Těsně před startem sezony si zlomil nohu, do poloviny listopadu hrát nemohl. Teď je Michal Svoboda, čtyřiadvacetiletý student Ostravské univerzity a člen vysokoškolského projektu UNIS, u všeho podstatného v překvapivě rozběhnutém čtvrtfinále Kooperativa NBL. Favorizovaná Opava, úřadující mistr, v něm prohrává s NH Ostrava už 1:3 na zápasy a je krůček od šokujícího vyřazení. Svoboda ve čtyřech zápasech nasázel 60 bodů (16, 11, 12, 21), ve třetím a čtvrtém trefoval klíčové trojky. Poprvé ve chvíli, když na hřišti být neměl. A podruhé neskutečně dvě sekundy před koncem. Nejen o těchto kuriózních situacích mluví v rozhovoru pro iSport.cz.
Nad mistrovskou Opavou ve čtvrtfinále play off vedete 3:1 na zápasy (79:87, 84:82, 77:70 a 100:93 po prodloužení). Takový průběh asi čekal málokdo, souhlasí?
„Zatím se play off vyvíjí nad očekávání. Asi úplně všech. Ale já už jsem to říkal několikrát, že ze čtvrtfinálových soupeřů, co jsme mohli mít, jsme si Opavu přáli asi všichni. V základní části jsme s ní hráli dvě vyrovnaná utkání, věříme si.“
Loni měla Ostrava jiný tým, ale i tehdy Opavu třikrát porazila. Je znát, že jste na regionálního rivala nažhavení?
„Je to tak. A ten jeden loňský zápas prohráli až poté, co jsem do Ostravy přišel. (usmívá se) Přišel jsem z Pardubic a zkazil bilanci. Jen to dokazuje, že na Opavu umíme hrát. Ovšem nebudeme si nic nalhávat, v play off se nám to teď daří i s velkou dávkou štěstí.“
Zapadá do kolonky „štěstí“ i vaše neuvěřitelná trojka dvě sekundy před koncem čtvrtého zápasu, kterou jste srovnal na 87:87 a poslal zápas do prodloužení? Co se vám v tu chvíli honilo hlavou? Vždyť ještě necelé čtyři minuty před koncem jste ztráceli 11 bodů!
„V hlavě se mi nehonilo asi vůbec nic. (usmívá se) Stál jsem na místě, kde jsem měl být, akce však byla nakreslená úplně jinak. Jak se hra vyvinula, museli jsme improvizovat. Řekl jsem si, že se zkusím uvolnit, přišla lehká přihrávka do rohu. Střela byla, pravda, trošku těžší. Ale tohle je play off! I takové střely mohou spadnout. Pro nás velké štěstí.“
Jak byla akce nakreslena? Kdo měl zakončovat?
„Jeden střelec myslím daný nebyl, ale měli jsme se tři uvolnit na středu trojkového oblouku. Jenže to si Opava dobře pohlídala, takže jsme to museli udělat jinak.“
Další šťastný, nebo spíš kuriózní moment, nastal ve třetím zápase. Dostal jste dvě nesportovní chyby, měl jste být vyloučený. Ale sudí si toho nevšimli, hrál jste dál a než se vše napravilo, trefil jste důležitou trojku. Jak se to mohlo stát?
„Ani nevím. Máte pravdu, byl to sporný moment. Teď ani nevím, co bych k tomu měl říct, jak to celé popsat. Kuriózní je to rozhodně. Nevystřídali mě, tak jsem si řekl, že budu hrát.“
Vedete 3:1 na zápasy, v pátek se série přesune do Opavy. Jak těžké bude udělat poslední krok?
„U nás se nic nemění, budeme chtít hrát úplně stejně. I první zápas v Opavě, který jsme těsně prohráli, byl nesmírně vyrovnaný. Budeme dál hrát naši rychlou hru, zkusíme Opavu přeběhat, poprat se fyzicky na útočném i obranném doskoku. Pokud zvládneme alespoň jeden zápas udržet stejné nasazení, agresivitu, rychlost i aktivitu, tak si myslím, že máme docela dobrou šanci.“
Když to odlehčím - Opava v sezoně v rámci charity a benefice nasadila do hry i herce Ivana Trojana. Nečekáte v pátek hvězdnou posilu na place?
(usměje se) „No, to už asi ne. Situace tomu nenahrává.“
Vy jste se do Ostravy z Pardubic dostal přes bývalého reprezentanta Petra Bohačíka, souhlasí to?
„Jo, co jsem slyšel, tak ano. V pardubickém managementu je René Peška, s Petrem Bohačíkem jsou kamarádi. Co jsem slyšel, Peťa Bohačík, který za Pardubice dlouho hrával, se na mě vyptával a pak asi i doporučil do enháčka. Sešlo se to, jsem za to rád. Přišel jsem už minulou sezonu před nadstavbou, někdy v únoru. Pak jsem ještě pomáhal Písku v baráži, ale přestup do Ostravy byl asi nejlepší krok, co jsem mohl udělat.“
Aktuální sezona pro vás ovšem začala hodně smolně, zlomil jste si nohu. Co se stalo?
„Den před začátkem přípravy jsem se nešťastně zranil na World Tour tři na tři v Praze. Byla to velká čára přes rozpočet. Ale takový je život, asi se to mělo stát. Naštěstí už je vše vyléčeno a je to za mnou. Vypadl jsem na začátku srpna a první zápas jsem hrál proti Nymburku v půlce listopadu. Řekli jsme si, že nemáme co ztratit, tak jsem naskočil na 15 minut a pak začal zase pomalu hrát pravidelně.“
Svobodů je v lize hodně, nicméně váš mladší bratr Martin (22) hraje v Písku, je to tak?
„Ano, hrál v Písku a na play off krátkodobě hostoval v Brně. Už je zpátky, Brno vypadlo. V sezoně jsme se teď s bráchou na hřišti potkali už šestkrát. Na to, že jsme proti sobě snad tři roky nehráli, toho teď bylo víc než dost.“
Kdo má lepší bilanci?
„Brácha měl individuálně lepší sezonu, v základní části patřil k nejlepším střelcům ligy. Ale my vyhráli skupinu A2 a bojujeme o semifinále, takže týmově jsem na tom líp asi já. Ale zase, Písek byl v lize nováček, nedá se moc srovnávat.“
Za NH Ostrava hrají další dva Svobodové – Štěpán a Igor. Ptají se vás často na rodinné vazby?
„Teď už ani ne, všichni už vědí, že já mám bráchu v Písku. A Štěpán v Děčíně. Už si nás moc nepletou.“
