Článek
15. říjen 2022. To je termín Petráškova (bilance 12-7) zatím posledního vystoupení v domácí organizaci Oktagonu MMA. Český bijec tehdy na horké německé půdě poměřil síly s elitním bojovníkem Stephanem Puetzem, na nějž po krvavé řežbě nakonec bodově nestačil. A právě od té doby se na české straně rozjela série zdravotních peripetií, kvůli čemuž Petrášek musel svůj návrat oddálit. Teď už je ale vše připraveno na bitvu ve fotbalovém stadionu v pražském Edenu, kde na opačné straně klece bude stát ostřílený Egypťan Ahmed Sami (11-4).
Jak se na návrat těšíte?
Těším se opravdu dost. Poslední zápas jsem měl na turnaji v Německu, i proto se nemůžu dočkat domácí atmosféry.
Můžete zmínit, čím vším jste si od posledního zápasu musel projít?
Poranil jsem si v přípravě koleno a musel jsem jít na operaci, praskl mi totiž křížový vaz, byla to kompletní ruptura ACL (přední zkřížený vaz). Rehabilitace byla dlouhá, a když už jsem myslel, že mám vyhráno, tak mi při návratu do tréninku praskl v té stejné noze meniskus, což už ale oproti prvnímu zranění nebylo tak hrozné. Mohl jsem se zase rychle vrátit do tréninku.
Bylo to psychicky náročné?
Bylo to náročné období, ale já si nechci stěžovat. V životě jsou horší věci než zranění ve sportu. Tím jsem se vlastně celou dobu i uklidňoval.
Neměl jste myšlenky, že byste kariéru úplně zabalil?
To určitě ne. Jen po druhem zranění nohy jsem už přestal doufat, že se dokážu připravit bez toho, aby ve mně zase něco prasklo. Naštěstí mi pomohl Radek Rosa z Top Atlet a dal mi za deset týdnů nohu do pořádku. Bez něj bych ji dohromady asi nedal.
Takže končit nehodláte?
V hlavě to nemám, tak snad se to po turnaji nezmění. (smích)
Kde berete chuť pokračovat?
Jako malý jsem se pral s bráchou, pak jsme to stejné dělali v tělocvičně s kamarády a teď se pereme na turnajích v Oktagonu. Tyhle věci člověk musí milovat.
Hodně bojovníků říká, že když mají delší pauzu, tak mají pocit, jako by jim ujížděl vlak. Souhlasíte?
Určitě, ale já už nejsem nejmladší zápasník. Nemyslím si, že by na mě někdo někde čekal. Můj vlak stojí ve stanici a za měsíc se rozjede.
Máte ale za sebou dlouhou pauzu, je šance navázat na výkony před zdravotními problémy?
Doufám, že ne. Určitě bych chtěl dělat lepší zápasy, než jsem dělal do teď, a myslím, že mi s tím pomůže i změna váhové kategorie (z polotěžké do střední – pozn. red.).
Zápasit budete na největší domácí akci na fotbalovém stadionu v pražském Edenu. Rozmýšlel jste se dlouho?
Ptal jsem se trenéra Andrého Reinderse, jaká šance je se na tomto turnaji představit, což nakonec vyšlo. I v minulosti jsem vzal téměř všechny soupeře, které mi organizace nabídla. Doufal jsem buď v zápas proti Čechovi, nebo Slovákovi, aby to bylo pro domácí publikum co nejatraktivnější. Nakonec to nedopadlo, což ve finále zas tak nevadí. S tímhle soupeřem to bude určitě stejně tak atraktivní podívaná.
Co pro vás turnaj takového rozměru znamená?
Ještě když byla organizace XFN, tak jsem byl na turnaji v první O2 areně. Stejně pak poté s Oktagonem. Teď zase naopak půjdu do prvního turnaje v MMA na Edenu, což pro mě znamená hrozně moc. Dělal jsem MMA, kdy jsem zápasil v biosce pro 500 lidí a po dvanácti letech mám možnost zápasit v halách pro desetitisíce fanoušků.
Není to po tak dlouhé pauze až moc „velký“ turnaj?
Ne, je to ten největší turnaj – a to je obrovská motivace.
Někteří naráží na to, že si zápasník musí Eden zasloužit, a zmiňují i vás. Co tomu říkáte?
Chodil jsem s těžkými soupeři, a i když jsem pokaždé nevyhrál, vždycky jsem se připravil a udělal s nimi zápas, v němž jsem do poslední chvíle bojoval. Určitě si zasloužím tam mít zápas, a jestli to někoho pohoršuje, ať buď zavře oči, nebo si vypne televizi.
Na druhou stranu se nadále řadíte mezi největší domácí oblíbence, byť jste dlouho nezápasil.
Myslím si, že každý zápasník má základnu lidí, kteří mu fandí. Já mám tu základnu velkou a už se těším, až spolu půjdeme 8. června po krku Ahmedovi.
Půjdete nezvykle domluvenou váhu. Směřujete do budoucna do střední divize?
V polotěžké jsem nemusel téměř shazovat, dal jsem týden před zápasem lehčí dietu a byl jsem na váze. I proto bych do budoucna chtěl zkusit chodit střední divizi.
Proč?
V posledním zápase v Německu, kdy měl soupeř dvanáct hodin do váhy ještě 9 kg přes limit a já byl už skoro týden na váze, jsem si slíbil, že příště už musím shodit i vodu, abych využil plný potenciál. V zápase je pak každý kilogram váhy cítit. Můžu chodit polotíhu, ale ne na úrovni, na které se Oktagon nachází.
