Deníky ruské duše. Co nám nové knihy Moje Rusko a Odnes můj žal řeknou o tom, co živí Putinovu válečnou mašinérii?
V češtině vyšly knihy dvou zásadních současných ruských autorek: Moje Rusko s podtitulem Zprávy ze ztracené země od Jeleny Kosťučenko a vloni Odnes můj žal Katěriny Gordějevy. Obě neúnavné kritičky Kremlu podávají pohled na mentalitu svého národa a její dopady. Každá to dělá jinak, přesto spolu jejich zdánlivě nesourodé texty velice úzce souvisí.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Sedmatřicetiletá investigativní reportérka Jelena Kosťučenko, která od prvního dne invaze ruských vojsk na Ukrajinu informovala přímo z válečné zóny, shrnuje ve své knize Moje Rusko patnáct let své novinářské práce na území Ruska.
O deset let starší laureátka Ceny Anny Politkovské Katěrina Gordějeva pracovala do anexe Krymu jako válečná reportérka pro federální program NTV, po invazi na Ukrajinu ji nyní ruská vláda označila za zahraniční agentku. Soubor jejích čtyřiadvaceti reportáží Odnes můj žal vypráví osudy těch, které tato invaze zasáhla, na nejrůznějších místech Evropy od Moskvy až po Brno.
Deníky ruské duše
Pokud se podle Platona s Aristotelem filozofie rodí z údivu, pro filozofii bolesti to platí několikanásobně. Svíravý pocit navzdory lidskému hrdinství zaplaví tělo jako lavina, ať už prožíváme ztrátu bližního, zradu milence, strach z budoucnosti, nebo všechno dohromady.
Texty dvou ruských autorek píšou o bolesti způsobené národem národu. Vypráví příběhy beznaděje, za nimiž prosakuje opovržení vlastní krví. Je to
