Na jednu stranu máme tendenci považovat práci za něco, co nás omezuje, ale na stranu druhou jsme to často my sami, kdo žádá směny navíc, bere si další úkoly a nechce se mu domů. K práci je nutné připočíst nespočet dalších aktivit, jako jsou různé koníčky, sport či kurzy všeho druhu. Řekněme si to na rovinu, být zaneprázdněný a dělat mnoho různých věcí není jen chvályhodné, ale je to také způsob, který používáme, když potřebujeme před něčím „utéct“ nebo když se nechceme zabývat svými emocemi.
Co je důvodem naléhavé potřeby nikdy nezahálet?
Proč často ve chvíli, kdy před sebou nemáme žádné další úkoly nebo projekty, najednou pociťujeme úzkost a neklid, i když by tomu mělo být ve skutečnosti naopak? Neustálá angažovanost se stala jakousi novou normou.
Problémy v rodině, osamělost, vztah, před kterým utíkáme, trápení nad cíli, kterých nemůžeme dosáhnout – to jsou některé z častých důvodů, které nás ženou k tomu, abychom byli neustále zaneprázdnění.
V pozadí je problém, kterému nemůžeme nebo nechceme čelit, a tak utíkáme pryč, fyzicky nebo psychicky, abychom na něj nemuseli myslet. Kdybychom stejnou energii věnovali řešení toho, co je špatně, náš život by byl mnohem lepší.
Sociální úzkost a nadměrné pracovní úsilí
Dalším častým důvodem, proč si do svého plánovače přidáváme tisíce aktivit, je sociální úzkost. Necítíme se dost dobří, neděláme to, co ostatní, nemáme tituly, peníze, přátelství či vztah, jako mají ti kolem nás.
Jinými slovy řečeno, sport, kurz malování, výlet neděláme kvůli sobě, ale kvůli ostatním. Musíme přeci dokázat, že jsme jako oni. Přesvědčujeme se, že to děláme pro své dobro, ale ve skutečnosti často jen zbytečně obětujeme svůj čas a vyčerpáváme svou energii.
Pokud jde o pracovní nasazení, existuje zde určitý paradox. Každý, kdo má profesní ambice, se snaží odvádět skvělou práci a být uznán svými nadřízenými a kolegy.
Nakonec to ale skončí tím, že tento člověk má mnoho úkolů a povinností. Čím více věcí však máte na práci, tím obtížnější je poskytovat stejně kvalitní práci nebo tvůrčí myšlení, které vás dovedly k dobrým výkonům.
Na co si dát pozor?
Když jsme zaneprázdněni, cítíme se dobře. Ale také nás to vyčerpává. I když víme, že chceme najít lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, skutečně to udělat je jiná věc. Na vině je behaviorální fenomén lidově označovaný jako „tunelování“. Jak funguje?
Když jsme zaneprázdněni běháním, vyřizováním e-mailů nebo unavováním těla a mysli nejrůznějšími aktivitami, času nám začíná výrazně ubývat. Aby se náš mozek s tímto nedostatkem vyrovnal, nasazuje nám klapky na oči.
Najednou už nejsme schopni dívat se na širší souvislosti a místo toho se můžeme soustředit pouze na nejbližší úkoly, které máme před sebou. Když se však na konci dne zastavíme, uvědomíme si, že jsme věcem, na kterých skutečně záleží, věnovali jen velmi málo času.
Stojí za to být neustále zaneprázdněni?
Není nic horšího než přijít po dlouhém dni domů a mezi prací a dalšími aktivitami si říkat: „Co jsem vlastně dneska dělal?“. Zaneprázdněnost nás okrádá o smysl života i svobodnou vůli. Život je příliš krátký na to, abychom byli neustále zaneprázdněni věcmi, které je třeba udělat.
Najděte si mezi prací a povinnostmi čas na odpočinek, věnujte více času společenským aktivitám, rodině, lásce. Dopřejte si klid a ticho, abyste zregenerovali svou energii. Není nic špatného na procházce, aniž byste někam šli, nebo na relaxačním odpoledni na pohovce, aniž byste při tom cokoli dělali.
Zdroj: psychologytoday.com, positivepsychology.com, guidapsicologi.it
