České zbrojovky jedou na plný výkon, dá se to vyčíst z hospodářských výsledků za rok 2023. Ministryně obrany Jana Černochová před pár dny oznámila, že zbrojařům pomůže s bankami ministerský styčný důstojník a z trhu proudily informace, že bankám se příliš nechce financovat český obranný průmysl. Jak to tedy je?
Obranný průmysl jede naplno, protože má dostatek pracovního kapitálu. A ten zbrojovkám dominantně dávají české banky. To, že o tom nemluvily, má důvod: bankovní tajemství. „Bez souhlasu klienta nezveřejňujeme, koho financujeme.“
Jinými slovy zdroje tu jsou?
Obecně se dá říct, že pro zajištění strategických záměrů Česka v oblasti obranyschopnosti je dostatek pracovního kapitálu. Strategické záměry Česka míří k tomu, aby země byla do určité míry soběstačná a aby stát případně podporoval určitou výrobu. Připomínám, že zbraně mají vlastní regulaci v rámci mezinárodních úmluv a jsou přísně licencovány. Od paní ministryně zaznělo poděkování bankám, že v podstatných věcech fungují správně. Ale máme tu kategorii menších či středních firem, které se zaobírají civilní výrobou a chtěly by naskočit do obranného sektoru, a tam je třeba pomoci.
Zmínil jste provozní financování. A co investice?
Klíčové české zbrojovky hlásily velkou expanzi do zahraničí, kupují si výrobní aktiva mimo Česko. Pomáhají jim dlouhodobé investiční úvěry ze strany bank či kapitálových dluhových trhů.
Jak vnímáte akviziční jízdu velkých hráčů z tuzemska? Czechoslovak Group koupilo Fiocchi, teď je ve hře část americké Visty. Apetit nakupovat je patrný i u Colt CZ Group.
Z významných zbrojovek je dobré mít v patrnosti ještě Aero Vodochody, byť do zahraničí neexpanduje. Vše to jsou firmy, jež se historicky těšily dobrému jménu. Máme radost, když česká firma expanduje do zahraničí, zvlášť na Západ.
Pro řadu bank je zbrojní průmysl fuj, říká šéf Asociace zbrojařů Jiří Hynek |
Prozradíte, jaké je angažmá Komerční banky v obranném průmyslu?
Zveřejnili jsme, že naše expozice v sektoru je přibližně 11 miliard korun.
Změnily postoj bank k obrannému průmyslu události, které začaly 24. února 2022?
Spíš to byla reakce české vlády na začátek války na Ukrajině. Mezi lety 1990 až 2022 obranný průmysl nevzkvétal. Řada států v NATO včetně Česka neplnila závazek dávat dvě procenta HDP na obranu. Teď od vlády slyšíme, že obranyschopnost je jeden ze státních strategických zájmů, to se promítá do ekonomiky, a tady je důležitá role bank. Komerční banka je blízko velkým tuzemským hráčům v obranném průmyslu. Aero Vodochody financujeme posledních 30 let.
Československo bylo v éře 1. republiky zbrojařskou velmocí, tanky dodávalo od Švédska po Persii. Máme nakročeno se do této pozice vrátit?
Nejsem expert na obranný průmysl, nechci spekulovat. Po roce 1989 tady došlo ke snížení objemu zbrojní výroby.
Budu oponovat, zbrojní průmysl začala utlumovat už komunistická Adamcova vláda na konci 80. let.
To je možné, ale ve věci vývoje obranného průmyslu se necítím být specialistou. Viditelně však v některých sektorech patří tuzemské firmy ke špičce, ať v Evropě, nebo ve světě.
Vrátím se k Československu. V roce 1937 vydal Jan Antonín Baťa knihu Budujeme stát pro 40 milionů lidí. Byla to vize moderní země, která obstojí ve světové konkurenci. Má v roce 2024 Česko takovou vizi?
Česko má dobře postavenou průmyslovou základnu. Pokud projde modernizací, proměnou, tak má potenciál hrát významnou globální roli.
Zeptám se znovu: má Česko takovou vizi? Mentální nastavení, aby bylo zemí na světové špičce?
Po roce 89 tu byla silná společná touha vrátit se do Evropy. Česko je učebnicový příklad integrace takzvaných nových zemí ekonomické a společenské logiky EU. Silný esprit „Návratu do Evropy“ po revoluci téměř hmatatelně existoval. Dnes už jsme do Evropy plně integrováni. Jsem přesvědčen, že máme dobrý potenciál, abychom v ní hráli významnější roli než dnes. Významnější, než si dokážeme připustit. Musíme mít ambice.
Pracujete pro Francouze od roku 2006, žil jste ve Francii, znáte uvažování tamního managementu Société Générale, která je akcionářem Komerční banky. Z vaší osobní zkušenosti: má Francie takovou sdílenou vizi své budoucnosti?
Já pracuji pro Komerční banku, to chci říct v první řadě. A teď k vizím. Jak čtu Francii, a je to velmi subjektivní pohled člověka, který v ní pět let žil, tak má vysoké ambice v rámci Evropy. Vždy je měla. A politická reprezentace, tedy prezident Macron, chce vybudovat silnou Evropu. Snaží se na ni dívat jako na celek, který má mít na globální mapě schopnost konkurovat USA a Číně. Ve Francii je aktuální trend reindustrializace. Pochopili, jak důležité je mít v rámci Evropy soběstačnost v řadě odvětví. Nepovede to ke konci globalizace, ale k důrazu na Evropu, kde Francie přirozeně bude chtít hrát jednu z hlavních rolí.
Jan Juchelka
|
Češi by měli přemýšlet tímto směrem?
Jsem o tom přesvědčený. Máme se snažit hrát co nejdůležitější roli v Evropě a Evropa se má poměřovat s USA a s Čínou. Když se na to podívám optikou Komerční banky, tak se snažím vytvořit takový strategický plán, aby Komerčka byla jedna z nejsilnějších bank v rámci Société Générale.
Téměř rok posloucháme diskusi o „unavené ekonomice“ v ČR, o vyčerpaném ekonomickém modelu. Jak to zapadá do vysokých ambicí?
Pomůžu si historkou s Baťou, který vyslal dva obchodníky do Afriky. První poslal telegram: „Zde nikdo nenosí boty, zde nic neprodáme.“ Ten druhý telegrafoval: „Zde nikdo nenosí boty, tady se bude skvěle prodávat.“ Jsem svým založením ten druhý obchodní zástupce. To, že tady vyrábíme věci, výrobky, je obrovská výhoda. Nemusíme se trápit reindustrializací. Země je industrializovaná a máme tak na čem stavět.
Tak, kde se bere ona „blbá nálada“?
To, co můžeme vnímat jako obrovské riziko a současně jako obrovskou příležitost, je otázka, zda české firmy zůstanou v dodavatelských řetězcích tam, kde jsou. Nebo se v nich posuneme vzhůru na úroveň Německa, kde se tvoří vyšší přidaná hodnota. Musíme ekonomicky „zmaturovat“. Jinak hrozí, že se české firmy budou vytrácet z dodavatelských řetězců. Klíčové je, zda budeme mít chytrou hospodářskou politiku, která bude investičně podporovat dokončení dálnic, železnic, digitální infrastruktury či vybudování vysokorychlostních tratí. Musíme využít jak skvělé geografické umístění, tak um českých lidí.
Jenže teď jedete po D1 kolem Brna a je to za trest. Úplně jsme v dálniční síti ztratili náskok, který jsme měli před Polskem. Čím to je?
Je to nesplněný domácí úkol, máme za něj pár poznámek a hrozí nám ředitelská důtka. Nedodělky. Přitom nám chybí pár set kilometrů dálnic. Země je dost bohatá, aby to formou PPP projektů zvládla relativně rychle. Polsko chytře využilo evropských peněz, kdy doplnilo infrastrukturu v zemi. Experimentovali, dělali chyby, pozvali si třeba čínské firmy, které nedostavěly svěřené úseky, ale měli jasný cíl.
Takže se teď jezdíte dívat na strakonickou dálnici D4 do jižních Čech, kde se staví v rámci PPP projektu jako o život?
Zdá se, že tento dálniční úsek se dostaví včas a bez překročení rozpočtu, což je ukázka toho, že to jde. Můžeme to zopakovat i v dalších stavbách.
Kdo to zaplatí?
Dálnice se dají postavit kombinací veřejných a soukromých prostředků. A velkou roli sehrají české banky, tak to funguje i na zmiňované dálnici D4.
Vy voláte po rozšíření role Národní rozvojové banky. Proč?
Národní rozvojová banka má více než dvacetiletou historii. Potřebuje ale refresh, protože je příliš malá. Ještě když jsem byl členem NERVu, podívali jsme se, jak podobné instituce fungují v zahraničí, inspiraci jsme čerpali zejména v Německu a ve Francii. Tamní rozvojové banky jsou výrazně větší a jsou důležitým mostem mezi soukromým kapitálem a financováním veřejných prostředků. Národní rozvojová banka by měla pokračovat v podpoře malého a středního podnikání pomocí záručních a garančních programů, ale měla by být i centrem expertízy pro využití evropských fondů. Může poskytovat rizikovější část financování ve vybraných oborech či regionech. Tak přiláká ostatní investory i banky. Její finanční síla může být desetkrát větší, než je dnes.
Je k tomu politická vůle?
Myslím si, že restart Národní rozvojové banky by neměl mít politickou opozici. Silná instituce tohoto typu tu chybí. Vyspělé země na západ od nás ji mají, a to jim dává konkurenční výhodu. My v tom projektu vidíme možnost rozšíření spolupráce bankovního sektoru se státem. I v naplňování strategických cílů země.
Je možné na přebraném trhu práce personálně naplnit „státní“ banku, která by měla dramaticky růst?
Instituce nemusí být příliš robustní. Pokud bude mít nová Národní rozvojová banka silný příběh, tak se nebojím, že by nepřilákala dost talentů. Říkám to se sebezapřením, protože nám hrozí, že někteří odejdou z Komerční banky.
V roce 2023 zaplatila Komerční banka na zálohách na daň z mimořádných příjmů 400 milionů korun. Ministr financí Zbyněk Stanjura teď naznačil, že éra této daně se blíží ke konci. Otevírali jste šampaňské?
Ne. Zmizí-li důvod, proč byla daň zavedena, tedy příspěvek rodinám trpícím zvýšenými náklady na energie, tak daň ztrácí smysl existence. A může zmizet dřív, než bylo oznámeno. Budiž řečeno, že díky zvýšeným úrokovým výnosům na vkladech banky dostaly do ekonomiky více než 100 miliard korun a na srážkové dani bylo odvedeno cca 8 miliard. Stalo se to, po čem politici volali.
Banky na windfall tax neodvedly ani miliardu. Spořitelna nezaplatila nic |
Budu vás citovat: „Jsme připraveni se solidárně podílet na pomoci ohroženým, ale sektorová daň nadělá víc škody než užitku.“ To jste řekl v roce 2022. Proč ji odmítáte?
Sektorová daň by podtrhla nohy rozvoji Česka, rozvoji investic do infrastrukturních projektů nebo rozvoji PPP projektů. Vytvořila by nepredikovatelné prostředí a mohla by vyvolat nedůvěru lokálních i zahraničních investorů vůči Česku. Nikde, kde byla zavedena, nepřinesla dlouhodobý pozitivní účinek.
Je tady politické pokušení znovu přijít se sektorovou daní?
Z některých prohlášení to tak vypadá. Rád bych doplnil, že už nyní banky vedou téměř se všemi ministerstvy otevřený dialog o financování infrastruktury, digitalizace či obranyschopnosti státu, a podílejí se na rozvoji Česka – BankID je skvělým důkazem. Banky v Česku patří k největším plátcům daní z příjmu právnických osob. Zaměstnáváme 40 tisíc lidí, za které platíme sociální a zdravotní pojištění a mohl bych pokračoval dál.
