Evropu, respektive Evropskou unii čeká podle historika Michala Stehlíka pestrá a neklidná budoucnost. Vějíř možností je široký: od ponurých scénářů, kdy Evropu svými novými regulacemi svážou populisté, až po ty optimistické, kdy vládu převezmou vzdělaní, mladí lidé. Tak či onak bude Evropa hrát ve světě menší roli, než na jakou byli její obyvatelé zvyklí. Spíše než kroky k federaci očekává její postupné rozvolnění do regionů s odlišnou historií a kulturou. „Formálně to celé zůstane pod jednou střechou, uvnitř to skutečně může být velice rozmanité,“ řekl Stehlík týdeníku Ekonom.

Dovedete si představit, že by Česká republika byla mimo EU, nebo dokonce že by Evropská unie vůbec neexistovala?

To, že by České republika v EU nebyla, z hlediska historika moc ne. Když se podíváme na politický zlom v roce 1989 a 1990, tak rychlé směrování na Západ a do evropských struktur bylo jednou z mála věcí, na které se tu všichni shodovali. Všichni jsme to chtěli a hodně. Nešlo jen o evropskou integraci, ale i o NATO. Jinou věcí je, zda tu Evropská unie musela být. Když to zjednoduším, tak by tu určitě nebyla bez dvou světových válek. Logika sjednocování po druhé z nich je docela jasná, byť to celé nemuselo mít podobu, jakou to dnes má.

Jak by tedy vypadala v minulých desetiletích Evropa bez EU?

Taková úvaha si vyžaduje na začátku stanovit určitý předpoklad. Například že by tu neexistovala železná opona mezi Východem a Západem a neexistovala expanze Sovětského svazu. Pak bychom mohli očekávat mocenskou hru Francie, Německa a Polska. Kdyby další vývoj byl závislý na spojenectví těchto tří zemí, tak to opravdu mohlo vypadat jinak než nyní.

Nevěřím v evropskou federaci, nevidím tu žádný evropský národ. Etnicita tu převažuje, což vidíme na národních a populistických hnutích.

V minulosti byly integrační pokusy spojeny se záměrem prosadit dominanci některé z evropských mocností, ať jde o Napoleona, císařské Německo či Adolfa Hitlera. Teď o velmocenské zájmy nejde?

Jde a myslím, že to tak vlastně být musí. Celý systém evropské spolupráce sice má mnoho pojistek, jde například o způsob hlasování, o to, kdy se hlasuje podle prosté většiny a kdy se všichni musí vyjádřit pro. Avšak role Francie a Německa je neoddiskutovatelná. Nevěřím v nějakého skutečně evropského politika, který by plánoval další vize. Ty předestírají velké země, které do nich promítají vlastní zájmy. Tím nevylučuji, že oba zmíněné státy nebudou usilovat o silnou unii, pokud v ní ovšem budou nastavovat vlastní agendu. Polsko nyní má velkou ambici se k této dvojici připojit.

Neplatí přesto teze, že pokud nemají v unii zcela dominovat velké státy, musí mít silné postavení Brusel? S tím je spojena představa, že Evropa má být federací.

Pokud jde o evropskou federaci, jsem docela skeptik. Člověk se velmi těžko ztotožňuje s federací, v historii totiž nezafungovalo nic jako politický národ. Představa, že jsem byl před rokem 1918 politicky Rakušan a cítil se rakouským vlastencem, je mylná. Byl jsem Čech a jen jsem v Rakousku žil. To je teď v Evropě podobné. Nevidím, že by tu vznikala nějaká silná evropská identita. Nevěřím v nějaký evropský národ, etnicita stále výrazně převažuje, což vidíme na národních či populistických hnutích nebo na přitažlivosti jednotlivých regionů. Brusel vidím jako vyvažovací mechanismus, a ne jako prvek federalismu.

Netkví však zárodky onoho evropského národa v mladé generaci, která je už přece jen vychovávána jinak a nacionalismus jí mnoho neříká?

Záleží na tom, o jakých mladých mluvíme. Pokud o studentech, kteří jezdí na Erasmus, tak to platí. Ti určitě nepotřebují nějaké regionální, národní či etnické identity s vlajkou a státním znakem. Když se ale podívám na celou společnost, na lidi s rozdílnou inteligencí, vzděláním a sociálním postavením, tak to nejsou jen ti, kteří jezdí po celé Evropě. To jsou také lidé, kteří se ze svého místa nikdy nezvednou, zjednodušeně řečeno prostě ti, kteří chodí do své fabriky a žijí obyčejný život. Těm pojem evropanství nemusí vůbec nic říkat, protože žijí to, co na lokální úrovni znají. Otázka je, zda právě oni netvoří většinu evropské populace.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 70 % článku.

Předplatit za 59 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.