Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Věštírna Encounter (No. 3)

    Druhou polovinu letošní Encounter nálože jsem načal na půdě Studia Marta návštěvou inscenace Not Found, renomované švýcarské školy fyzického divadla Accademia Dimitri. Originální klauniáda trojice výtečně disponovaných, tělesně i etnicky různorodých performerů zprvu vyhlíží coby nezávazná, pohybově vytříbená groteskní hříčka, aby postupně šponovala houstnoucí atmosféru, a  s bezprostřední úderností předkládala širokou paletu témat palčivě sužujících současný svět. Divadlo zábavné i atakující, jež se nezříká politických komentářů, ani rozverných manipulací s publikem, do nichž jsem se ve čtvrtečním dopoledni nezdráhal zapojit ani já, byť nejsem obvykle příznivcem podobných aktivit. Leč společný tanec ideálně rozhýbal těla ztuhlá věčným vysedáváním v sešeřelých sálech i jinde, a navodil přátelskou komunikaci mezi jevištěm a hledištěm. A v emotivním závěru se dokonce zjevili i robotičtí psíci! Čtvrteční dopoledne naplněné krásou, i naléhavostí. Paráda!

    Foto: archiv festivalu

    Koňskou dávkou těžkotonážně dusné psychologické činohry, jen místy odlehčované neústrojnými komediálními rysy, nás následně oblažila slovenská disciplinární bašta, bratislavská VŠMU. Mayenburgův Martyr, v tuzemsku obvykle uváděný jako Mučedník, se na repertoár divadelních škol vcelku pravidelně vrací a důvod je nabíledni – nadčasově aktuální tematika mladistvého vzdoru proti vnuceným autoritám, kořeněná náboženským fanatismem. Zřejmě upřímně myšlený pokus o „generační výpověď studentů absolventského ročníku“ je značně problematizován vágní dramaturgií, která se zříká razantnějšího výkladu, a soustředí se především na přehledné převyprávění lineárního děje modelové hry. Nejistá režie Kristiána Kozmenka nezvládá kolektiv nepříliš zkušených hereckých vrstevníků dovést k přesvědčivé definici rozdílů mezi postavami dospělými a dospívajícími, zejména charaktery rodičů a pedagogů (s čestnou výjimkou Lenky Kopuncové Feckové v roli progresívní pedagožky a výchovné poradkyně Eriky Roth) tak působí křečovitě a ploše. Titulní postavě v místy niterném i drsném podání Bence Hégliho pak chybí  důmyslnější nakládání s motivacemi i vnitřní gradace, takže od počátku působí jako jednorozměrný komiksový záporák, unifikovaný maloměstský Antikrist. Pozoruhodný je naopak výkon Olivera Asztalose, jenž v partu oddaného mrzáka Georga Hansena kreativně spojuje rysy jímavé i groteskní.  I přes několik funkčních momentů však slovenský pokus o ryze současného Mayenburga zůstal trčet na půli cesty mezi generačním manifestem a vyprázdněnou rutinou. Líto mi jest!

    Večerní ENC:WIND CHILL party v Café Trojka byla přátelsky poklidná, jak se na večírek konaný uprostřed ročníku sluší. Pohodový čas k nabírání sil i nerušenému poslechu JAMU jazz bandu. Následující produkci DJ Rubenze jsem ochutnal jen zběžně, a hodnou chvíli před půlnocí se odebral na zasloužené kutě!

    Dokončení příště!


    Komentáře k článku: Věštírna Encounter (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,