Zoopark Zájezd je od začátku jara plný nového života a pochlubit se může i ptáčetem vzácného ťuhýkovce žlotokorunkatého, kterého nenajdete v žádné jiné zoo v České republice. V dubnu se narodila také tři mláďata u dvou ohrožených druhů lemurů. Dvojčata spatříte u lemura vari a jedno zachumlané mládě u lemura hnědého. Děsivé, ale neškodné drobečky má i obří kobylka kápová, a nezbedná kůzlata skotačí i v Dětském koutku. Na svět vykukují už i zvědavá mláďata klokanů rudokrkých.
Na začátku dubna porodila jedno mládě lemura hnědého samice Berta, ale zatím nelze zjistit, zda se jedná o samečka či samičku. Berta je již zkušenou matkou, protože porodila celkem jedenáct mláďat. Po několika dnech přišla na svět i dvojčata u lemurů vari. Oba druhy lemurů mají však odlišnou strategii odchovu mláďat. Zatímco samice lemura hnědého nosí své mládě na břiše a tak ho prakticky nikdy neopouští, lemuři vari odkládají svá mláďata do hnízda, do kterého se za nimi pravidelně vrací.
Mláďata lemurů hnědých mají od narození silný instinkt pevně se držet srsti matky, a tak se matka s mládětem může pohybovat bez obav a klidně přeskakovat z větve na větev. Na zádech své matky se mládě vozí až v pozdějším věku.
Lemur hnědý (Eulemur fulvus) je jedním z nejrozšířenějších druhů lemura na Madagaskaru, jelikož jeho adaptační schopnost je vysoká a velmi dobře se přizpůsobuje změnám prostředí, kterým musí všichni lemuři na Madagaskaru čelit. Jedná se hlavně o neustálé zmenšování přirozeného prostředí kvůli kácení lesů. Lemuři hnědí žijí v menších skupinách a všichni členové skupiny společně nocují v korunách stromů a dokonce spolu mohou přespávat i různé skupiny.
Živí se převážně listím, květy a plody rostlin a žijí tedy v listnatých i smíšených lesích. Dorůstají velikosti 95 až 105 centimetrů s váhou kolem dvou a půl až tří kilogramů. Dožívají se cca 20 let.
Lemur vari (Varecia variegata variegata) je jeden z největších druhů denních lemurů. Obývá husté lesy, kde je obtížné udržet vizuální kontakt s dalšími jedinci, proto se ozývá pronikavým voláním. Vyskytuje se v několika barevných variantách, z nichž dvě jsou uznány jako poddruhy – černobílá a červenobílá.
Samice svá mláďata nenosí na těle, jako většina ostatních lemurů, ale odkládají je v hnízdech v korunách stromů. Jsou proto poměrně rychle samostatná. Před porodem si samice připravuje asi 15 hnízd v dutinách stromů, která jsou zpravidla 10–20 metrů nad zemí. Po porodu ponechává mláďata v jednom hnízdě, ale zhruba po třech týdnech začíná mláďata přenášet do různých hnízd jednou až sedmkrát za den. Přenáší si je, protože při shánění potravy se dostává daleko od hnízda. Aby byla mláďatům na blízku, přenese si je do bližšího hnízda ke zdroji potravy. Do šesti týdnů se samice stará o mláďata sama, pak už se na péči začíná podílet i samec, či další příbuzní lemuři.
Dospělí jedinci dorůstají velikosti 120 až 135 centimetrů a váhy 4-5 kilogramů. Dožívají se také zhruba 20 let.
Vzácným ťuhýkovcem žlutokorunkatým se může v České republice pochlubit pouze Zoopark Zájezd. I jinde v evropských zoo se s tímto ptačím druhém setkáte jen velmi vzácně, protože jsou chováni pouze v dalších čtyřech zoo Evropy. Chovatelé v Zooparku Zájezd jsou na tuto raritu právem velmi pyšní a o to více, že stejně jako v loňském roce odchovávají jeho ptáče.
Ťuhýkovec žlutokorunkatý (Laniarius barbarus) je příbuzný ťuhýků s pestrým zbarvením a dlouhým ocasem. Pohladní dimorfizmus je nevýrazný a tak samec i samice vypadají velmi podobně. Obývá travnaté savany Západní a Střední Afriky, kde se nejčastěji zdržuje v hustém porostu křovin. Proto je většinou víc slyšet, než vidět. Pokud není vyrušován, často se pohybuje na zemi, kde hledá potravu. Živí se především rovnokřídlým hmyzem, ale i brouky, housenkami a občas i menšími ptáky či ptáčaty z hnízd jiných druhů.
Tento druh si staví otevřené hnízdo ze stébel trávy a jiných rostlin, většinou 1,5-4,5 metrů nad zemí. Dospělí jedinci dorůstají velikosti 22 centimetrů a váhy přibližně 50 gramů. Žijí cca 5 let. Ťuhýkovce žlutokorunkaté naleznou návštěvníci Zoparku Zájezd v pavilonu Terária.
Děsivá, ale neškodná mláďata se vylíhla i obřím kobylkám v zázemí Terária. Jedná se konkrétně o kobylky kápové, které jsou jedněmi z největších kobylek světa. V dospělosti měří i přes 13 centimetrů a váží kolem 30 gramů. Obrovská kusadla i dlouhé končetiny má tento druh pokryté trny, díky kterým budí dojem nebezpečného tvora. Jsou přitom striktní vegetariány.
Kobylka kápová (Siliquofera grandis) je jedna z největších kobylek na světě původem z Nové Guineje. Živí se listy rostlin. V našich podmínkách jsou kdmeny například listy ostružiníku či maliníku. Moc se toho o jejím životě v přírodě neví. Jde pravděpodobně o noční živočichy, kteří se v pralese plném nebezpečí spoléhají hlavně na své maskování. V přírodě se vyskytuje v korunách stromů. Vzhledem dokonale napodobuje listy rostlin a tím uniká zrakům predátorů. »Tento druh vyžaduje vyšší teplotu a hlavně velkou vrstvu substrátu, kam samice klade vejce dlouhým kladélkem. Malé kobylky se z vajíček líhnou přibližně po 2,5-3 měsících. Nám se zatím vylíhlo 30 mláďat, z nichž jsme část poskytli do expozice Akva Tera, která patří pod Zoo Plzeň,« doplnil k úspěšnému odchovu kurátor Jiří Marek. Stejně jako ostatní kobylky, i kobylky kápové vydávají poměrně hlasitý zvuk pomocí stridulačního aparátu a rychlého kmitání křídel. Prostřednictvím zvuků a vibrací komunikují se zástupci svého druhu, ale i zastrašují predátory.
U zakrslých koz v dětském koutku se první letošní kůzlata narodila přesně v polovině února a jednalo se samičku a samečka. Za dalších deset dní přišla na svět další dvě kůzlata. Opět malá samička se samečkem. Všechny čtyři přírůstky jsou zvědavé, skotačivé a mají se k světu.
Dalším únorovým přírůstkem je mládě klokana rudokrkého. »U klokanů je porod tak trochu záhadou, protože čerstvě narozené mládě je velké asi jako fazole. Není tedy nic jednoduchého všimnout si, že přišlo na svět. Vše je trochu jasnější ve chvíli, kdy mládě ve vaku trochu povyroste a začne se hýbat. Pohyby jsme ve vaku zaznamenali 7. prosince. V říjnu začala samice od vaku odhánět mládě narozené v loňském roce. Dá se tedy dopočítat, že malému klokanovi je zhruba 5 až 6 měsíců. Teď už pravidelně vykukuje z vaku a blíží se doba, kdy ho začne opouštět a pohybovat se pěkně po svých,« popsala chovatelka Jitka Jonáková.
Klokan rudokrký (Notamacropus rufogriseus) získal své druhové jméno podle načervenalé srsti na krku. Je otužilý a díky husté srsti na těle i na ocase dobře snáší naše zimy. Jejich aktivita je spíš noční a přes den převážně odpočívají.
Ocas jim slouží jako opora při stání na zadních nohách a při skákání jím udržují rovnováhu. Klokani ale nedokážou pohybovat nohama nezávisle na sobě, tudíž nemohou normálně chodit a musí poskakovat. Také neumí chodit pozpátku.
Mládě klokana je po narození velmi nevyvinuté, je holé, slepé a nemá ještě zadní končetiny, ale i přesto je schopné dostat se k mléčné bradavce do vaku samice. Samice nosí mládě ve vaku, kde se vyvíjí 280 dnů. Odhaduje se, že ve volné přírodě přežívá okolo 300 000 jedinců.
Kůzlata i klokany mohou návštěvníci vidět každý den od 10 do 16 hodin, a o víkendech se otevírací doba Zooparku Zájezd prodlužuje do 17 hodin.
(mac)
Foto – Zoopark Zájezd/Dan Koleška, Jitka Jonáková