Na světě najdeme mezi železničními lokomotivami řadu velkých legend, jednou z nich je i švýcarská elektrická lokomotiva řady Ae 6/6. Hlavním revírem těchto lokomotiv byla v letech jejich největší slávy Gotthardská dráha. A protože pohled na mašinu nikdy neomrzí, seznámíme se s řadou Ae 6/6 především prostřednictvím obrazového materiálu.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_03-113523 / CC BY-SA 4.0
Winterthur, depo, velká zelená lokomotiva je řady Ae 6/6. Dnes už to tam vypadá jinak, depo historických lokomotiv SBB tam sice zůstalo, taktéž stavební objekt v pozadí, ale tam, kde stál fotograf, je dnes parkovací dům nemocnice Kantonsspital Winterthur (ležící z druhé strany ulice Lindstrasse).
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_03-114354 / CC BY-SA 4.0
Řada Ae 6/6 byla vyrobena pro Švýcarské spolkové dráhy (SBB, Schweizerische Bundesbahnen). Jedná se o lokomotivu univerzální, byla tedy určena jak pro vlaky osobní (hlavně rychlíky), tak pro vlaky nákladní. Později, při nástupu lokomotiv další generace, se podíl rychlíkového angažmá řady Ae 6/6 stával menším a ještě menším, až byl nejmenší na celém SBB. To jsme pojali sice trochu wolkerovsky, ale pravdou je, že po dvou třech dekádách provozu Ae 6/6 byla tato řada vytlačena většinově k dopravě nákladní.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Comet Photo AG (Zürich) / Com_LC1943-001-003 / CC BY-SA 4.0
Z označení řady Ae 6/6 je patrné, že lokomotiva má šest hnacích dvojkolí (první číslo) a celkem také šest dvojkolí (druhé číslo). Lokomotiva má tedy všechna dvojkolí hnací, z čehož také vyplývá, že nemá žádný běhoun (běžné dvojkolí). Dnes se nám to může zdát běžné a nic jiného bychom snad ani neočekávali, ale tehdy tomu tak nebylo. Ostatně řada Ae 6/6 nahrazovala starší řady Ae 4/6, Ae 4/7 a Ce 6/8.
Autor: JoachimKohler-HB, CC BY-SA 4.0
Nová výkonná lokomotiva Ae 6/6 přišla právě proto, že starší řady (například Ce 6/8, zvaná krokodýl) se s rozvojem železniční dopravy ukázaly jako nedostatečně výkonné. Za druhé světové války narostl ve Švýcarsku objem železniční nákladní dopravy, po válce došlo i k růstu železniční osobní dopravy. A to včetně mezinárodní, když dovolenkáři a výletníci cestovali přes Švýcarsko mezi západním Německem a Itálií. Na vozbu těžkých nákladních vlaků i rychlíků tak musely být angažovány dvojice lokomotiv (třeba těch krokodýlů), což ovšem není tak ekonomicky výhodné, jako nasadit jednu těžší a výkonnější lokomotivu. Proto si SBB objednaly vývoj řady Ae 6/6.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_01-040103 / CC BY-SA 4.0
Řada Ce 6/8 (přezdívka Krokodýl, viz foto) patřila mezi ty, které na strmých rampách Gotthardské dráhy ztrácely s nárůstem přepravní objemů a s tím souvisejícím „vypravováním“ těžších vlaků dech. Proto přišly v 50. letech 20. století moderní lokomotivy Ae 6/6. Z pohledu kategorie elektrických (a stejně tak motorových) lokomotiv má Krokodýl oproti Ae 6/6 zastarale řešený pojezd, jednak to vidíme na existenci běžných dvojkolí, ale především na parní lokomotivu připomínající mechanické vazbě přenosu výkonu na hnací/spřažená dvojkolí.
Autor: JoachimKohlerBremen, CC BY-SA 4.0
Lokomotiva Ae 6/6 má dva otočné třínápravové podvozky. Tyto podvozky nesou po třech trakčních elektromotorech a tedy každé hnací dvojkolí má vlastní trakční elektromotor. Takové uspořádání pojezdu se značí Co´Co´ („C“ - tři hnací dvojkolí, „o“ – každé hnací dvojkolí má vlastní trakční motor, apostrof – označuje samostatný otočný podvozek). Pojezd sice nebyl jediným aspektem moderního konstrukčního řešení řady Ae 6/6, ale rozhodně patřil mezi stěžejní.
Autor: Stefan Joerger, CC BY 2.0
Pro SBB bylo vyrobeno celkem 120 lokomotiv Ae 6/6. Na konci léta 1952 byl hotov první prototyp (číslo 11401), v lednu 1953 druhý prototyp (číslo 11402) a sériová výroba v letech 1955 až 1966 dala 118 lokomotiv (čísla 11403 až 11520).
Autor: SBB Historic, Hans-Rudolf Berner, CC BY-SA 4.0
Výrobcem lokomotiv řady Ae 6/6 byla švýcarská firma SLM Winterthur (Schweizerische Lokomotiv- und Maschinenfabrik), elektrovýzbroj byla dílem firem BBC Baden (Brown, Boveri & Cie.) a MFO Curych (Maschinenfabrik Oerlikon).
Autor: Peter Alder, public domain
Lokomotivy Ae 6/6 opouštěly továrnu ve standardním tmavě zeleném kabátu provozovatele SBB.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_03-105989 / CC BY-SA 4.0
Od roku 1984 dostávaly některé lokomotivy Ae 6/6 nové červené zbarvení, potkalo to přibližně polovinu exemplářů.
Autor: Fabien Perissinotto, CC BY-SA 3.0
Moderní lokomotivy Ae 6/6 uchvátily odbornou i laickou veřejnost. Přispělo k tomu i jejich osazení ozdobnými prvky, cílícími na národní hrdost. Na čelech nesly znaky s helvétským křížem. Prvních 25 lokomotiv (čísla 11401 až 11425) dostalo ozdobné chromové lišty (na čela a boky) a na boky znaky a jména švýcarských kantonů (tehdy mělo Švýcarsko 25 kantonů, až v roce 1979 vznikl 26. kanton Jura oddělením frankofonní oblasti od kantonu Bern). Zbývající lokomotivy byly bez chromových lišt a na bocích nesly znaky a jména významných švýcarských měst. U druhé pětadvacítky strojů (čísla 11426 až 11450) to byla hlavní města kantonů (ale nešla ve stejném pořadí s kantony u prvních 25 lokomotiv). U ostatních lokomotiv (čísla 11451 až 11520) přišla na řadu další významná města, například důležitá z pohledu železniční dopravy atd. Na fotografii vidíme lokomotivu čísla 11402 (druhý vyrobený kus = druhý prototyp) se znakem a jménem kantonu Uri.
Autor: pixabay / hpgruesen, public domain
V roce 1965 začala západoněmecká firma ROKAL vyrábět model lokomotivy Ae 6/6 v měřítku TT. Co se týče znaků na bocích, obdařil ROKAL své zákazníky mírnou variabilitou, alespoň tak se tomu při pohledu do dobového katalogu zdá (podcenění věci konkrétního čísla lokomotivy ve vztahu ke konkrétním znakům se v tomto malém měřítku a velké radosti ztratí).
Autor: dobový katalog firmy ROKAL
Švýcarská lokomotiva Ae 6/6 v Bellinzoně, městě oplývajícím zajímavými středověkými fortifikačními stavbami
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_03-114196 / CC BY-SA 4.0
Švýcarská lokomotiva Ae 6/6, městečko Brunnen u Lucernského jezera, rok 1993
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_01-039759 / CC BY-SA 4.0
Švýcarská lokomotiva Ae 6/6, městečko Brunnen u Lucernského jezera, rok 1993
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_01-039762 / CC BY-SA 4.0
Švýcarská lokomotiva Ae 6/6, železniční stanice Emmenbrücke v Emmenu, nejvyšší stavba v pozadí je farní kostel Gerliswil, rok 1998
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_01-050903 / CC BY-SA 4.0
Švýcarská lokomotiva Ae 6/6 v St. Gallen, rok 1989
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_01-025249 / CC BY-SA 4.0
Švýcarská lokomotiva Ae 6/6 na mostě Mittlere Meienreussbrücke, obec Wassen, rok 1978
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_03-106999 / CC BY-SA 4.0
Švýcarská lokomotiva Ae 6/6 ve Winterthuru
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_01-055451 / CC BY-SA 4.0
Elektrická lokomotiva řady Ae 6/6 přetahuje z Bruggu do Ženevy parní lokomotivu řady Eb 3/5.
Autor: Fabien Perissinotto, CC BY-SA 3.0
Trans Europ Express (TEE) tažený lokomotivou Ae 6/6
Autor: Peter Alder, CC BY-SA 3.0
Nákladní vlak tažený elektrickou lokomotivou řady Ae 6/6 na mostě přes Rýn v Eglisau (přičemž z tohoto pohledu by nás ani nenapadlo, že most se nachází v katastru města).
Autor: Peter Alder, public domain
Švýcarské lokomotivy. Lokomotiva řady Ae 6/6 je zelená vlevo, číslo 11402 prozrazuje, že se jedná o druhý vyrobený kus (druhý prototyp). Hned vedle vlevo vykukuje kousek její následovnice Re 6/6. Zcela vpravo je potom zelený elektrický osobní vůz řady BDe 4/4, vedle něho hnědá lokomotiva řady Ce 6/8 II (zvaná krokodýl) a při zdi lokomotiva řady Ce 6/8 I (ta byla vyrobena pouze v jednom exempláři).
Autor: pixabay / hpgruesen, public domain
Dvě zajímavé lokomotivy na nádraží v Göschenenu, blíže objektivu lokomotiva řady Ae 6/6, vzadu větší a starší dvojdílná lokomotiva Ae 8/14 s nákladním vlakem, rok 1978
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_03-107119 / CC BY-SA 4.0
Švýcarská lokomotiva Ae 6/6
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_03-106730 / CC BY-SA 4.0
A něco číselných dat. Služební hmotnost: 120 tun, u prototypů 124 tun (tam se to oproti očekávání trochu přehnalo, pro sérii se to spravilo).
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_01-040071 / CC BY-SA 4.0
Lokomotivy Ae 6/6 se samozřejmě vyráběly pro trakční napájecí soustavu 15 kV 16,7 Hz.
Autor: David Gubler, public domain
Nejvyšší rychlost Ae 6/6 byla stanovena na 125 km/h. I když v roce 1969 bylo při testovacích jízdách v Západním Německu dosahováno rychlostí vyšších než 200 km/h.
Autor: Fabien Perissinotto, CC BY-SA 3.0
V roce 1999 byla společnost SBB (Švýcarské spolkové dráhy) rozdělena na tři samostatné divize - na osobní dopravu, nákladní dopravu a infrastrukturu. Divize zabývající se nákladní dopravou – SBB Cargo – tehdy dostala i všech 120 lokomotiv řady Ae 6/6. Došlo k přeznačení na řadu Ae 610 a od roku 2007 dostávaly některé lokomotivy „cargo“ zbarvení (viz foto). Z provozu byly lokomotivy řady Ae 6/6, resp. Ae 610 postupně vyřazovány v letech 2002 až 2013.
Autor: Hoff1980, CC BY-SA 3.0
Švýcarská lokomotiva Ae 6/6 z katalogu firmy ROKAL, která ji vyráběla jako model v měřítku TT.
Autor: dobový katalog firmy ROKAL