Dělat rozhovory přes Zoom s lidmi z Hollywoodu je vždy vabank. Většinou se s vámi ptá ještě dalších pět novinářů z Belfastu a Varšavy, kteří mají vždy ty naprosto nejzbytečnější servilní otázky typu „Co máte společného se svojí postavou“, na něž by navíc vyčetli odpovědi v tiskové zprávě. Když máte patnáct minut s režisérem Zackem Snyderem, jenž na Netflix právě poslal film, jemuž se směje celý internet, musíte se ptát jinak. Tenhle člověk toho totiž často odhalí víc, než sám chce.
Už když jsme spolu mluvili poprvé v prosinci, když nyní osmapadesátiletý Snyder uváděl na červenou platformu první část své roky připravované verze Star Wars s názvem Rebel Moon, byla to zábava. Zack seděl v londýnském hotelu spolu se svojí ženou a producentkou Deborah, která ho v jeden moment štípla, protože klimbal. Podobně jako statisíce diváků jeho nového filmu.
Teď na Netflix přišla druhá část této sci-fi podívané, která má reakce snad ještě tragičtější, a při pohledu na takzvaný digibordel poháněný dětinským patosem zcela bez humoru, který od slavnějších předobrazů krade jak straka, se není čemu divit. Zack, jenž stojí třeba za filmy jako 300: Bitva u Thermopyl, Úsvit mrtvých nebo Muž z oceli, mi přesto říká, že ho negativní recenze netrápí tak moc, jak čekal. Desítky milionů dolarů na honoráři mu ostatně už nikdo nevezme.
„Hodně kritiky je vlastně zodpovězeno ve druhé části. Ten film je zkrátka rozdělen na dvě poloviny, a abyste ho pochopili a docenili, musíte ho vidět celý, zvlášť pokud jste třeba namítali, že tam drhne vývoj postav,“ míní filmař, který ale zároveň v jiných rozhovorech mluvil o tom, že Rebel Moon bude dál pokračovat. I v tom našem mluví o takzvaném režisérském střihu, který přijde na Netflix na začátku srpna. Zcela jistě tedy uvidíme ještě dva tříhodinové Rebel Moony, tentokrát nepřístupné, s větší porcí násilí a sexu.
Režisér si tak podle svých slov chce hrát s žánrem samotným – Rebel Moon ostatně již před lety nabízel producentce Star Wars Kathleen Kennedy s tím, že by se mohlo jednat o další příběh ze světa Jediů. „Ve většině takových filmů ale není násilí, protože jsou pro široké spektrum diváků. Rebel Moon jsem ale psal jako určitou dekonstrukci této představy,“ míní. Aby mu Netflix tuto představu dovolil naplnit, „musel“ nejprve udělat přístupné verze, které vidíme právě teď.
Na to mu říkám, že je tedy možná člověkem, který se s prací špatně loučí a prostě nedokáže zavelet hotovo – vzpomeňme třeba na jeho rozšířenou verzi superhrdinské Ligy spravedlnosti, která před lety také dorazila na stream. „Asi jsem takový, když se na to podíváte zpětně,“ přitakává filmař, který v jiném rozhovoru sdělil, že se další verze možná dočká i jiný jeho snímek Sucker Punch, na který už ale po patnácti letech od premiéry většina diváků zapomněla.
Jako režisér prý Snyder vyžaduje, aby s ním zbytek štábu držel krok – sám totiž funguje i jako kameraman a leckdy dokonce i jako obsluha kamery. „Je důležité, aby se všichni soustředili a byli pozorní, protože točíme rychle. Moji spolupracovníci to ale vědí, jsou pořád stejní, ačkoliv jsem k nim nyní přizval syna, který vedl druhý štáb. Ale jsem při práci milý, stejně jako teď při tomto rozhovoru!“ usmívá se režisér.
Zdá se, že se konečně tolik nehlídá. Ačkoliv Netflix horem spodem chválí s tím, že by jeho poslední filmy jako Armáda mrtvých nebo Rebel Moon už nemohly vzniknout pod hlavičkou tradičního studia, tak se najednou zdá, že vnitřně tuší, že to není tak úplně ono. „Mojí povinností je přinést ten největší filmový zážitek bez ohledu na to, jestli na něj budete koukat na chytrých hodinkách,“ usmívá se.
Když pak v odpovědi na otázku německého kolegy „Proč tolik násilí, Zacku?“ začne citovat Sama Peckinpaha, který pronesl, že „je studentem násilí, protože zároveň studuje lidské srdce“, je jasné, že bychom se v dalších minutách rozhovoru možná konečně dostali k něčemu zábavnému, co by se dost možná netýkalo Snyderova nového hrozného filmu. Jenže nás všechny musí štípnout píáristka, že je třeba končit.
