Činoherní klub

Milá Evičko, milý Luďku

Premiéra: 23.3.2024 | 2:00
Autorská inscenace vycházející z dochované korespondence autorčiných prarodičů a z deníků dědečka, které si na sklonku života vedl v psychiatrické léčebně. Anatomie jednoho vztahu v průběhu let skrze dialog v dopisech. V dobrém i ve zlém. Proměny jednoho vztahu v čase, jeho neuchopitelnost, nemožnost ho jednoduše pojmenovat nebo definovat. Eva a Luděk se do sebe zamilovali u pingpongového stolu. A od té doby se neodloučili, ačkoli mnohdy nemohli být spolu na jednom místě...
Činoherní klub
Hodnocení inscenace
Redakce
70 %
Uživatelé
79 %
7981000
Hodnocení redakce
Pavel Širmer 60 %
Helena Grégrová 70 % Tip Helena Grégrová
Jan Pařízek 80 % Tip Jan Pařízek
Jiří Landa 70 %
Chci vidět - přidat do seznamu
Termíny představení
10.5.19:30 vstupenky
28.5.Út19:30 vstupenky
10.6.Po19:30 vstupenky

Volby

Hodnocení (12)

HODNOCENÍ REDAKCE
Pavel Širmer  60 %
18.4.2024 | 2013 hodnocení
+ souhlasím
Autentické dopisy prarodičů B. Parkanové podávají netradiční svědectví o vývoji jejich vztahu a také o době, v níž žili. Vhodné autorské zpracování dopisů pak ve druhé části doplňují úryvky dědova deníku z doby, kterou trávil v blázinci. Výrazné zastoupení těchto úryvků má své opodstatnění, ale s režijním uchopením těchto pasáží na jevišti nemusí každý divák souznět. V bravurním podání herců se hluboká slova neztrácejí, přesto je k udržení pozornosti nutné vyvinout větší úsilí. Z repertoáru Činoherního klubu se počin vymyká, ale snad své příznivce najde. Znalci režisérčiny filmové tvorby mohou navíc nalézt paralely např. s filmem „Slovo“.
Helena Grégrová  70 %  Tip Helena Grégrová
28.3.2024 | 1668 hodnocení
+ souhlasím
(+2)
Praha, 28. 3. 2024 Milá Evičko, milý Luďku, musím říct, že se pro inscenaci složenou z vaší vzájemné korespondence a útržků z Luďkova deníku podařilo vaší vnučce najít poutavý a originální klíč. Jeho prostřednictvím k nám promlouvá příběh vašeho vztahu křehce, dojemně a především hluboce lidsky. Vybrala si také výborné herecké interprety, kteří v důmyslně rozdělených partech empaticky vystihují to podstatné. Sympatickým bonusem je i jakýsi nostalgický nádech časů, kdy psaní dopisů ještě bylo samozřejmou součástí našeho žití. Součástí v každém ohledu obohacující, jak dokládají i vaše řádky, do kterých jsme se směli zaposlouchat. Divačka Helena
Jan Pařízek  80 %  Tip Jan Pařízek
27.3.2024 | 902 hodnocení
+ souhlasím
Správně zvolený koncept, povedená scéna a znamenití herci. Díky psaným dopisům zde zaznívá krásná čeština. Používají se slovní spojení či větná skladba, jež není v běžné řeči obvyklá a opravdu hezky se to poslouchá. Líbilo se mi rozdělení ženské postavy mezi 3 herečky. Evokovalo mi to paralelu na 3 sudičky a také se zde hezky rozložily 3 stránky každé ženy: jedna rozpustilá a milující, druhá praktická a třetí starostlivá. Oceňuji též rozdílné pojetí obou polovin. První milá, hravá, radostná. Druhá vážná a více dramatická. Krásné a vyrovnané herecké výkony, přičemž rád navíc vyzdvihuji L. Žáčkovou. Celkově rozhodně vydařený počin. 75%
Jiří Landa  70 %
26.3.2024 | 3030 hodnocení
+ souhlasím
Zinscenované dopisy prarodičů B. Parkanové v autorské režii působily křehce, navíc byly poskládány tak, aby si divák mohl udělat představu o vývoji jejich vztahu. V druhé části se prolínají dopisy s deníkovými záznamy Luďka psané v psychiatrické léčebně, což chvílemi působí matoucím dojmem. Velkou devízou bylo ztrojení postavy Evy v podání hereček různých generací. Nicméně bylo by mylné se domnívat, že každá bude ztvárňovat Evu adekvátní jejímu věku, režie s tímto konceptem pracuje tvárněji. Herecky vyrovnaná inscenace s působivou scénou sice nebude mainstreamově stravitelná, nicméně je i přes svoji zdánlivou jednoduchost divadelně poutavá.
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Kateřina Vodáková  60 %
6.4.2024 | 196 hodnocení
+ souhlasím
Svým způsobem literární matiné protkané činohrou. Kus jiný od zbytku repertoáru ČK je náročnější na udržení divácké pozornosti, vzletné dopisy nesednou univerzální mase. 1. polovina je optimistická, 2. se přelomí do depresivnějšího rázu a je složitější na orientaci v ději. Nadchla mě scéna vytvořená z autentických dopisů a pojetí kostýmů (rudé šperky či lakovky s podpatkem adekvátním k věku apod.), které reflektují věkové etapy a vývoj osobnosti Evy. Stejně tak je dobrým krokem obsadit 3 typově jiné herečky, které ale k sobě až překvapivě sedí. Zpestřením většinové statiky jsou pingpongové míčky. Doporučuji spíše pro střední/starší generaci.
Tereza Rybková  70 %
2.4.2024 | 48 hodnocení
+ souhlasím
Vzhledem k tomu, že se jedná o zdramatizovanou korespondenci, není to úplně můj šálek čaje. Zpracování a herecké provedení se ale nesmírně povedlo. První část je zábavná, v druhé mi déle trvalo, než jsem se zorientovala (matoucí mi přišly dopisy Luďka z vojny), a už jsem se nenapojila tak, aby mě konec dojal. Chybělo mi tam víc hudby a celkově zvuků. Přijde mi škoda, že se neustále opakují jen dva takty. Hudbu a sound design Milana Pastyříka v ČK mám moc ráda (třeba v Macbethovi to bylo nádherné a opulentní); předpokládám tedy, že ho režisérka Beata Parkanová držela zkrátka (podle minimalistické hudby v jejích filmech), a přijde mi to škoda.
Vorisek  90 %
24.3.2024 | 75 hodnocení
+ souhlasím
Představení se mě dotklo v mnoha detailech, které komunikace mezi Evou a Luďkem přinesla. Možná je to tím, že jsem sám kdysi našel korespondenci svých prarodičů.
Precizně odehrané každé slovo naprosto dokonalým Martinem Fingerem, kterému sekundovaly všechny tři dámy, které přesně věděly jaký typ Evy v každé situaci ztvárňuji.
Představení asi nebude hitem na mnoho sezón, ale pevně věřím, že těch, kterým se zaryje pod kůži, bude hodně.
Petr B  100 %
9.4.2024 | 1 hodnocení
+ souhlasím
Mimořádně citlivá, minimalistická a zároveň nápaditá inscenace.
Humor a nadsázka se střídají s empatií v nejtěžších lidských momentech.
Marie Šťastná  90 %
7.4.2024 | 1 hodnocení
+ souhlasím
Převést dopisy a deníkové záznamy (ke kterým navíc máte osobní vztah) do divadelního představení je zatraceně těžké. Aby to nebyla recitace. Aby to nespočívalo v tom, že ona něco řekne, on něco řekne, ona se uculí, on něco řekne.
A tady, hele, divadlo! Divadlo! Každé gesto, každé slovo, každá jednotlivá část kostýmu (ano, červené ponožky v druhé půlce mě rozsekaly na maděru) má svůj význam a funkci. Herci jsou precizní a jemní. Scéna hraje s nimi.
Nic nechybí. Nic navíc.
Vidět takové představení je čirá radost, i přes vážnost tématu. Děkuji.
Gaba M  70 %
9.4.2024 | 54 hodnocení
Ladivod  70 %
1.4.2024 | 50 hodnocení
Michalmusek  80 %
29.3.2024 | 315 hodnocení

Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.