Přemluvena
Rodným městem naší rekordmanky Jarmily Kratochvílové je Golčův Jeníkov, a den, kdy se stala jeho „občánkem“, 26. leden 1951. Dalo by se předpokládat, že se sportu věnovala od malička, ale není tomu tak. Jako holčička trávila čas po škole dováděním s ostatními dětmi venku. Pravda, předběhla každého kluka, ale ani ve škole tělocvikáři nemluvili o výjimečném sportovním talentu.
Po základní škole studovala gymnázium v blízké Čáslavi, a tam ji její kamarádka, spolužačka, více než rok přemlouvala, ať s ní chodí na atletiku. Jarmila byla totiž i bez tréninku na škole v atletických disciplínách lepší než ona. Na ovál stadionu Slavoj se tak dostala až někdy kolem sedmnácti let. Tam si jejího talentu všimnul tamní trenér, bývalý podplukovník z čáslavské posádky Miroslav Kváč, kterého po osmašedesátém vyhodili z armády. Ten, který ji později dovedl k úspěšné sportovní kariéře.
Za světovým rekordem
Paní Jarmile tak začala „sportovní dřina“. Vstávala ve čtyři ráno, aby stíhala tréninky před školou a později zaměstnáním, a odpoledne mířila znova na stadión. Kromě toho za každého počasí běhala do kopců, v přírodě, cvičila v posilovně.
První úspěch se dostavil o pět let později. Musela si, obrazně řečeno, ihned pořídit vitrínku na medaile. Tu první, a hned zlatou, získala v halovém mistrovství ČSSR v běhu na tři sta metrů. Přibývaly další, jak z halových mistrovství domácích, evropských, tak ze stadionových drah. Na Olympijských hrách v Moskvě (1980) si po „své“ čtyřstovce doběhla pro stříbro, medailistkou se stala později i jako štafetářka.
O svých medalilích paní Jarmila vypráví na následujícím videu:
Cenným kovem pro paní Jarmilu jsou medaile z Mistrovství světa v atletice v Helsinkách (1983). Tehdy si tam rekordním časem vybojovala zlato v běhu na čtyři sta metrů, a spolu s východoněmeckou atletkou Maritou Kochovou byla jediná, která nepřekročila 48 sekund. Pro zlato si už tehdy držitelka národních rekordů na 100, 200, 400 a 800 metrů doběhla v běhu na osm set metrů. V osmistovce se krátce před tím na závodech v Mnichově stala světovou rekordmankou. Její fenomenální čas 1:53,28 dosud nebyl překonán.
Na následujícím videu se můžete podívat, jak zaběhla legendární osmistovku:
Čtyřicet jedna let držela světový rekord v halovém běhu na 400 metrů (49,59 sekund). O pouhých 35 sekund ji překonala a o tento titul připravila loni Nizozemka Femke Bolová. Nepřipravila ji však o nepsaný rekord, tedy že tento čas z Milána z března 1982 je nejdelším nepřekonaným běžeckým světovým rekordem v atletice.
Prostřednictvím následujícího videa se můžete podívat na vítěznou čtyřstovku v Helsinkách:
Vzala jí, dala jí…
Každý vrcholový sportovec ví, že za úspěchy stojí dřina a odříkání. Velké sousto z krajíce „sebezapření“ si ukousla i paní Jarmila. Musela si odepřít „zábavu“, ani ne snad proto, že by si nenašla chvilku času, ale považovala kulturní sály za zdroj „bacilů“, respiračních onemocnění.
I pouhá rýma či kašel by ji omezily v intenzivním tréninku. Ač nějaký ten milostný románek zažila, nevydržel. Lépe řečeno neustál ho její partner, který měl o vztahu jiné představy, než jen sledovat svou lásku na stadionu. Nikdy se nebránila mít rodinu a děti, ale nalézt si životního partnera ji osud nedopřál.
Legendární rekordmanka dala atletice své srdce
Bere to jako život, který si vybrala, do kterého ji nikdo nenutil. Bylo to její rozhodnutí a nelituje. A co jí atletika dala? Pomineme-li „přízemní“ tří tisíce tehdy československých korun, které dostala za Helsinky, je to hlavně a hlavně radost.
„Strasti“, které musela podstoupit, aby se dostala na „Olymp“ jsou jen pro jen nepatrným zlomkem. Díky atletice získala životní názor, dala jí odolnost, a tak se z ničeho nehroutí. Svou rodinu má v početném příbuzenstvu, neteřích a synovcích a „samotu“ nepociťuje.
„Džarmíla“
Naše několikanásobná česká sportovkyně roku i držitelka ocenění nejlepší sportovkyně Evropy „Džarmíla“, jak její jméno roztomile vyslovovali zahraniční sportovní komentátoři, jako trenérka dovedla k titulu juniorské mistryně Evropy na 200 metrů Hanu Benešovou, a skvělou běžkyni na 800 metrů a v této disciplíně až k mistryni světa Ludmilu Formanovou. Není nutné dodávat, že svou koučku nepředběhla.
Po maturitě s vyznamenáním pracovala Jarmila Kratochvílová jako účetní a dálkově začala studovat Vysokou školu ekonomickou. Po dvou letech její studia „přerušila“ atletika. K další škole ji „dotlačil“ její trenér. Nebyla to ekonomika, ale trenérství.
Po dokončení měla možnost uplatnit se v Praze, dala ale přednost stadionu, kde si poprvé obula své sprintérské tretry. Stala se spoluzakladatelkou tréninkového střediska mládeže, který byl bohužel v 90. letech zrušen. „Svůj“ čáslavský stadion ani tak neopustila a zcela zdarma se dál věnovala (převážně) holčinám, které měly o atletickou běžeckou disciplínu zájem.
Paní Jana při vyhlášení ankety Sportovec roku, kde získala ocenění za Oddanost sportu (2022)
Dnes je ředitelkou každoroční akce Běh městem Jarmily Kratochvílové. Účastnila se i charitativního Běhu pro paměť národa, mnoha běhů a akcí. Na svůj věk nevypadá a ani těch víc jak sedm křížků nepociťuje. A jak můžete vidět, „věk“ jí náramně sluší a dá se říct, že vypadá jak holčička.
Zdroje: www.idnes.cz, www.prozeny.cz, www.denik.cz, www.sportovnilisty.cz, www.ahaonline.cz, www.novinky.cz
