Režisérka Věra Jordánová společně s autorkou scénáře Boženou Šimkovou se inspirovaly knižní předlohou Marie Kubátové. Když napsala Kubátová pohádkovou sbírku Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku, Šimková byla u vytržení. Dobře si však uvědomovala, že dvě postavy na celou pohádku nestačí. Přidala proto samovolně postavy hajného, Kuby a Anče.
Z dnešního pohledu je až neuvěřitelné, že vedení televize zprvu nápad smetlo ze stolu. Nechtěli hraný večerníček, protože se o ně v minulosti pokoušeli a vždy se zlou potázali. To se jim zprvu nechtělo znovu riskovat.
Měla zákaz tvorby
Poté nastal další problém. Šimková měla v době vzniku večerníčku zákaz tvorby. „Veřejně vystupovala proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy, takže se pod jejím jménem nesmělo uvádět,“ popisovala Jordánová. „Svým jménem to pokryla Zdenka Podhrázská“.
Natáčení tak už nic nestálo v cestě. Tím spíš, že kdo by měl ztvárňovat Krakonoše, měla režisérka v hlavě téměř okamžitě. „Od prvního přečtení scénářů, které byly mimochodem napsány tak, že k hranému zpracování přímo vyzývaly, jsem jako Krakonoše viděla Františka Peterku. Znali jsme se léta,“ řekla a dokonce si prosadila, že se bude natáčet filmový materiál značky Kodak, což byl vůbec nejdražší barevný film té doby.
Jordánová si ale dobře uvědomovala, že i postava chamtivce Trautenberka je neskutečně důležitá. Ukázalo se, že oslovení Ilji Prachaře byla výborná volba. Tomuto hereckému velikánovi však udělaly Krkonošské pohádky medvědí službu. „Strašně rád na natáčení Krkonošských pohádek vzpomínám, i když to nebylo nic snadného. Byl jsem naditý do mohutného vycpaného kostýmu, v němž jsem si nemohl ani sednout ani lehnout,“ říkal v dobrém rozpoložení. Jinak si ale stále stěžoval, že i když natočil na dvě stovky krásných rolí, pro všechny už zůstane na vždy Trautenberk.
Natáčelo se výhradně v ateliérech na Barrandově. „Když jsem přišel na plac, uklonil jsem se barrandovským mistrům dekorací, co dokázali vytvořit. Kromě chaloupky udělali i autentický potůček, ve kterém plavali pstruzi,“ žasl představitel Kuby Jaroslav Satoranský.
Která postava z Krkonošských pohádek vám byla sympatická? (můžete zaškrtnout i víc možností)
Noční natáčení
První sedmidílná řada se natáčela výhradně v noci, protože všichni herci měli stále angažmá a roztočených spoustu dalších projektů. Aby se na place dokázali sejít, nezbývalo než ponocovat. Končilo se kolikrát až v pět hodin ráno, takže to bylo velmi vyčerpávající pro všechny.
Premiéra první řady byla 30. dubna 1974. Třetí a poslední série se točila zhruba až po deseti letech. Zub času byl patrný na všech hercích, ale zejména na Satoranském, ze kterého se za dekádu vyklubal zralý muž.
Božena Šimková se s pohádkou tak sžila, že dokonce napsala knižní pokračování. Nazvala jej Anče a Kuba mají Kubíčka. K realizaci na televizní obrazovku ale nikdy nedošlo. Možná je to ale dobře, v nejlepším se má přestat. A tento večerníček mezi nejlepší bezesporu patří!