Najdete tady moře i hory, tisíce bunkrů i tradiční kuchyni. A k tomu si přidejte balkánskou otevřenost a pohostinnost tak velkou, až našince zvyklého na české poměry zaskočí a uvede do rozpaků.
Modré oko
Modré oko je malé jezírko s vodopádem, ideální pro fotografy a milovníky otužování. Najdete ho nedaleko vesnice Theth na severu země. Pokud nemáte ten správný „morál“ na otužovací kůru, můžete o kus dál obdivovat přes 25 metrů vysoký vodopád Grunas. Obecně platí, samozřejmě s jistými výjimkami, že divoká, přírodní voda je v Albánii čistá. Místy až průzračně, jako třeba právě v potocích a vodopádech kolem Thethu, kde je možné utábořit se v kempu.
Kullë
To, co byste hned na několika místech v Albánii minout neměli, jsou opevněné věžové domy. Ty v albánské architektuře existovaly před osmanskou invazí na Balkán, zejména v Gjirokastëru. Albánské kullë se vyskytují převážně na severu země, přičemž pozoruhodnými příklady na jihu jsou Berat, Gjirokastër, Himara a Këlcyrë. Jako místo pro život působí se svými malými okny a střeleckými otvory poněkud divně. Jenže jejich hlavním účelem bylo nabídnout bezpečnost v bojové situaci. První z nich pocházejí ze 17. století, z doby, kdy v oblasti Dukagjini probíhaly nepřetržité boje, i když většina těch, které stále zůstaly, pochází z 18. nebo 19. století. Občas se v nich schovávaly osoby, které se obávaly krevní msty.
Bláže u Ksamil, Albánie
Koupání v Drači
Zatímco chorvatské pláže jsou dlouhodobě atakovány miliony turistů, Albánie zatím tak skvělou pověst a vybudovanou klientelu nemá. Možná neoprávněně, protože pláže v přístavním městě Drač (Durres) se pomalu stávají oním místem, které „musíte vidět“. Mimochodem začíná se tam tvořit znatelná česká klientela včetně apartmánů, které si našinci pronajímají. Takže pokud jste byli zvyklí na češtinu v Chorvatsku, není vyloučeno, že bude čím dál víc slyšet i v Drači. Co vás při jeho návštěvě, krom již zmíněných pláží, čeká? Byzantské městské hradby zakončené Benátskou věží, největší římský amfiteátr na Balkáně nebo archeologické muzeum.
Národní park Divjaka
Největší mokřadní oblast Albánie je známa profesionálním ornitologům a amatérským ptáčkařům. Zahlédnout tady modře svítící „letící drahokam“ ledňáčka nebo orly není zas až taková vzácnost. A když budete mít štěstí, zjeví se i mohutný a nápadný pelikán kadeřavý. O štěstí lze mluvit proto, že jde o poměrně vzácného a ohroženého ptáka. Pokud ho uvidíte, tak ho nepřehlédnete, protože jde o největšího z evropských pelikánů. Jelikož se jedná o mokřadní oblast, máte v restauracích zaručené čerstvé ryby. A pokud můžeme doporučit, tak neváhejte. Ryby tady rybáři loví a hospodyňky úlovky zpracovávají po generace. A umí to! Zjednodušeně řečeno, ve vesnických hospodách vědí, jak na to.
Berat
„Město za svůj orientální vzhled vděčí hned několika okolnostem. V první řadě tomu, že se ocitlo stranou důležitých dopravních cest – nemá napojení na železnici a dobrá silnice jej se zbytkem Albánie spojuje pouze od severu. Vzhledem k poloze starého Beratu v sevřeném údolí řeky Osum (na řece se nabízí sjezd na raftech i kajacích) se veškerá nová zástavba a průmysl soustředily do rovinatějších částí města mimo historické centrum, které díky tomu zůstalo prakticky nedotčeno. Komunistická vláda navíc v roce 1961 prohlásila Berat muzejním městem – uchráněny tak zůstaly všechny kostely a mešity, které byly jinde v rámci pozdější protináboženské kampaně nemilosrdně srovnány se zemí,“ shrnuje své poznatky o Beratu server věnovaný albánské turistice. Jenže skutečnost je mnohem pestřejší, Berat má svůj hrad a spolu s Gjirokastrou je zapsán na prestižním Seznamu kulturních památek UNESCO. Konkrétně UNESCO chrání 136,2 ha historického centra.
Bunkry jsou albánská klasika
Hodžovy bunkry
Albánie, tedy lépe řečeno její „vrchní velitel“ Ever Hodža, byl posedlý strachem z války, a tak nařídil masivní výstavbu betonových bunkrů. Bál se NATO i Varšavské smlouvy, celkem je v zemi kolem 700 000 bunkrů, horní odhady dokonce mluví o 1,5 milionu bunkrů. „Podle některých bylo v zemi dokonce více bunkrů než aut. Albánie je nikdy nemusela použít,“ píše server Turistika.cz. Vy se ale na ně určitě podíváte, protože minout je nelze.
Zdroje: timeout, Turistika.cz, Albánie – cestování, UNESCO
