Vítěz posledních dvou ročníků Belgičan Remco Evenepoel je sice zraněný, proti Pogačarovi se ale postaví nizozemský fenomén Mathieu van der Poel.
Fenomenální vrchařské schopnosti Slovince proti obrovské síle a technice Nizozemce.
Pětadvacet let versus devětadvacet. Metr sedmdesát šest, udávaných šedesát šest kilogramů, na druhé straně metr osmdesát čtyři a pětasedmdesát kilo.
Bílý dres stáje UAE Emirates a rovněž bílý s duhovými pruhy mistra světa, kterými van der Poel dočasně nahradil modré džínové barvy týmu Alpecin-Deceuninck.
Právě souboj těchto dvou velikánů současné cyklistiky poutá největší pozornost.
„Bude to úžasná bitva,“ má jasno Slovincův parťák Tim Wellens. „Tadej bude jistě v top formě. Stejně dobře se připraví ale van der Poel. Oba jsou na tom možná nejlépe, co kdy byli.“
DALEKO PŘEDE VŠEMI. Tadej Pogačar vstoupil do sezony vítězstvím na Strade Bianche.
Jak Pogačar, tak van der Poel letos dominují a předhánějí se v tom, kdo předvede delší sólo. Slovinec vyhrál Strade Bianche po více než osmdesáti kilometrech osamoceně na čele. Také si naprosto podmanil etapový závod Kolem Katalánska, kde kromě celkové klasifikace vyhrál čtyři dějství a to předposlední po třicetikilometrové sólojízdě.
Van der Poel mezitím sbíral úspěchy na největších klasikách. E3 Saxo ovládl po více než čtyřicetikilometrové samostatném úniku, Flandry rovněž, a Paříž-Roubaix dokonce rozhodl nástupem 60 kilometrů před páskou.
Konečně závod, těší se Pogačar
Papírově by měl závod, kterému se přezdívá La Doynne, tedy Ta nejstarší, sedět více Pogačarovi. Z jarních monumentů je totiž nejkopcovitější – na 250 kilometrech se nachází hned jedenáct klasifikovaných stoupání a jezdci musí vyšlapat více než 4100 výškových metrů.
Evenepoel věří, že Tour stihne. Pogačar myslí na monument. Vingegaard tápe |
Na druhou stranu nejde o žádné alpské vrcholky, nejdelší je Col du Rosier, který měří 4,4 kilometru a nachází se 60 kilometrů před cílem. Pokud ho van der Poel přejede spolu s favority, závěr by už mohl jeho stylu sedět. Poslední výstupy měří mezi jedním a dvěma kilometry a dosahují i desetiprocentních sklonů.
Byť je samozřejmě otázkou, kolik mu po předešlých kopcích, v nichž UAE bude nejspíš chtít všechny soupeře utavit, zbude sil.
„Také by mohlo roli hrát počasí,“ zamýšlí se bývalý profesionál Jan Bakelants. „Pokud bude pršet a teplota klesne k nule jako na Valonském šípu, výhodu mají silní klasikáři než vrchaři.“
Fabian Cancellara zase ve sloupku na webu Cycling News podotkl: „Mathieu je v neuvěřitelné formě, měl by toho využít, za pokus Lutych stojí. Samozřejmě ho čeká Pogačar, ale nezapomeňte, že když zde v roce 2020 jedinkrát závodil, předvedl působivý výkon a byl šestý. Závod rozhodně není mimo jeho dosah. Chybí spousta soupeřů, tak teď má vzácnou šanci.“
VÍTĚZNÝ STROJ. Nizozemský cyklista Mathieu van der Poel vítězí v klasice Kolem Flander.
Pogačar se po konci březnového klání v Katalánsku odebral na vysokohorský kemp ve španělské Sierra Nevadě a poslední dny před Lutychem trávil tréninkem doma v Monaku.
„Soustředění mu začalo špatným počasím, dokonce sněžilo, ale pak se podmínky zlepšily a mohl se skvěle připravit,“ popisuje Wellens.
Ve výšce se připravoval hlavně na start na květnovém italském Giru, které ho vedle Tour de France čeká. Ovšem i Lutych je pro něj velkým cílem. „Je jedním z mých nejoblíbenějších závodů. Je také jedním z nejtěžších, tak je pěkné se sem vždy vracet,“ povídá.
ČTYŘI! Slovinský cyklista Tadej Pogačar slaví vítězství v 7. etapě závodu Kolem Katalánska.
Van der Poel naposledy závodil minulou neděli na Amstelu, kde ukázal, že i on je jen člověk. Skončil dvaadvacátý a pak přiznal: „Určitě jsem neměl takové nohy jako v posledních týdnech.“
I proto raději místo promrzlého a propršeného středečního Valonského šípu zamířil aspoň na pár dní do tepla do Španělska a ladil formu. „Užiju si dobrého počasí a dám si nějaké intervaly do kopců. Budou potřeba,“ plánoval.
Van der Poel chce hrát hru
Pogačar toho na Lutychu už zažil dost. Při své premiéře v roce 2019 byl osmnáctý, následující sezonu třetí a v roce 2021 po spurtu menší skupinky vyhrál. Loni zde ale ošklivě upadl a zlomil si zápěstí, což výrazně narušilo jeho přípravu na Tour.
Kdo také jedeAG2R Cosnefroy, Gall |
„Máme velmi výbušný tým. Budeme mít víc možností, což je výhoda,“ pochvaluje si, že po jeho boku vystartují například Marc Hirschi, Joao Almedia či Diego Ulissi. „Už se těším, až si zase připnu závodní číslo.“
Van der Poel se Lutychu účastnil jen jednou, v roce 2020 finišoval na šestém místě o čtrnáct sekund za skupinkou bojující o vítězství.
„Pro mě jde určitě o nejnáročnější ze všech dosavadních jarních závodů. A samozřejmě tu je Tadej,“ uvědomuje si Nizozemec.
Letos se zatím potkali jen jednou. Na Milán-San Remu z minisouboje lépe vzešel Pogačar, jenž byl třetí. Van der Poel skončil desátý, tehdy ale rozjížděl vítězný spurt kolegovi Jasperu Philipsenovi.
Celkovou bilanci z jarních klasik má lepší van der Poel, který z dvanácti společně odjetých závodů pásku proťal sedmkrát dřív než Slovinec.
„Můžu být v klidu,“ říká úřadující mistr světa. „Na jaře jsem vyhrál dva monumenty, takže si můžu dovolit trochu rozehrát hru.“
Ale pochopitelně se nevzdává, hraje se o dost. Může zaútočit na sedmý a zatím nepokořený monument. Zároveň se od dob Eddyho Merckxe může stát prvním mužem, který v jednom roce vyhraje tři z pěti nejslavnějších klasik.
Pogačar může zase zaútočit na šestý monument v kariéře. A nebo se králem po Evenepoelovi, stane úplně někdo jiný? Tom Pidcock z Ineosu si triumfem na Amstelu zvedl sebevědomí. Životní výsledek si ve středu na Valonském šípu připsal Stephen Williams z Israel-Premier Tech.
Tentokrát bez fotofiniše. Pidcock si zvedl sebevědomí. A v létě Tour i Paříž? |
Mattias Skjelmose z Treku se pro změnu vzpamatoval z těžké hypotermie a i on si věří. Lotto spoléhá na Maxima van Gilse a Education-Easy Post zase může útočit s Richardem Carapazem či Benem Healym.
Závěr cyklistického jara slibuje velkou podívanou.
