I když se letos dalo na vítěze cen Magnesia Litera vsadit, podle některých – včetně jedné z vítězek, Aleny Machoninové – je soutěžení v literatuře nesmysl. Tím spíš, že na naší „protykané“ spisovatelské scéně vládne místo rivality píše sounáležitost a přejícnost
Mám ze srdce ráda Magnesii Literu. Potvrzuju si jejím prostřednictvím, že zůstávám v obraze, a díky longlistům – doporučením jednotlivých odborných porot – si dostudovávám kvalitní knihy, které jsem po jejich vydání tak říkajíc zazdila, a objevuju nové obzory. Užívám si každoročně během slavnostního ceremoniálu i ten něžný, domácký, místy přiznaně lehce trapný humor moderátorů Daniely Písařovicové a (po Jiřím Havelkovi) Saši Michailidise.
Čerstvá držitelka ocenění za Knihu roku, autorka románu Hella Alena Machoninová, je toho názoru, že soutěžení v literatuře je nesmysl a že knihy jednotlivých žánrů nejsou souměřitelné. Může být. Na sportovní sázení na vítěze s Tipsportem jsem se zlákat nenechala. Spojení gamblu a kultury na mě bylo příliš.
A to jsem své favority měla, i proto, že letos na pódiu stanuli dva mí spolužáci ze žurnalistiky – Eli Beneš získal ocenění pro debut za román Nepatrná ztráta osamělosti a Martin Moravec má Kosmas cenu čtenářů díky knize o leteckém záchranáři s titulem Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem. Je to asi tak pravděpodobná situace, jako že se tři vaše spolužačky z vysoké stanou děkankami tří vedle sebe stojících fakult na břehu Vltavy. (A přesně to se mi děje.)
Hodně se objímalo na pódiu a pak i mimo ně, a jak je tuzemský literární svět protykaný, zdálo se mi, že namísto rivality vládne na Nové scéně Národního divadla kolegialita. Laureát ceny za nejlepší prózu Marek Torčík proponoval, že se se svými spolunominovanými rád rozdělí o finanční prémii, a s ohledem na aktuální boj skupiny LGBTQIA+ připomněl, že zatímco ocenění si vzít může, svého partnera nikoli. Za srdce bralo milé poděkování vítězné básnířky Terezy Bínové, v jejíž kategorii soutěžily skutečně mimořádné sbírky, konkurentům Kamilu Bouškovi a Zofii Bałdyze, s níž pak zbytek večera na Nové scéně proseděla a propovídala.
Tak zase za rok, v družném objetí…
