisy založené na riziku k letům nebo dokonce desetiletím expozice toxickým látkám, kterým bylo možné předejít, pokud bychom postupovali v souladu s přístupem založeným na nebezpečnosti. Například používání přístupu založeného na riziku po léta umožňovalo, aby koncentrace bisfenolu A v plastových dětských výrobcích a dalším spotřebním zboží v EU byly 20 000krát vyšší, než je dnes považováno za bezpečné. Přístup založený na nebezpečnosti je proto jediným možným a zdraví nejlépe chránícím přístupem k toxickým chemickým látkám v plastech.