Sponzorováno

Jak vybrat zdravého tuňáka v konzervě? 4.4/5 (20)

Také si občas dáte tuňáka v konzervě?

Také si občas dáte tuňáka v konzervě?

Tuňák v konzervě je prostě takové rychlé jídlo. Je to známá strava z kolejí – tuňák, těstoviny a kečup. Nebo tuňák, rýže a kečup. Vysokoškolská klasika, kterou jsem jedla i já. Výživový poradce mi ale dnes radí ten kečup raději vynechat, tuňák je však dobrým zdrojem hodnotných bílkovin a prospěšných mastných kyselin. A ano, i když je to tuňák z konzervy. Jen tu konzervu tuňáka musíme chytře a dobře vybrat.

Tuňák je mořská ryba dobře známá svými benefity pro naše zdraví. Má nízký obsah kalorií, ale v každé porci obsahuje řadu bílkovin a pro srdce zdravé omega-3 mastné kyseliny. Tuňák obecně nepatří mezi nejtučnější druhy ryb. Zatímco losos obsahuje kolem 18 % tuku, v mase tuňáků je to jen 1 %. Mezi nejběžnější druhy tuňáků patří tuňák dlouhoploutvý, žlutoploutvý, pruhovaný, modroploutvý a velkooký. Velikost tuňáka se může v rámci různých druhů do značné míry lišit; například tuňák žlutoploutvý může vážit méně než 1 kg, zatímco větší odrůdy, například severský tuňák modroploutvý, mohou vážit až 650 kg.

Rybí konzervy kupuje většina domácností a rodin v ČR, přičemž nejoblíbenější jsou právě ty tuňákové. Je třeba zde zdůraznit, že čerstvý tuňák obsahuje více hodnotných omega-3 mastných kyselin v porovnání s tím v konzervě. Konzervovaného tuňáka však lze snadno použít pro přípravu lahodného tuňákového sendviče nebo salátu. Dá se jednoduše převézt a je mnohem levnější.

Čeho si však při koupi tuňákových konzerv všímat?

V regálech najdeme tuňáky v mnoha podobách a v různé kvalitě. Volba nálevu je otázkou individuálních chuťových preferencí. Standardem je tuňák ve slaném nálevu, dále v olivovém oleji, najdeme dokonce tuňáka s papričkami nebo s citrónem a pepřem. Prodávají se také hotové tuňákové saláty vhodné jako rychlé jídlo. s čočkou, kuskusem, fazolemi, quinoou a podobně. Hlavní odlišnosti mezi jednotlivými tuňákovými konzervami spočívají v použité formě rybího masa.

Obchodní norma pro tuňákové konzervy rozlišuje pět forem – od celých kusů masa a filet přes kusy a kousky různých velikostí až po drť. Forma použitého masa musí být vždy upřesněna na konzervě. Hlavní zkouškou pro ověření, zda maso v plechovce odpovídá deklarované úpravě, je senzorické hodnocení, jinými slovy, konzervu otevřeme a vidíme, co je uvnitř.

Pokud obal deklaruje použití celého tuňáka, měli bychom v konzervě nalézt celý plátek masa, případně několik menších porcí. Není žádoucí výskyt malých kousků, povoleny jsou jen z důvodu doplnění celého kusu na deklarovanou hmotnost. Objeví-li se na obalu slovo kousky, můžeme uvnitř očekávat části masa různé velikosti. Musí se však jednat o kousky se zachovanou strukturou svaloviny, ne o jemnou drť.

V souvislosti s tuňákovými konzervami se často mluví o těžkých kovech. Především jde o rtuť, pro kterou by se konzumaci některých ryb měly vyhýbat těhotné a kojící ženy.

Sponzorováno

Tuňáků existuje více druhů a každý akumuluje rtuť jinak. Mezi druhy s možným vyšším obsahem rtuti patří tuňáci bílí, resp. dlouhoploutví (Thunnus alalunga) a žlutoploutví (Thunnus albacares). U nich je omezení konzumace namístě, ale nepoužívají se většinou k výrobě konzerv. V konzervách obyčejně najdeme tuňáka pruhovaného (Katsuwonus pelamis), který patří ke druhům zadržujícím jen malá množství rtuti. Výživový profil tuňáka se může mírně lišit v závislosti na druhu i na způsobu jeho přípravy. Například v konzervě tuňáka v oleji je jistě více kalorií ve srovnání s množstvím kalorií v konzervě tuňáka ve slaném nálevu. Steaky z čerstvého tuňáka mají logicky nižší obsah sodíku než konzervované druhy. Obecně, pokud hledíte na ručičku své váhy často, sáhněte po tuňákovi ve vlastní šťávě, který je pro vaše kila lepší volbou.

Hledejte také značky, které potvrzují kvalitu produktu, jako jsou pečeti kvality, značky týkající se udržitelného rybolovu a certifikace, například od Marine Stewardship Council (MSC) pro udržitelný rybolov. Certifikace MSC (modrá ryba na přední straně obalu) je skvělým indikátorem toho, že rybolov splňuje mezinárodní osvědčené postupy pro udržitelný rybolov.

Na metodě rybolovu záleží

Velká kontroverze svého času pramenila z rybolovných praktik používaných při lovu tuňáka. Od nevybíravých technik rybolovu s dlouhými lovnými šňůrami až po obří sítě, které každý den sklízejí tisíce ryb, tyto druhy rybolovných praktik jsou škodlivé pro populace ryb, které pomáhají udržovat ekosystém zdravý a živý. Nadměrný výlov má prostě vážný dopad na celkové zdraví a stabilitu oceánů. Jak čas plynul, viděli jsme řadu druhů ryb ulovených téměř k vyhynutí.

Pokud je to možné, zkuste se na konzervě dočíst, jak byl tuňák v konzervě chycen. Někdy je to tam uvedeno. Pokud nikde nejsou žádné informace o metodě rybolovu, tuňák byl pravděpodobně chycen pomocí košelkových nevodů. Tyto metody rybolovu sklízejí většinu světové produkce tuňáka a jsou popravdě těmi nejhoršími pachateli.

Košilkové nevody obklopují tuňáky velkou stěnou ze síťoviny, která je uzavřena jako kabelka se stahovací šňůrkou, aby je mohla zachytit. Unášené dlouhé šňůry mohou být dlouhé až 50 kilometrů a mají i tisíce háčků s návnadou, takže vedlejší úlovky želv, mořských ptáků, žraloků a mnoha dalších zranitelných druhů mohou být velmi vysoké.

Naopak moc nevěnujte velkou pozornost „odloveno v divoké přírodě“. Chov ve volné přírodě jen znamená, že tuňák nebyl chován – a u tuňáka v konzervě tomu tak obvykle není. Takový tuňáci se v konzervách nepoužívají.

A co obsah těžkých kovů?

V roce 2021 se časopis dTest věnoval právě kontrole tuňáků v konzervách. Přístroje v testovaných tuňácích tehdy neodhalily rtuť (zjištěné hodnoty představovaly jen desetinu povoleného limitu) ani olovo. Obsah kadmia se také s rezervou vešel do předepsaného limitu. V žádném z balení konzerv tuňáka kontrola nenarazila ani na histamin. Nejlepší hodnocení za obsah soli si tehdy odnesl Rio Mare Tuna Chunks in Brine (brine je v angličtině slaný nálev) a v celkovém hodnocení se na první tři místa dostaly Penny/Gran Mare Tuna Filets in Brine, Giana tuňák kousky ve vlastní šťávě a Rio Mare Tuna Chunks in Brine.

Cenné omega-3 mastné kyseliny najdete i v tuňákovi

Zdrojem „omegatrojky“ je především rybí tuk (losos, tuňák, sardinky), lněná semena a lněný olej, chia semínka, vlašské ořechy a řepkový olej. Omega-3 mastné kyseliny zlepšují metabolismus cholesterolu, podporují metabolismus tuků v játrech a mají protizánětlivé a protisrážlivé účinky (snižují tendenci k tvorbě krevních sraženin v cévách).

Sponzorováno

A jakého tuňáka v konzervě jíte vy? Napište mi ke článku do komentářů, budu ráda.

Dále si o tuňákovi přečtěte

Studie a zdroje článku

  • Zdroj obrázku ve článku: depositphotos.com

Sponzorováno

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho.

Autor článku

Dara Slánská (více o nás)

 

Dara má na starosti ženská témata v našem magazínu. Má rozhled, životní zkušenosti, ráda bloguje. Mezi její oblíbená témata patří zdravý životný styl, cvičení, ženská krása a obecně problémy, které trápí něžnější část populace. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost


Štítky: ,

Přečtěte si také naše další články

 

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva