„Teď to je virtuálně. Na fotkách, videích,“ řekla Ziembová o setkáních s vnučkou, která žije v Americe. „Je to pro mě těžké, ale takový je život, takové jsme věděli, že to bude. Teď tam má David kamaráda a bráchu, takže je nemůžeme pořád otravovat, ale těším se, až na mě zase přijde řada,“ dodává matka Davida Pastrňáka, která v minulosti o stěhování do USA vážně uvažovala. Nakonec ale z Havířova přesídlila jen do Prahy.
Hokejista David Pastrňák se dva roky po smrti syna dočkal dcery |
„Momentálně o stěhování do Ameriky nepřemýšlím. Je to už 10 let, co jsem o tom uvažovala. Přišla bych o přátele, musela bych hledat novou sortu lidí. Chtěla jsem tam nejvíc kvůli angličtině, ale Davídek mi to tenkrát zatrhl a já postupem času poznala, že už asi nechci,“ vysvětlila.
V Praze se jí velmi líbí. Překvapilo ji, jak zelené to město je. Má tu práci a přátele. „Do práce bych nemusela chodit a byla období, kdy jsem nechodila, ale já se strašně nudím a i David mi říkal, že to dlouho nevydržím. Nechodím už nikam dřít, že bych někde trčela 12 hodin, to už mám za sebou. Chodím do práce pro radost, abych měla nějaký režim, nějaké malé korunky si vydělala a měla radost, že si můžu sama dopřát něco za své peníze,“ popisuje.
Její syn nyní patří k nejlépe vydělávajícím hokejistům světa, což má samozřejmě dopad i na ni. Může díky tomu dohnat to, na co při výchově synů, kdy musela mít tři práce, neměla čas. „Já jsem se žádným aktivitám nevěnovala. Jen práce, práce, děti, kuchyň, pes, zase práce, nákupy. Ani jsme necestovali. První dovolenou jsme měli, až když byl David do NHL draftovaný, to mu bylo 18. Takže teď doháním všechno, co jsem nestihla,“ vysvětluje s tím, že každý rok jezdí celá rodina na dovolenou do Španělska.
Bratrská rivalita
Druhý syn Jakub sběhl od hokeje k fotbalu a v dospělosti se stal policistou. K bratrovi prý nikdy závist necítil. „Byli to kluci. Mlátili se od rána do večera. Ale nebylo to z rivality. Kuba doteď říká, že ho do té NHL vykřesal, že měl jeho školu,“ říká pyšná matka s úsměvem.
„Davidovi byly 4 roky, když jsme zůstali sami. Kubovi bylo 9, tak převzal roli skoro tatínka. Oni si vzájemně přáli všechno a Kuba neměl nikdy žádnou zášť. Samozřejmě padaly věty jako: ‚Jasně, všechny peníze padly na jeho turnaj a na můj řidičák není.‘ Takže na úkor Kuby to bylo vždycky, protože fotbal nestojí tolik peněz jako hokej,“ vzpomíná Ziembová.
David Pastrňák se svým bratrem.
Pro ni samotnou to bylo někdy těžké. Nemá ale ráda, když je přirovnávána k matce Jaromíra Jágra a častována podobnou přezdívkou. „Neříkám, že úplně nemám ráda označení Mama Pasta. Ale opakovaný vtip není vtipem. Mama Jágr byla jen jedna. Bylo to v jiném období, máma Jágrová to měla určitě těžší, než to mám já. Díky sociálním sítím mám lepší kontakt,“ popisuje.
Ačkoli o syna měla strach, když odešel v šestnácti letech do Švédska, a denně plakala, brzy poznala, že je absolutně samostatný a hlavně šťastný a že se o něj nemusí bát. Pro rodiče sportovně nadaných dětí má radu: „Hlavně ať chtějí děti a ne ti rodiče. Ať nevkládají rodiče svoje ambice do dětí. Ať si děti užívají, co je baví a rodiče ať vydrží, dokud to děti baví. Od toho jsou rodiče, aby děti podporovali.“
