Současná francouzská dramatička Yasmina Reza je i na našich jevištích přítomná už více než dvacet let. Jen na scéně brněnského Národního divadla jsme měli možnost vidět její dílo už potřetí. V roce 2002 zde byly uvedeny Tři verze života a o deset let později Bůh masakru. Právě uváděný Obraz z roku 1994 se stal hrou, která Rezu proslavila v celosvětovém měřítku. Není divu. Jde o text, který je vtipný i obsažný zároveň. Navíc je i velmi sdělný a divákovi přístupný, což je důležité, protože text celému představení dominuje.
Když si Boris koupí obraz od soudobého, populárního malíře, jeho přítel Marek se mu vysměje. Nezdá se, že by na bílém plátně bylo vůbec něco namalováno. Boris v tom ovšem vidí mimořádně odvážný umělecký počin, navíc tvrdí, že na ploše výtvarného díla jsou patrné pruhy provedené jiným odstínem běloby. Do sporu je brzy zatažen jejich společný přítel Ivan, který nechce zklamat ani jednoho z nich.
Postupně zjišťujeme, že spor se nevede pouze o to, zda Boris trpí snobismem a Marek neomaleností a zastydlým vkusem. Ani o to, zda je Ivan dobrák od kosti, nebo zbabělý oportunista. Jde o to, zda může jejich přátelství vůbec ještě fungovat, když se od sebe tolik vzdálili v názorech. Dřív si přece rozuměli, viděli svět stejně, svých názorů si navzájem vážili nebo je aspoň respektovali.
Hra je přitažlivá nápaditými dialogy. Výměny názorů, hádky, vysvětlování a obhajoby vždy probíhají zajímavým, zábavným způsobem. Ale není to jen text, na kterém je zdařilá inscenace postavena. Zásadní roli hrají i výborné herecké výkony. Žádná z postav není jednorozměrná. V každé z nich je nějaký rozpor, který je třeba vyjádřit. A to se hercům povedlo naplnit. Pavel Čeněk Vaculík ztělesňuje Borise jako navenek racionálního milovníka umění. Od počátku je ale jeho věcná střízlivost v gestech a vystupování narušena rozhodnutím obhajovat neobhajitelné. Petr Kubes naproti tomu ztvárnil Marka jako o něco přímočařejšího a temperamentnějšího. Ale je to právě zdánlivě neempatický Marek, který vycítí, že jejich přátelství je ohroženo. Největšího posunu ve svém hereckém typu bezesporu dosáhnul Petr Bláha. Zatímco se s ním často setkáváme v rolích bojovných fanfarónů, jeho Ivan je jejich pravým opakem. Je submisivním, osamělým a v podstatě neúspěšným člověkem. Taky on nás ale dokáže v pravý čas překvapit.
Ačkoliv by vyhraněné charaktery jednotlivých postav mohly svádět k parodii, nic takového tu nenajdeme. I když se celou dobu bavíme, postavy jsou z reálného světa a jejich problémy se nás dotýkají. Pocit naléhavosti je podpořen také skutečností, že inscenace se odehrává fyzicky blízko divákovi. Hraje se na forbíně a někdy i přímo v sále.
Scéna je opravdu minimalistická. Tři plastové židle a onen bílý obraz, který je ovšem na jevišti přítomen jen částečně. Rekvizit není o nic víc. Tím spíše vynikají kvality textu a herecké práce, které jsou v tomto případě na velmi vysoké úrovni.
DIVADLO: OBRAZ
Autor: Yasmina Reza
Režie: Štěpán Pácl
Asistentka režie: Martina Náhlíková
Dramaturgie: Vít Kořínek
Scéna a kostýmy: David Janošek
Autor fotografií: Marek Olbrzymek
Hrají: Petr Kubes, Pavel Čeněk Vaculík, Petr Bláha
Národní divadlo Brno, Reduta
