Zkoušeli jste už někdy masáž horkými kameny? K jejímu původu se hlásí hned několik kultur napříč téměř všemi světadíly. Nahřáté kameny se k blahodárným účelům používaly v Indii, Číně, na Havajských ostrovech, u kmene Hopi v Severní Americe a nakonec v roce 1993, kdy se po staletích kameny navrátily do moderních wellness praktik.
Blahodárné teplo
Ayuverské léčebné metody jsou jedny z nejstarších na světě, datují se až do roku 5000 př. n. l., ať se jedná o masáže, meditace nebo různá cvičení, velká část z nich nachází své kořeny právě ve starověké Indii. Již v té době lidé porozuměli blahodárnému vlivu tepla na svaly lidského těla a používali nahřáté kameny k relaxaci. U Indů šlo převážně o umisťování kamenů na pokožku a pasivní prohřívání kamenem. Kolem roku 3000 př. n. l., převzali tuto metodu Číňané a tahy tvarovaným kamenem bian tělo zároveň masírovali. Kameny bian se později začaly užívat i v dnes známější gua-sha masáži, kde se kameny již nenahřívají. Svou špetkou do mlýna přispěli také Havajané. Ti nahřáté lávové kameny balili do listů a ukládali je na pokožku. Na Havajských ostrovech bylo aplikování kamenů posvátným rituálem, prováděli jej proto pouze šamanové zváni Kahunové.
Přestože rozličné wellness metody původních obyvatel Ameriky jsou často spojovány s rostlinnou léčbou, což není špatně, je vícero směrů, kterými se starodávné léčitelství odvíjelo. Původní kmeny pracovaly s několika elementy - teplem, kameny, vodou, bylinami, kukuřicí a aloe. A některé z nich se staly inspirací při redefinování práce s horkými a studenými kameny během regeneračních a relaxačních procedur moderního světa. Původní obyvatelé kmene Hopi si například z nahřátých kamenů tvořili primitivní sauny, které měly podobný efekt jako lávování - pomohly tělu k celkové relaxaci a uvolnění.
Moderní masérské techniky se nicméně prolínají a je již těžké najít jasnou hranici:
Znovuobjevení
Evropské národy ale také rozuměly významu prohřívání těla a stejně jako pradávné kultury vypozorovaly pozitivní dopad tepla na lidské tělo. Ve Španělsku se nahřáté kameny používaly ke zmírnění menstruačních nebo poporodních bolestí, ve Finsku pak daly postupně vzniknout sauně. Byla to však Mary Nelson, která v roce 1993 přivedla užití kamenů ve wellness průmyslu opět k životu. Stalo se tak prakticky náhodou, když při saunování použila nahřáté kameny k masáži své neteře. Mary k užití přidala i studené kameny, které tělo tak trochu mobilizují a zpevňují.
Dnes je nejčastější kamennou masáží zmiňovaná gua-sha. Díky snadnému „self-praktikování“ se stala trendem na poli péče o obličejové svalstvo a kameny bian tak má doma skoro každý zajímající se o svou pleť. Jen málokdo nicméně ví, že gua-sha je původem masáž celého těla a kámen, který se jim válí v prachu na poličce by se měl ke správnému efektu nahřívat. Původně byly kameny bian používány taky k akupresuře a ten „správný“ je vápenec s menším obsahem pyritu a anatasu zbarvený do černa.
A kuriozita na závěr:
„Většina tamních obyvatel má černou pleť a volné strumy a jejich nemoci jsou typu karbunkulů. Vhodné je léčit tuto nemoc pomocí kamenné terapie, a proto se kamenná terapie přenáší z východu,“ píše se v knize Huang Di Na Jing Su Wan (období válčících států 475 př. n. l. - 221 př. n. l.), což se považuje za nejstarší zmínku o kamenné léčbě.
Zdroje: lemassage.com, researchegate.com, chinaculture.org
