17.5.2024 | Svátek má Aneta


Mejdan skončil, je třeba vystřízlivět

1.5.2024

Před dvaceti lety jsem byl v Bruselu U Pavla a Evy Boudových. Vypravili jsme se tam ve třech, já s Ljubou a její dcerou Annou Marií. Pavel byl tehdy tamním zpravodajem ČT, přispíval do Neviditelného psa (to se v době války na Ukrajině obnovilo a posílal každé úterý pod značkou Zet Vé referáty NATO… už neposílá, je mi smutno že to musím napsat, umřel). Ale zpátky do minulosti. O půlnoci – to jsme do EU vstoupili, jsme otevřeli šampaňské a tehdejší První máj v Bruselu je pro mě nezapomenutelný. Začínalo údobí, které nemohu charakterizovat jinak než údobí úspěchů a nadějí: skončilo v roce 2019, pak přišel covid a od té doby se to všechno sype.

Netuším, co se bude letos o Prvního máje v Bruselu dít. Nejspíš nic zvláštního, ani u nás se nedá čekat radostná oslava dvaceti let v EU. Chystáme si eurovolby a partaje do nich vstupují s rozdílnou mírou eurorealismu až euroskepticismu. Nej „evropštější“ jsou u nás Piráti, ale ani oni ve svém programu neprosazují eurofederaci. Před dvaceti lety plálo nadšení pro rozšiřování – po něm zbyl jen projekt „Ukrajina v EU“, ovšem provázaný restrikcemi vývozu ukrajinských zemědělských produktů a nikdo se neodváží otevřít otázku, co by to udělalo s evropským zemědělstvím, zdegenerovaným dotační rakovinou, kdyby se Ukrajina skutečně členem EU stala (reálně: je to sen, a Ukrajina v NATO šílený sen). Takže po dvaceti letech v nejlepším případě realistický postoj, spíš skepse a v krajních – velmi četných – případech otevřený odpor.

K tomu dvě poznámky, a ty jsou – vedle milé vzpomínky na chvíle autentické radosti – tématem mé glosy.

Na pozadí debat o to, zdali být v EU nebo nebýt, nebo vystoupit. Je dobré si představit, jak by to bylo, kdyby Česko v Unii nebylo. Jakou by mělo politickou reprezentaci? byli by to kompetentnější lidé, než jsou ti aktuální? Kde by se vzali... Dále, dnes jde do EU 80% našeho vývozu. Těžko odhadovat, jaké by to procento bylo, kdybychom v EU členy nebyli, patrně by nebylo o mnoho menší. Jisté ale je, že všechny debility, které z EU vycházejí, bychom museli tak jako tak dodržovat, jinak bychom to zboží na evropském trhu neuplatnili. Okurku pez EU-zakřivení v EU neprodáte, tečka. Nehledě k tomu, jak velká část českých producentů je majetkově navázána se zeměmi Unie. Dále je jisté, že bychom naráželi na ohromný val šikany a buzerace z evropské strany.

Druhá poznámka. To co mnohým z nás připadá jako sebevražedně zničující, to je woke levičácká ideologie, sebevražedná migrační politika a Green deal, to není vynález Evropské unie. Vychází to primárně ze států „západního Západu“, které vnitřně zdegenerovaly, podlehly levičáckému „pochodu institucemi“ a zavedly si doma jakýsi „socialismus s lidskou tváří“. Většina nesmyslů produkovaných Evropskou komisí a Europarlamentem má původ z národních státech. Je zbytečné nadávat na Unii, když Německo svěří hospodářství straně Zelených, kteří zfalšují expertízy a na základě zelených lží zruší v zemi jadernou energetiku: to nezavinila žádný Brusel, to zavinili voliči národního státu, kteří umožnili svým vlastním nebruselským ideologickým fanatikům uchopit páky moci.

Co dál? Dějiny pokračují, je to jejich zvyk, nikdy se ho nezbaví. Vstupujeme do fáze prozření. Pohádka zeleného ráje, který bude příkladem pro zbytek světa, odchází opravdu do říše pohádek. Náprava nepůjde rychle, iluze jsou hluboko zakořeněny a možná, že bude třeba se propadnout ještě hlouběji, aby se začalo střízlivět. Jsme součástí toho procesu a jde o to, aby náš politický systém vygeneroval politiky schopné na celoevropské scéně hrát pozitivní roli.

Což ostatně je i smysl eurovoleb, které jsou časově na dohled.

Aston Ondřej Neff