Jaké to je, cítit lásku až za hrob? Díky romantikům z doby pravěké to víme.
Romeo a Julie neolitu
Archeologové se svými výzkumy snaží porozumět době dávno minulé. Ale někdy, když už mají pocit, že jsou porozumění na blízku, najdou nález, který jejich přesvědčení zvrátí. Takový měla dojem také Elona Maria Menotty, když na severu Itálie objevila se svým týmem dnes již známé Milence z Valdara.
„Z tohoto nálezu jsem nadšená. Účastnila jsem se mnoha vykopávek po celé Itálii, ale nic mě tak nenadchlo. Tuhle práci dělám už 25 let. Dělala jsem vykopávky v Pompejích, na všech slavných místech. Ale nikdy jsem nebyla tak dojatá, protože tenhle objev je něčeho výjimečného.”
Unikátní nález objímajících se koster z období neolitu (až 6000 let zpátky) rozvířil vody nejen mezi historiky a archeology, ale otřásl i širokou veřejností. Místo nálezu je nedaleko Verony, ve které byla situována tragédie nejslavnějšího dramaturga Williama Shakespeara. Objev byl také učiněn kolem svátku sv. Valentýna a domnělí milenci si tak vysloužili přezdívku Romeo a Julie.
Video vypráví příběh věčných milenců:
Výzkumy a rozbory ukázaly, že se jedná o muže a ženu kolem 20 let, kteří nebyli do pozice umístěni posmrtně, ale v objetí skutečně zemřeli. Příčinou smrti byl patrně zásah šípem, po kterém měl muž stopy v páteři a žena v boku. Tento nález vyvrátil domněnku, že se dobrovolně rozhodli vzdát života pro nešťastnou lásku, jak tomu bylo v případě jejich středověkých knižních jmenovců.
Když vás spaluje láska
Velký rozruch vyvolal také nález již z roku 1972 z oblasti Íránu. Lokalita byla podrobena vykopávkám již od roku 1956 a o 16 let později přišel velký zvrat. Do té doby nevídaný objev objímajících se lidských pozůstatků, vyvolal řadu otázek a nadšení. A ohlasy byly o to větší, když po desítkách let vědci určili pohlaví obou jako mužské. Milenci z Hasanlu, jak byli do té doby známí, prošli mnohými výzkumy a testy. Vědci i společnost chtěli zjistit, zda muže z 8. století před Kristem, skutečně svedla do společného hrobu věčná láska nebo gesto, které je vykládáno jako věčný polibek, bylo pouze intimním objetím přátel nebo příbuzných.
Díky moderním analýzám historikové určili jako příčinu smrti udušení kouřem. Zdá se tedy, že se pár schoval do doliny před rozšiřujícím se požárem jejich vesnice, ale úkryt se jim stal osudným. Vědci uvedli, že postavy měli muži podobně veliké, ale v jejich věku byl několikaletý rozdíl. Možností, proč muži utíkali spolu, proč se spolu schovali a proč zemřeli v pozici tak intimní, je záhadou dodnes a patrně to ani nikdy nebudeme vědět.
Ruku v ruce přes řeku Nox
Dalším queer párem dávné minulosti jsou i Milenci z Modena objevení roku 2009. Jejich těla nebyla v tak intimních pozicích jako předešlé páry, ale dvojitý hrob také vyvolal pozdvižení. Hlavním rozdílem totiž bylo, že tito lidé spolu v místě nezemřeli, ale pozůstalí je pochovali do hrobu posmrtně a uměle jim také propletli prsty jako gesto náklonnosti.
Původně byla těla určena jako mužské a ženské, proto byli také považováni za milence, pozdější rozbory ze zubní tkáně však ukázaly, že se jedná o stejnopohlavní pár dvou mužů. To samozřejmě v moderní společnosti vzbudilo zájem médií a opět to vyvolalo otázky o starověké společnosti. V oblasti pohřebiště bylo nalezeno ještě dalších jedenáct hrobů, které dle zranění a zhmoždění těl odpovídá vojenskému hřbitovu.
Proč by ale gay pár byl pohřben v katolické Itálii po boku vojáků a ještě k tomu ruku v ruce? V době, kdy homosexualita byla nejen hřích, ale právně trestný čin? Jaký duchovní by je nechal pohřbít podle pravidel křesťanských obřadů, ale v pozici odporující křesťanskému přesvědčení? Jelikož odpovědi nemáme, můžete věřit, že farář vedoucí obřad byl skutečně velmi moderním a láskyplným a nechal milence navzdory své víře v pozici vyjadřující jejich romantické city. Anebo jako vědci zkoumající vysvětlení, můžete přijmout fakt, že se nejspíše jednalo o sourozence, příbuzné nebo spolubojovníky.
Zdroje: nature.com, ancient-origins.net, archeotravelers.com
