„Je ostuda, že to trvalo tak dlouho,“ říká k otevření památníku v Letech Šídlo

Události, komentáře: Komentátor Seznam zpráv Jindřich Šídlo a ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová o vybudování památníku v Letech (zdroj: ČT24)

Ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová i komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo se v úterních Událostech, komentářích shodli na tom, že vybudování a otevření památníku v Letech u Písku, který připomíná vyhlazovací tábor, kterým za druhé světové války prošly stovky českých Romů a Sintů, je dobrou zprávou. Podle Šídla je ale ostuda, že to trvalo tak dlouho. Horváthová upozornila, že s romskou menšinou je spojená řada negativních stereotypů, které jsou podle ní zakořeněné třeba i v myslích školáků, kteří do Letů přijíždějí.

Horváthová otevření památníku vnímá jako dobrou zprávu. „Nejsem takový maximalista, abych chtěla všechno hned, ale jsem ráda, že se to podařilo ještě za mého života,“ těší ji. Dokončení památníku vítá i Šídlo. „Že to trvalo tak strašně dlouho, je ostuda, ale nakonec jsme se s tím dokázali nějak vyrovnat,“ řekl novinář a komentátor.

Vzápětí ale připomněl, že se právě s Horváthovou na téma památníku v Letech sešel poprvé v roce 1994, tedy před třiceti lety. „Tehdy jsme o tom poprvé mluvili. To, že se to teď stalo, je dobrá zpráva,“ míní Šídlo. Podle ředitelky muzea si přeživší a již zesnulý aktivista za práva Romů Čeněk Růžička přáli, aby „na tomto místě utrpení nebylo nic velkého, monstrózního, ale aby tam byla opravdu důstojná připomínka obětí“.

„On (Růžička) chtěl tu velkou výkladní skříň kultury vyvražděných původních českých Romů a Sintů mít v Praze. Toto řešení (v Letech), citlivé ke krajině, se mu opravdu líbilo,“ popsala Horváthová. Podle Šídla má podíl na vzniku památníku velké množství lidí v průběhu desítek let.

„Paradoxně přičítám velký podíl Andreji Babišovi (ANO), protože nebýt jeho skandálního výroku v roce 2016 ve smyslu k tomuto táboru – kdo nepracoval, šup a byl tam... A říkal to s takovým obdivem. Později mu bylo vysvětleno, že takhle mluvit nemůže. A on otočil, odjel do Letů a možná ve snaze být přijatelný pro jinou část společnosti, přispěl k tomu, že Sobotkova vláda rozhodla, že ten prasečák (na místě vyhlazovacího tábora stál desítky let vepřín – pozn. red.) půjde pryč,“ popsal Šídlo.

Podíl na tom, že památník naopak tak dlouho nevznikl, neseme podle něj „my všichni, protože jsme to hrozně dlouho tolerovali“. Šídlo je rád, že úterního slavnostního otevření se účastnily politické špičky včetně premiéra a prezidenta. Vrcholoví politici se totiž podle něj v minulosti až na výjimky Letům vyhýbali.

„Takže když se v roce 2016, což bylo více než dvacet let po začátku této debaty, řeklo, že teď na to peníze jsou, tak to bylo překvapení. Problém byl, že to byla pieta Romům. Vždy jsem všem, s nimiž jsem debatoval, říkal: Zkuste si něco takového představit v Terezíně. Je dobře, že to takhle dopadlo,“ kvituje komentátor.

Nejen připomínka minulosti

Horváthová by byla ráda, kdyby lidé památník v Letech nenavštěvovali jen kvůli poznání doby genocidy Romů za druhé světové války. „Ale třeba i kvůli debatám, jak zlepšovat soužití čili i k současné situaci. Že to nebude jen minulost, kterou si tam připomínáme,“ nastínila. Zájem o návštěvu památníku podle ní „je a bude“ i ze strany škol.

„Máme nachystané edukační programy. A je vidět, že žáci to opravdu potřebují. Stereotyp je, bohužel, i po našich zkušenostech s edukacemi, velice rozšířený,“ upozornila ředitelka muzea. A když se po několikahodinovém programu podaří tento pohled na Romy trochu pozměnit, „jsme z toho opravdu šťastní“.

Předsudky lze podle ní u studentů odbourávat poskytováním validních informací o tom, jakou minulost mají Romové za sebou. „Ale třeba také poskytovat možnost setkání s Romy, kteří ukazují, že jsou normální lidé – pracují, nesplňují stereotyp, že jsou asociálové na dávkách, že jsou problémem společnosti. Pouze mají tmavší pleť a vlasy a jinak jsou to slušní, bezvadní lidé, kteří mohou studenty naopak inspirovat,“ vysvětlila Horváthová.

Podle Šídla je situace romské menšiny hodně specifická. „Jaká je tady jiná menšina, která byla vystavena tomu, co ta romská? Od holocaustu přes nucené přesídlování, zákaz kočování až po automatické posílání dětí do zvláštních škol? To jsou věci, za které platíme dodnes a budeme ještě nějakou dobu platit,“ míní. Souhlasí s tím, že nejlepší je kontakt s běžnými Romy. Myslí si ale zároveň, že tento problém ještě dlouho potrvá. Dříve se prý také domníval, že bude v současnosti romská elita početnější.

Podle Horváthové Romové stojí o to být aktivní v politice. „Velké strany jim volitelná místa na kandidátkách prostě nenabídnou. A to je chyba,“ nechala se slyšet. Myslí si, že integrace Romů v Česku je „vysoce politickou“ otázkou. „Jsou desítky až stovky inteligentních, vzdělaných Romů, kteří by o to (účast v politice) stáli, ale nejsou osloveni, není o ně zájem,“ tvrdí s tím, že zná i konkrétní jména.

V parlamentu by tito lidé podle Horváthové měli být, protože znají situaci Romů a umí tak říct, jak ji řešit. „I otázku sociálního vyloučení je třeba poznat,“ zdůrazňuje s tím, že překlenout problémy ve školách by podle ní mohli romští asistenti pedagogů. A i učitelé by podle ní měli být vzděláváni v tom, jak „vyučovat o romském tématu“.

„Národy o temných stránkách své historie – a to tahle pro Čechy je – mají mluvit. A Češi dlouhou dobu nebyli ochotní přistoupit na to, že tohle je součást naší viny,“ dodal k vyhlazovacímu táboru v Letech Šídlo.