ROZHOVOR s Martinem Paytokem

Martine, od tvojí prvotiny Prokletí pro všechny uplynula už docela dlouhá doba. Co bylo příčinou, dovolená múzy nebo psaní pro žánrové antologie, kde ti v posledních letech vyšly povídky?

Lenost. Byla to lenost. Lásku, smrt a všechno zlý jsem sice začal psát ještě před vydáním Prokletí pro všechny, jenže je to dlouhá kniha a já píšu pomalu. První verzi jsem měl hotovou na Halloween 2022, ovšem, jak sám určitě dobře víš, ta je dobrá leda tak na podpal. Zhruba do léta jsem tedy na rukopis ještě ladil na základě zpětné vazby od betačtenářů a pak teprve začalo redakční kolečko.

Prokletí pro všechny jsem sám pro sebe označil jako Richarda Starka říznutého fantastikou a v rozhovorech, co s tebou vyšly, se netajíš tím, že ti srdce buší nejen pro Starka, ale i Shanea Blacka a Tarantina… a tak trochu logicky jsem očekával, že další knížka se ponese v téhle lajně. Ovšem Láska, smrt a všechno zlý, jak se jmenuje tvá nová kniha, mě vyvedla z omylu a vypadá to na něco úplně jiného. Chceš ty knížky mezi sebou odlišovat a neupsat se nějaké vlastní řadě jako jiní kolegové? A jsi fandou Agathy Christie a britské detektivkářské školy?

Srdce mi buší pro spoustu věcí. Osobně Prokletí pro všechny beru jako hororovou verzi ritchiovské gangsterky, nicméně vliv tvůrců, které jsi zmínil, se v něm určitě odrazil. Láska, smrt a všechno zlý je zase moje variace na britskou školu. A jasně, Agathu Christie miluju – stejně jako Arthura Conana Doylea nebo P. D. Jamesovou.

Rozhodně nechci psát jeden román pořád dokola, z toho bych měl leda depresi. Přesto je myslím i z Lásky, smrti a všeho zlého jasně patrný můj rukopis. Navíc se odehrává ve stejném světě jako Prokletí pro všechny a spojuje je i jedna z postav.

Jak to vlastně máš ty jako čtenář, dáváš přednost samostatným románům nebo jsi spíš fanoušek nekonečných ság s jedním hrdinou?

V prvé řadě jsem fanoušek autorů. Pokud mi vyhovuje něčí styl, je mi celkem jedno, co píše. Jen u sérií mám často problém vydržet. Jelikož u nich člověk ví, co dostane, radši sahám po věcech, co mě můžou překvapit. Jsou pochopitelně výjimky: Parker, Ota Fink, 87. revír… Raději nebudu tvrdit, že v budoucnu třeba nějakou pokrytecky nenapíšu.

Mohl bys nám Lásku, smrt a všechno zlý představit? Mimochodem, kdo vymýšlel ten název? Ty nebo s tím přišli v Mystery Pressu?

Je to hororový román s detektivní zápletkou stojící na premise, co kdyby Agathu Christie zadaptoval Guillermo del Toro. Rodina Havranových, což je panoptikum, za jaké by se nemusela stydět žádná vesnická svatba, se sjíždí na pohřeb na odlehlé krkonošské sídlo. Pokud chtějí dědit něco z majetku zesnulého patriarchy Izajáše, musejí na něm jeho příbuzní strávit noc. Záhy však začnou nevysvětlitelným (a nevysvětlitelně krvavým) způsobem umírat. Můžete se těšit na záhadné vraždy, klaustrofobní atmosféru, staré hřbitovy a možná, možná dokonce i strašidla.

Název jsem naštěstí vymyslel já – kdyby to udělal někdo jiný, asi bych se s tím těžko srovnával. Původně se kniha mimochodem jmenovala Poslední noc na zámku, jenže mi všichni furt říkali, že jim to v lepším případě připomíná seriál Život na zámku a v horším harlekýnky.

I tentokrát kniha stojí na zajímavém žánrovém rozhraní. Kdo je přesto cílovka, člověk čtoucí Agathu Christie nebo fanda hororu? Případně obojí, myslíš si, že čtenáři čtoucí detektivku skousnou horor a naopak?

Teď bych měl asi říct něco pozérského. Žánry nejsou skutečné, jsou to jenom škatulky ulehčující práci kritikům! Pokud s nimi nenavážete oční kontakt, nemůžou vám ublížit! Ale vážně – podle mě je kniha bez problému stravitelná pro vyznavače jednoho i druhého. Ostatně, Deset malých černoušků je prakticky horor a Carpenterova Věc zase detektivka. Tyhle dva žánry k sobě mají blíž, než byste čekali.

Bylo těžké pro obálku ulovit Lubomíra Kupčíka… a taky jsem slyšel, že i vevnitř by knížka měla být vyšperkovaná, za tím prý stojí Jana Šouflová…

Vůbec ne. Kuba Kupčík s Mystery Pressem spolupracuje dlouhodobě (jeho kresby můžete vidět např. na a v románu Život válečníka nebo sérii Bratr Cadfael). Je to hrozně fajn člověk a kamarád. Do tvorby ilustrací (na obálku i do knihy) se dokonce pustil s takovým nadšením, že ve výsledku dodal o dva obrázky víc. Čistě proto, že mu na papíře zbylo místo.

S Janou Šouflovou následně dali dohromady první návrhy obálky a Jana připravila parádní rodokmen a mapky na předsádky. Všechno pak dostylizoval Martin Stehlík, který dělal i typografii a knihu sázel.

Výsledek je fúze tvorby tří skvělých umělců. Vše doplňuje ještě netradiční ořízka. Fakt jsme si s tím vyhráli.

Bylo těžké rukopis v Mystery Pressu prosadit? Přeci jen z Čechů se zařadíš vedle takové matadory jako Neff, Velinský, z novějších pak třeba Sládek a jak nároční na tebe byli na redakci?

A taky Hoza, Mařík a Shigor Birdman (což je překvapivě Čech, i když je z Brna). Měl jsem štěstí, že se vládci Mystery Pressu Tomáši Němcovi líbilo Prokletí pro všechny a k tomu mě během psaní nové knihy zaměstnal, takže před nabídkou rukopisu nemohl utéct.

Dohodli jsme se, že text pošleme k načtení redaktorovi Jiřímu Popiolkovi a pokud neshledá, že je to úplná slátanina, tak ho vydáme. Aby nebyl zaujatý, podepsal jsem ho jiným jménem. Naštěstí se mu líbil.

Samotná redakce proběhla v pohodě, mnohem větší čočku jsem dostal od Jirky Pavlovského a Jany Jůzlové, když četli pracovní verzi. Ve výsledku mi to nedalo a ještě v sazbě jsem text obsesivně upravoval. Martin Stehlík mě určitě proklínal, ale knize to pomohlo.

Když už jsi zakotvil v Mystery Pressu a máš slabost pro ty detektivky, neplánuješ v budoucnu něco čistě detektivního?

Plánuju, koneckonců mě na to Tomáš lámal ještě před Prokletím pro všechny. Teď se jen prokousat přes aktuálnější projekty. Minimálně tři nejbližší romány ještě budou fantastika. Pokud se mi podaří udržet stávající tempo, můžeš se na detektivku těšit už za… ehm, dvanáct let.

A poslední otázka, co chystáš dál?

Aktuálně píšeme s mojí ženou, spisovatelkou Míšou Merglovou, sci-fi. Nebo tedy, ona ho píše a já jí neustále slibuju, že už konečně začnu pracovat na své půlce. Vedle toho bych se letos rád pustil do dalšího hororu. Tentokrát tě nezklamu, za inspiraci mi posloužil Tarantino. Ačkoliv úplně jinak, než bys čekal.