Švýcarští sedláci byli stejně jako ostatní závislí na rozmarech počasí. Právě strach o úrodu a dobytek se stal živnou půdou pro čarodějnické procesy, které se vlekly několik staletí.
Heretici Valdenští
Evropa zažívala hon na čarodějnice mezi lety 1560 a 1630, švýcarské kladivo ale udeřilo dříve, záznamy hovoří o zvyšujícím se počtu procesů již v roce 1430. Důvod tohoto běsnění můžeme hledat ve dvou událostech. První byl koncil v Bazileji svolaný římskokatolickou církví a druhou vydání díla Formicarius od německého teologa Johannese Nidera. V páté knize tohoto pojednání se věnuje otázce čarodějnictví a uctívačům ďábla. Vypráví příběh inkvizitora působícího v Bernu, jenž tvrdil, že zajal a zpovídal mužského čaroděje, který mu do detailů vykreslil všechny aspekty čarodějnictví. Kniha se dostala do oběhu na bazilejském koncilu v roce 1437. V té době dochází v Evropě k pronásledování valdenských, kteří se sice hlásili ke křesťanství, ale jejich učení bylo v mnoha směrech neortodoxní. Papeže považovali za antikrista z Říma, svěcená voda pro ně nebyla účinnější nežli dešťová a modlitba ve stodole měla stejný účinek jako ta v kostele… Papež Innocenc III. označil valdenské za heretiky a jako „neznabozi“ se stali oběťmi pronásledování a masakrů. Za nelidské zacházení se jim dostalo omluvy až v roce 2015, po návštěvě papeže Františka ve valdenském kostele v Turíně.
Změna klimatu a kdo za ni může?
Švýcarsko jako kulturně a nábožensky různorodá země nebyla jednotná ani v názoru na čarodějnice. V Ženevě měly být příčinou moru, v kantonu Vaud padla obvinění z lykantropie (proměna ve vlkodlaka), podle obecného mínění se jednalo o osoby vybavené démonickými schopnostmi, jimiž narušovaly rovnováhu ve společnosti. Dávaly se do spolku s vlky, kteří představovali hrozbu pro dobytek, přivolávaly krupobití devastující úrodu nebo páchaly krvesmilstvo. Čarodějnické procesy strašily Evropu hlavně na konci 16. a počátkem 17. století, což je doba, kterou historici označují za „malou dobu ledovou“. Klimatická anomálie, jež znamenala pokles teplot, zkrácení vegetačního údobí a tuhé zimy, byla pro naše předky zkouškou odvahy a odhodlání. Neúroda, hlad a snížení počtu obyvatel vedly k napětí ve společnosti a hledání viníka. Nepříznivé počasí tak dohnalo Švýcary k procesům, při nichž byly obviňovány převážně ženy z používání černé magie.
ZIMNÍ REJ V BELALPU ANEB KDYŽ ČARODĚJNICE MAJÍ PRÉ
Ilustrační foto
V kantonu Valais se vypráví legenda o tom, že tu kdysi strašila čarodějnice. Jako připomínka starých časů vznikl nejbláznivější závod ve sjezdovém lyžování v celém Švýcarsku. Jeden týden v lednu ovládnou lyžařské středisko Blatten – Belalp čarodějnice a veškerý program se točí kolem nich. Vrcholem akce je sobotní sjezd, kdy jak říkají místní: „D’HÄX ISCH LOS!“ Čarodějnice je volná. Magickou atmosféru si návštěvníci vychutnají nejen sportovním vyžitím, ale také během „čarodějnických nocí“, což jsou zasloužené party po lyžování, kde hraje živá hudba a barmani míchají ďábelsky dobré drinky.
Justiční vražda Anny Göldiové
Poslední obětí čarodějnických procesů v Evropě byla Švýcarka Anna Göldiová, k její popravě došlo v alpském městečku Glarus v roce 1782. Tato chudá služebná byla obviněna, že osmileté dceři svého pána Johanna Jakoba Tschudiho přičarovala do mléka špendlíky, které měla dívenka plivat. Během mučení se Göldiová přiznala k paktu s ďáblem, a tím se odsoudila k smrti. Třináctého června soud rozsudek potvrdil s tím, že původní obvinění z čarodějnictví změnil na travičství a spisy zničil. Pro poslední evropskou čarodějnici to znamenalo, že nebude upálena zaživa, ale že svou práci odvede kat. Po 226 letech se její případ dočkal rehabilitace. Regionální parlament východošvýcarského kantonu Glarus v roce 2008 prohlásil Göldiovou za nevinnou oběť justiční vraždy.
Z tohoto rozhodnutí se radovali především její příznivci, kteří roku 2007 založili nadaci Anny Göldiové v čele s novinářem a spisovatelem Walterem Hauserem, autorem švýcarského bestselleru Justiční vražda Anny Göldiové. Podle Hausera je pravděpodobné, že se Anna stala Tschudimu, pocházejícímu z jedné z nejvlivnějších rodin v kantonu, nepohodlnou milenkou a čarodějnictví byl chytrý způsob, jak se jí zbavit. Susanna Burghartz, profesorka historie na bazilejské univerzitě a expertka na čarodějnické procesy v Evropě, říká: „Od 15. do 18. století se ve Švýcarsku událo mnoho procesů podobných kauze Göldiové. čarodějnictví byli obviněni ale taky muži nebo i dvanáctileté děti. Švýcaři popravili z důvodu čarodějnictví čtyři tisíce lidí, převážně žen, což bylo čtyřikrát více než v Itálii. K honu se přidávali i reformované oblasti. Obzvláště brutální praktiky za účelem doznání měli bernští páni z kantonu Vaud.“ Na soudní budově v Glaru svítí od roku 2014 permanentně dvě světla. Mají upozornit na bezpráví a porušování lidských práv, k nimž dochází v dnešním světě. Jsou památníkem Anny Göldiové.
Zdroje: muzeum, swissinfo.ch
