Zóna adrenalinu
Člověk vždy záviděl ptákům křídla a chtěl stejně jako oni pocítit volnost letu. Zprvopočátku to však nedopadalo nijak zvlášť dobře, jak ukazuje pověst o vzduchoplavcích Daidalovi a jeho synu Ikarovi. Ti na podomácku zhotovených křídlech prchali z Kréty. Každopádně ta samá pověst vlastně říká, že pokud se dodrží správné postupy, není pro člověka létání nemožné. Přece jen kdyby Ikaros dbal rad svého otce a nedělal alotria ve výškách, kde mu slunce rozehřálo voskové perutě, nemusel následovat jeho pád.
Dalším významným mužem, který byl fascinován fenoménem létání nebyl nikdo menší než sám Leonardo da Vinci, jenž zemřel přesně před 505 lety. Leonardo již v druhé polovině 15. století vytvářel podrobné studie letu ptáků, sestrojil model helikoptéry a též lehké rogalo. Ač většina nákresů létajících kluzáků byla podobna ptákům, našla se dokonce jedna napodobující netopýra.
Nákres helikoptéry z 15. století
Počátky moderního létání člověka však najdeme až v 18. století. Za prvé bratři Montgolfierové vypustili 1783 první horkovzdušný balón s živou posádkou ve složení ovce, kachna a kohout. Poté švýcarský matematik Daniel Bernoulli objevil roku 1738 princip vztlaku, čímž se zrodila i myšlenka funkčního umělého křídla. Od té doby aviatika se střídavými úspěchy a neúspěchy postupuje vzhůru a lidé stále vymýšlí nové limity kam až jsou schopni zajít.
Související články
Létající veverky
V roce 1978 natočil Carl Boening první seskok s padákem z bodu na zemi a ne z letadla. Bylo to v Yosemitském národním parku ze známé skalní stěny El Capitan a záběry se staly základem pro nový adrenalinový sport BASE jumping. Pod zkratkou BASE se ukrývá Building (budovy) Antenes (televizní vysílače) Span (oblouky respektive mosty) a Earth (Země, ale zde ve významu útesy, skály, ale též vodopády). Na to aby se stal někdo basejumperem musí absolvovat aspoň jeden seskok v každé ze čtyř disciplín. První a druhý kdo toho dosáhl byli Phil Smith a Phil Mayfield, kteří 18. 1. 1981 skočili z mrakodrapu v Houstonu.
Ze zasněžené krajiny do prosluněného zeleného údolí, i takto můžou vypadat skoky ve veverčím obleku:
Dalo by se tak říct, že v rámci adrenalinových skoků bylo dosaženo vrcholu. Ovšem 90. léta 20. století posunula hranici zase o krok dál a to díky létajícím oblekům wingsuit (tak vznikl WinBASE jumping), nápadu ze začátku století. Jedná se o na míru skokana ušitý speciální oblek, který má mezi nohama a mezi tělem a rukama všité blány pomocí kterých dosáhne aerodynamičtějšího tvaru a je schopen koordinovat let. Díky tvaru obleku se zprvopočátku lidem, kteří wingsuit používali, říkalo létající veverky. Mezi námi, podobnost se zmiňovaným hlodavcem je jasně viditelná. Dnes adrenalinoví nadšenci s těmito obleky skáčou jak z letadel a vrtulníků tak podle pravidel BASE jumpingu ze skalních útesů či vysokých vysílačů.
Během letu můžou dosáhnout rychlosti až 250 kilometrů za hodinu, přičemž takový aviatik musí mít na paměti, že navzdory svému létajícímu obleku končí let otevřením padáku. Tudíž je potřeba si hlídat výšku aby nebyl na zemi dříve než padák stihne rozbalit, protože jakákoliv chyba je zpravidla potrestána smrtí. V každém případě létat s wingsuit dává milovníkům parašutismu a adrenalinu novou dimenzi, protože v obleku mohou učinit manévry, které na rogale, paraglidu či jen při volném pádu s padákem není možno udělat. Wingsuit umožňuje vskutku rychlý řiditelný let, přičemž letec může být i pár metrů nad zemí.
Zdroje: koktejl.cz, britannica.com
