RECENZE: TopSpin 2K25

Autor: p.a.c.o Publikováno: 2.5.2024, 6:33

Publikováno: 2.5.2024, 6:33

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3276 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

Posledních pár let ale tenisoví fanoušci tak trochu strádají. Ne, že by nevycházely žádné hry, ale jejich kvalita byla, dejme tomu, trochu rozporuplná. Divně se ovládaly, chyběl jim obsah nebo byly technicky tak špatné, že i pixelová grafika byl technologický výkřik. Tak nějak jsme si na to zvykli a s každým dalším oznámeným titulem jsme doufali, že se situace zlepší. No nestalo se tak. Podstatně více optimismu do našich raket vlilo oznámení pokračování série TopSpin od 2K Sport, protože poslední díl téhle série TopSpin 4 byl hodně podařený, a navíc pod ním byli podepsáni čeští zástupci z 2K Czech.

Tohle studio však bylo v roce 2017 kompletně spojeno s tvůrci Mafie III, Hangar 13, ale i tak se v něm stále nachází velká skupina českých vývojářů. A právě tohle uskupení dostalo důvěru, aby se postaralo o pokračování série, které nakonec nese korporátně zařazený název TopSpin 2K25. Možná i díky tomu, že na hře pracovali Češi se hra nakonec dočkala české lokalizace formou titulků, což se vzhledem k její až nečekaně velké „ukecanosti“ hodí. Co se překladu týče, vesměs bych k němu neměl velké připomínky. Jenom při tréninzích a tenisové akademii s Johnem McEnroem si mohli odpustit velice prkenné označení pro vstup tlačítek, která je ještě ke všemu psané celé TUČENĚ, takže bije do očí o to víc. Jinak je čeština určitě přínosná, protože hra obsahuje nejen hromady textů, ale také spoustu mechanik a činností, takže se nikdo nemůže vymlouvat, že něčemu nerozuměl.

Nelekněte se hned při samém úvodu, kdy nás hra rovnou postaví do zápasu a nemá žádnou potřebu nám cokoliv říct k ovládání a dalším věcem. Naneštěstí se ovládá hodně podobně jako jiné tenisové hry, takže se mi podařil zázrak a zápas jsem vyhrál. Hned potom jsem velice rychle zamířil do tenisových lekcí, a to samé doporučuji i vám. Byť je ovládání, co se rozložení týče, skoro stejné jako jinde, na zdejší gameplay je třeba si zvyknout a naučit se ho. Bez mučení se přiznám, že jsem na začátku tekl skoro v každém zápase, nesčetněkrát jsem měl chuť to vypnout, dát tomu trojku a jít si zahrát něco jiného, ale postupem času a po několika hodinách snažení se situace začala obracet a s výhrami se mi vrátila nejen chuť pokračovat, ale také víra v sama sebe.

Zdejší tenisová akademie je nádherně zpracovaná a zaslouží si pochvalu. I člověk, co o tenise něco ví se zde leccos může přiučit. Každá lekce je složená ze dvou částí – videem s teorií a následnou praxí. Komentář zmíněného Johna McEnroa tomu dodává další skvělý rozměr, takže celou akademii jsem si pěkně projel a užil. Její poslední část pak byla i solidní výzva, nicméně cítil jsem se velice dobře připraven do kariéry.

Než ji vůbec můžeme odstartovat, je třeba si vytvořit vlastního tenistu a jelikož jde o hru od 2K, dostaneme se poprvé do kontaktu s mikrotransakcemi. Hezčí oblečení totiž neroste na stromech a buď dostanete nějaký hezčí kousek v rámci vyšší herní edice nebo sáhnete po kreditce. Já naštěstí netrvám na tom, že musím mít to nejkrásnější, ale ne každý je takový. Dobré na tomhle systému je, že všechno jsou to pouze kosmetické úpravy a žádná z nich neměla vliv na dovednosti mého virtuálního já, které jsem si vytvořil až nečekaně rychle. Nejvíc mě v tomto ohledu trápil velice skromný výběr možných oslovení, ale nakonec jsem i to zvládl a vstoupil do své životní kariéry.

Hned v prvním turnaji, kdy jsem skončil velice rychle mi došlo, že to nebude tak snadné, jak jsem si po zvládnutí tréninku myslel. Zdejší gameplay jde podle mého soudu opravdu hodně daleko a při každém zápasu zohledňuje hromadu věcí, na kterou jsme dříve nemuseli brát zřetel. Alfou a omegou úspěchu je přesné načasování úderu. To však jde ruku v ruce s tím, zda náš hráč hraje beckhand / forhand, jak vysoký je odskok míče, na jakém povrchu se hraje a další věci, které jsem možná ani nezaregistroval. Důsledkem toho je třeba hodně tréninku, než si člověk na všechny mechaniky zvykne, ale na druhou stranu, když jsem to dostal do ruky, měl jsem radost z každého skvělého úderu a vydřeného gamu.

Výhra zde rozhodně není samozřejmost a člověk tady nedostane nic zadarmo, jak tomu je u jiných her, kde to jde samo a při podání sázíme jedno eso za druhým. Na výhru se sice víc nadřeme, ale ten pocit po zisku první trofeje, což se mi povedlo až ve druhé sezóně, za to stylově na turnaji v Praze, je neskutečně uspokojivý. Gameplay je tím nejlepším, co tahle hra v sobě ukrývá a za mě jde o nejlepší zpracování tenisu, jaké jsem kdy měl možnost vyzkoušet.

Kariéra jako taková vypadá na první pohled hodně bohatě, ale začátek je velká nuda opakujících se činností a turnajů, kdy se mění akorát místo, kam se letí. Grind je tady očividný a než se člověk prokouše do TOP 20 a do lepších turnajů, včetně těch grandslamových, trvá to dlouho, je to nudné a otravné. V tomhle směru by se určitě dalo na hře ještě zapracovat a je to jedna z věcí, co jí ubírá body a to i navzdory tomu, že jsou zde přítomné dodatečné tréninky nebo minihry a zápasy s „úkoly“. O to je to možná ještě smutnější.

Naopak mě překvapilo, jak si vývojáři vyhráli s únavou našeho hráče. Nejen, že se celkem logicky unavuje během zápasů, ale energii bere samotné cestování, což je také logické. Dá se tak strategicky vybírat turnaje, které jsou blíže a tím šetřit energie nebo letět dál, být unavenější, ale zase se pokusit získat lepší odměnu. Určitě není dobré hnát energii na doraz, protože pak snadno dojde ke zranění, což může v tom horším případě znamenat i konec probíhající sezóny.

Po pochvale další kritika. Co mě nepotěšilo je relativně malý počet skutečných hráčů, ať už současných nebo historických. Je jich něco kolem 25 dohromady. Z našich hráček je zastoupena akorát Karolína Plíšková. A když už jsem nakousl skutečné hráče, řekněme si rovnou něco ke grafice hry, protože zrovna hráči nedopadli úplně dobře. Ano, nejspíš v pohodě poznáte, o koho se jedná, ale v dnešní době rozhodně čekám mnohem víc, než je zde předvedeno. Ono obecně zpracování postav je takové průměrné a skutečné hvězdy to jenom podtrhují.

Po kritice zase trocha chvály, a to směrem ke zbytku prezentace. Stadiony a dění na nich je parádní, zpracování povrchů jakbysmet, byť na antuce bych čekal zanechávání více stop. Hlasatelé jsou fajn, i když se docela rychle opakují a stejně tak hlášení autů nebo dalších věcí. Všechno hezky funguje a vypadá dobře. Takže škoda těch hráčů no. Chvála platí také pro fyziku jak pohybu hráčů, kteří třeba na antuce krásně doklouzávají míče, tak pro míče. Snad jen to jejich zrychlování po nárazu do překážky mimo kurt nedává moc smysl, ale jinak je fajn.

Nejvíc mě však trápil fakt, že hra na můj vkus až nečekaně často padala. Díky tomu jsem pak přicházel o získaný postup během kariéry, rozehrané turnaje a další věci, díky čemuž jsem následně přicházel o zkušenosti, odměny a další věci. No a vrcholem všeho je, že tenhle tenis se rozhodně nedá hrát bez připojení k internetu. V tom případě je totiž dostupná pouze exhibice, nic jiného. A když pak vývojářům jeden den pořádně nefungovaly servery a hra pořád padala nebo se restartovala, bylo to tak na pár facek vývojářům nebo manažerům, které tahle nutnost napadla zavést.

Co nabízí nový TopSpin? Říkám to nejlepší tenisové zpracování, jaké tu kdy bylo. Není snadné mu přijít na chuť, ale kdo vydrží, bude odměněn skvělým pocitem při každém vítězství. Nabídka kurtů je také bohatá a stejně super je i jejich zpracování. Bohužel to je tak všechno, co se povedlo. Na hraní musíme být pořád online, obličeje známých hráčů jsou průměrné, v kariéře budeme hodně opakovat ty samé činnosti, abychom se dostali dál a stabilita hry je také velice diskutabilní. Přitom stačilo málo, abych tady pěl tenisovou chválu a hra dostala podstatně vyšší hodnocení. Bohužel se tak nestalo a ani TopSpin nedokázal zvednout laťku, které vlastně ležela na zemi a vynést ji někam výš. Možná ji tak nějak překročil, a to je vzhledem k tomu, jak se hraje, velká škoda.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

TopSpin 2K25 nabízí skvělou hratelnost, co se zpracování tenisu týče. Bohužel ta omáčku kolem už má díru ve výpletu a nutnost být neustále online se rovná ráně raketou do vlastní nohy. Kdo prahne po tenisu, lepší možnost nenajde, to sice ano, ale i tak bych možná počkal na nějakou slevu než kupovat za plnou cenu.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»
24. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: New Star GP

Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...

»