Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563
24. května:
Nezřídka se stává, že Boubín člověku předloží jakousi alegorickou školu života, jako například zrovna dnešního deštivého rána. Při pohledu na vimperskou oblohu okolo třetí hodiny ranní, navíc smáčen sice drobnými, ale vytrvalými kapkami, by se možná leckdo rád vrátil pod střechu a peřinu. Ale nedat se odradit deštěm, to je, oč tu běží, protože ten je na rozdíl od sluneční záře pomíjivý. A neplatí to jen pro cesty na Boubín, nýbrž i obecně v samotném životě, stavícím nás co chvíli před možnosti volby.
Ani pod boubínskou oblohou, z níž oproti vimperské již nepršelo, by dnes asi nikdo netipoval příští slunečný den.
Byla ovšem přímo magicky krásná, navíc v souznění s vlnami inverze, zvolna se pohybujícími krajinou místy ve větších plochách, …
… jinde spíš v roztrhaných cárech.
A právě do nich náhle zcela nečekaně, a proto s ohromujícím účinkem promluvily první sluneční paprsky.
Ač rozptýlené a zjemněné mlhou, přesto se dokázaly na neopakovatelný zlomek času rozběhnout po těch větrem načechraných hřebenech …
… a ještě v okamžicích, kdy už jejich původce stoupal za nesmlouvavou oblačnou pokrývkou výš, jemně barevně modelovaly teď již naopak uhlazené obliny, na něž ještě dosáhly.
Teplota jako by se od včerejška zastavila. Vítr pak ještě zeslábl, tentokrát se točil z více směrů, ponejvíce však ze západního, přičemž občasná dýchnutí o symbolické síle 1,2 m/s (4,32 km/h) střídala i většinové bezvětří. S ohledem na to, co bylo k vidění všude v krajině, náležela popsaná situace na boubínském vrcholu rovněž k překvapením toho kouzelného rána.
Kdo by dorazil na rozhlednu okolo šesté, už neměl šanci ani vytušit, co se tu za časného jitra odehrávalo, …
… neboť scénář onoho přírodního divadla se zásadně změnil.
Vše rázem spělo k vítězství z mnoha stran se spojující mlhy, …
… která, jak tu bývá jejím častým zvykem, sevřela nejen boubínský vrchol do své neprostupné náruče – těžko odhadovat, na jak dlouho, ale minimálně pověstná jedenáctá hodina by možná nebyla zásadní mýlkou.
23. května:
Po tom, co předvedl včerejší večer na vimperské obloze, nebylo možno odolat ranní cestě na Boubín, který pak v rozmezí dvou hodin přinesl ještě úchvatnější zážitky nežli předevčírem.
Zprvu se vše zdálo výrazně zataženější, tmavší, ponuřejší, …
… ovšem to vše byly jen přírodou důmyslně připravené kulisy …
… k ještě ohnivějším slunečním výjevům, …
… jejichž barvy nezasluhovaly v určitých okamžicích mírnějšího přívlastku nežli divoké.
A přitom na protější straně opět pouze dýchaly pastelovými tóny nepopsatelného půvabu.
Těžištěm dnešního nebeského scénáře byly nicméně proměny, často až neuvěřitelné. Zprvu se zdálo, že vše se odehraje jako boj o postupně čistou oblohu s ohnivým …
… nebo zamlženým obzorem, tentokrát spolehlivě bez alpské dekorace.
Temelín se octl v prvně jmenovaném pruhu, …
… který postupně slábl a bledl až k Novohradským horám.
Šedivá pokrývka nebeské klenby po většinu času vzdorovala, ale přece jen nakonec zaznamenala odspodu první slibné trhliny, …
… jistě dobře pozorovatelné i z čerstvě probuzeného Vimperka.
Včerejší inverze ustoupila daleko a většinově se rozpadla.
Teplota sice poklesla, ale spolu s ní ubral též vítr, dnes východní o síle 3,2 m/s (11,52 km/h), takže pobyt na rozhledně opět náležel k naprosto příjemným.
Po první hodině přišlo velmi nadějné modrání, …
… jež se zdálo vítězit nad původní dramatickou šedí.
Alpy se skutečně neukázaly.
Vše už nasvědčovalo vývoji k příštímu blankytu, …
… oproti předvčerejšímu stavu výrazně slabší mlžné cáry směřovaly vzhůru, nejednou přímo do cesty slunečním paprskům.
Vše ale ukončil nový příliv svrchní šedi, jako by se celý ten kolotoč měl v mírně jiné konstelaci zopakovat, a zabrzdit tak, či aspoň zbrzdit příznivý vývoj krásného slunečného dne.
22. května:
Barvy jako stvořené pro bouřku, ta však nepřijde.
21. května:
Dnešní Boubín přesvědčil o tom, že čistá ranní obloha nad Vimperkem vůbec nemusí být zárukou trvalého celodenního stavu. Už samo uvítání nahoře bylo z hlediska popsané výchozí situace nad městem velkým překvapením, …
… o něž se, jak brzy vyšlo najevo, postaral východní vítr.
Vnitrozemí se v těch okamžicích již ukrývalo pod souvislou inverzní přikrývkou, …
… zdaleka ovšem nedosahující až k Boubínu.
Větrem hnané cáry mlhy se zvedaly z okolních lesů …
… a zprvu nebudily dojem, že by se mohly spojit v souvislejší vrstvu.
Mnohem větší pozornost na sebe poutaly překrásné barevné proměny všude, …
… kam jen oko pohlédlo.
Když se pak nad oblačným oceánem objevil jejich původce, …
… sám velmi působivě vybarven, …
… proměnilo se celkové dění v krajině chvílemi takřka v požár.
Ani zde, ve výšinách, už nebylo zdaleka možno hovořit o čisté obloze.
Ze všech směrů se nabízely zajímavé proměnlivé oblačné úkazy, …
… někde výraznější, …
… jinde pro změnu jen v jakémsi pastelově naznačeném nádechu.
Celá situace si žádala detailního pohledu, …
… obzvláště, když se nad hladinou nebeského oceánu zjevila parhelia.
A zatímco oko poutaly jevy nad hlavou, dole se přes Vimperk převalily teď již mocné šedobílé vlny a město pod sebou uzavřely.
Inu, nad hladinou je za takových okolností vždy krásněji nežli pod ní, …
… neboť nádhera nebeských barev tam dolů nepronikne.
Porovnáním dosavadních měření lze dospět ke konstatování, že boubínská teplota současných dní se zdá být poměrně konstantní. Totéž ovšem nelze říci o síle větru – ten dnešní, jak již bylo řečeno, východní, se opíral do mlžných cárů rychlostí až 9,4 m/s (33,84 km/h).
Komu by se odtud chtělo nazpět dolů?
Ale nebylo jiné volby, než se ponořit pod tu stále postupující hladinu, která ostatně na rozdíl od slunečních kouzel nebude mít dlouhou životnost, byť dnešní den tam dole výrazně poznamená.
20. května:
Počínaje rokem 2018, tedy letos již posedmé, je 20. květen slaven jako Světový den včel. Téhož dne roku 1734 se narodil slovinský včelař a malíř Anton Janša, kterého pro jeho odbornou proslulost povolala císařovna Marie Terezie do Vídně, aby vyučoval včelařství na škole, již k tomu účelu sama založila. Po Janšově předčasné smrti (v pouhých devětatřiceti letech) pak zvláštním dekretem nařídila všem včelařům v tehdejším Rakouském císařství, aby ve své praxi vycházeli z jím sepsané odborné literatury.
Dlužno dodat, že Janšovy poznatky a závěry jsou stále jedním ze základních pilířů i v soudobém moderním včelařství.
19. května:
Už tomu tak bývá, že krajina se před bouřkou (a ty byly na dnešek předpovídány v hojné míře) někdy tváří téměř nevinně, …
… ba líbezně. Přesto však lákala k večerní cestě na Boubín, …
… který v záři posledních slunečních paprsků působil přímo magicky …
… a nabízel atmosféru plnou příslibů úžasných zážitků, což tu ostatně není ničím novým ani překvapujícím.
Ačkoli se prakticky ze všech stran mohlo blýskat a hřmít, bouřkový radar napověděl, že hlavní aktivity daného druhu směřují kamsi do Středočeského kraje a na Vysočinu, tedy od Boubína sice značně daleko, ale rozhodně k dohlédnutí.
Už před výraznějším setměním bylo podle četných blýskavic zřejmé, že obyvatelé obou jmenovaných krajů si patrně dosyta užívají krás přírodního živlu. Za tmy se pak občas ukázaly i blesky, jako např. tento, polapený v dáli nad obzorem opticky nalevo od temelínské elektrárny.
Veselo bylo i východněji – zde pohledově nad Libínem, jemuž nejblíže, opět vlevo, svítí České Budějovice a zcela vpravo se červeným světlem – podobně jako na libínské rozhledně – připomíná vysílač na Kleti.
Pro samé zážitky nebyl čas pořídit aspoň za jakéhosi ještě přirozeného světla obvyklý snímek teploměru, takže nakonec přece jen tentokrát došlo na jeho přisvícení mobilním telefonem. K velmi příjemné noční teplotě – dokonce o stupeň vyšší nežli před týdnem v noci polární záře – je jako vždy nutno doplnit, že převažující měrou jižní vánek, neboť mluvit o větru by bylo výrazně přehnané, svým občasným dýchnutím nepřekročil přesně 1 m/s (3,6 km/h). Inu, po magickém večeru magická noc, mající v záloze ještě jedno velké tajemné překvapení: v průběhu zpáteční cesty, osvětlené dorůstajícím Měsícem, panovalo v lesích zcela nezvyklé naprosté, téměř by se chtělo napsat hrobové, ticho. Žádný z obvykle se ozývajících nočních tvorů ani nehlesl, jako by všichni kdesi ve svých úkrytech instinktivně tušili, že se přece jen v hlubší noci cosi chystá i nad jejich hlavami. Kéž by se také člověku jednou navrátil dávno dobrovolně ztracený či opuštěný dar přírody – vrozený instinkt a cit pro nejrozmanitější dění mezi nebem a zemí.
18. května:
Jako by se milému Boubínu zalíbilo zopakovat včerejší scénář, opět si časně zrána nasadil poctivou mlžnou čepici, již ovšem tentokrát mocně načechrával výrazný vítr, hlásící se již od Basumských luk. Svůj prostor tak dostala i sluneční záře, …
… a to včetně čerstvě vyšlého původce.
Dále už se ale vše zdálo být spíše jakousi loterií, …
… neboť zásoba neustále přilétající mlhy nejen neměla konce, …
… ale především vykazovala vzrůstající vydatnost.
Teplota oproti včerejší poklesla o další stupeň a již zmíněný vítr, točící se v širším záběru od jihozápadu až po jihovýchod, dnes v nárazech zesílil na 10,3 m/s (37,08 km/h). Do všeho co chvíli drobně mrholilo, takže převažujícím pocitem byla značná vlhkost.
Ani takto slibné trhliny neměly dlouhého trvání, vše skutečně spělo k nápodobě včerejšího vývoje, …
… tedy k nejpůsobivějším scenériím až v odpoledním a podvečerním čase, přičemž se dala odhadovat i další deštivá noc. Charakter současného májového počasí skutečně nenáleží k nudným.
17. května:
Poté, co pršelo téměř celou noc a většinu pátečního dopoledne, by bylo hrubou chybou vynechat výstup na Boubín, …
… sice od rána zahalený do mlžné čepice, ale právě proto slibující po odpoledním projasnění zase jednou velkolepé zážitky.
Dnešní fotoreportáž povětšinou až na výjimky nepotřebuje komentáře, …
… neboť hovoří sama za sebe.
Zvedání a protrhávání mlžné čepice působilo místy i značně dramaticky a hlavně nebylo s ohledem na občasné návraty mlhy jisté, k jakému vyústění nakonec dojde.
Teplota zaznamenala zřejmý pokles a stále jihozápadní vítr zesílil – dnes nárazově na 9,1 m/s (32,76 km/h). Ve výsledku tedy rozhodně žádná jarní idylka, třebaže pobyt na rozhledně dozajista pro uvyklé náležel k bezproblémově snesitelným.
A teď už tedy nadále bez komentářů jen obrazová procházka vší zažitou proměnlivostí zachycené situace.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Teprve teleobjektiv musel rozhodnout, zda se nemýlí oko, jemuž se zdají ve známém údolí mezi Smrčinou a Plechým (blíže právě k němu) pod oblačným pásem prosvítat Alpy.
Ano, byly to opět nečekaně ony – fantastické zakončení úžasného podvečera na Boubíně.
16. května:
Co včera Žofie za soumraku jen naznačila, dnešní úsvit ještě více vyšperkoval …
… a večerní Boubín pak nekompromisně potvrdil. Čeká nás deštivo, …
… jež vypukne hned této noci.
Teplota se prakticky shodovala se sobotním a nedělním měřením za polární záře, vítr – tentokrát jihozápadní – ovšem znatelně zesílil, a to na 8,4 m/s (30,24 km/h).
Celkovou atmosféru by někdo možná pod vlivem silných emocí nazval přímo zlověstnou, …
… ale to by byl jen typicky lidský přístup. Ryzí příroda samozřejmě nic zlověstného neobsahuje, je vždy za všech okolností krásná, nezasluhuje ani nepotřebuje, aby jí člověk podsouval cokoli svého.
15. května:
Včera zmiňované tradice nenaplnila ani po ledových mužích bezprostředně následující Žofie … ale za soumraku přece jen aspoň takhle efektně naznačila blížící se změnu.
14. května:
Ani jeden z ledových mužů letos nedostál tradici, kterou jim přisuzují lidové pranostiky – a sotva by se někdo zlobil, vždyť na druhé straně se letošního jara vynořil přímo zástup kalendářně nepravých, zato poctivých dvojníků výše jmenovaných. I v teple těchto dní je možno v lesích stále ještě nacházet miniaturní jezírka, jejichž hladiny jsou pokryty pylovou výzdobou, na rozdíl od všudypřítomnosti nedávných dní se vyskytující naštěstí již jen zde. Fantazií podpořené oko tu má obrovský prostor k objevování nejrozmanitějších výjevů a často třeba jen tváří … že by se tu zrcadlili sami lesní duchové, jimiž naši krásnou a současně tajemnou Šumavu nejednou šperkují lidové pověsti?
Nu, možné je vše, neboť fantazii se, jak známo, meze nekladou.
A tak se na Šumavě můžeme klidně setkat třeba s maorským náčelníkem … nebo snad někým jiným?
13. května:
Těžko hledat v lesích působivější balzám na duši nežli slunečními paprsky vytaženou čerstvou jarní zeleň, nadto kvetoucí, třebaže u samé země.
12. května:
První z ledových mužů se, jak bylo možno i předpokládat, vůbec netvářil ledově – spíš naopak evokoval blížící se letní atmosféru.
Především úžasně čaroval na obloze, …
… a to až do samotného večera, …
… ba noci.
11. května:
Dnešní cesta na Boubín započala v netradiční a ke všemu dramaticky vybarvené denní době – o deváté hodině večerní, neboť sledovala jediný cíl, …
… totiž zjistit, ukáže-li se opět polární záře, a pokud ano, s jakou intenzitou. Bylo předem jasné, že včerejšího mimořádně velkolepého stavu, a to ani z hlediska časového rozsahu, docíleno nebude, určité obavy navíc vzbouzela oblačnost a lehký opar nad severním obzorem.
Přesto byl výsledek naprosto úžasný, …
… byť trval sotva půlhodinku okolo jedenácté. O půlnoci byl všemu dávno konec.
V každém případě stálo za to zachytit v doznívajících barvách záře i zemskou rotaci. Namísto obvyklého snímku teploměru, jenž by se v tom nočním čase nevyhnul nutnosti umělého nasvícení, nechť se tentokrát milí příznivci fotokroniky výjimečně spokojí se slovním sdělením, že po celou dobu autorova pobytu na rozhledně panovalo +8°C a foukalo ponejvíce od severovýchodu maximální rychlostí 3,5 m/s (12,6 km/h).
Pozoruhodné divadlo předvedl i dorůstající Měsíc – kolem jedné hodiny po půlnoci se začal vlivem poklesu do obzorového oparu a oblačnosti barvit do stále temnějších rudooranžových odstínů, až se, sám stále ještě v dostatečné výšce, zcela ztratil. Zmíněný opar poté začal stoupat a zakryl značnou část do té chvíle bez problémů viditelné hvězdné oblohy. Možná už šlo o shůry promyšlenou předehru k bezpochyb zajímavému svítání.
10. května:
Poslední dva dny se zdají být navzájem velmi podobné, …
… jako by se počasí chtělo již ustálit bez větších výkyvů. Ale dát se takovou domněnkou ukolébat bývá na Šumavě velmi ošemetné.
9. května:
Opět se vyčasilo, ale pocit předpokládaného mírného ochlazení přetrvává, …
… společně s doufáním, že ledoví muži, kteří jsou ještě před námi, již do vývoje počasí nevnesou nic horšího.
Podvečerní Boubín si užíval plné záře slunečních paprsků, …
… sám po mlžném včerejšku opět zcela volný a skýtající bohatý rozhled až k obzoru, nořícímu se již jen do jemného oparu.
Teplotní pokles oproti nedělnímu měření nevyzníval nijak dramaticky. Vítr se navrátil k svému nejčastějšímu směru, totiž západu, a lehce zesílil – na rovné 3 m/s (10,8 km/h).
Bude jistě zajímavé sledovat, …
… do jakých rovin májové počasí zamíří v příštích dnech.
8. května:
Mlha a pokračující deštivo nejspíš už nebude mít delšího trvání, …
… ale v pravý čas na pravém místě má své nesporné kouzlo.
7. května:
I takhle může vypadat probuzení krajiny po nočním dešti a bouřce, …
… přičemž bývá nejisté, kterým směrem bude vše pokračovat. Dnes bylo časného rána ve hře polojasno, ba i slabé slunečno, ale vítězství se tentokrát přiklonilo na stranu dalších dešťů.
Buďme však rádi – vláhy je zapotřebí, a to i k poctivému spláchnutí všudypřítomné přebohaté pylové nadílky.
6. května:
Dnes dostanou žíznivá šumavská rašeliniště dozajista napít a není vyloučeno, že jim k tomu přídělu vláhy posvítí v noci nejeden blesk.
5. května:
Nedělní ráno opět slibovalo poutavé boubínské zážitky, …
… třeba již jen tím, že zajímavě vybarvená obloha měla na téže straně …
… zprostředkovat setkání čerstvě vyšlého slunečního kotouče se zapadajícím měsíčním srpkem.
A tak se i stalo.
Oči však propátrávaly též jižní obzor …
… a dopátraly se na něm opět zprvu jen tušených, …
… ale přece jen reálně se zjevivších Alp.
Ty dnes ovšem o mnoho intenzivněji skrze opar nepronikly, …
… takže pohled se opět zaměřil východním směrem, který dával velkou naději na zajímavé halové jevy, Vše začalo slunečním sloupem, …
… brzy následovaným nevýrazným levým parheliem.
Vzápětí přibylo i pravé a s ním otázka, zdaří-li se dotočit celé sluneční halo.
Alpy, pravda, přidaly nepatrně na výrazu, …
… který však stále neústil v obvyklou viditelnost, …
… i když jeho celkové vyznění …
… nakonec vůbec nepůsobilo špatně.
Ba i halový sluneční oblouk se poctivě snažil a skutečně se měl dočkat výrazně většího úspěchu.
Teplota oproti minulé více než dvojnásob vzrostla, kdežto větřík – dnes jižní – zeslábl na 2,5 m/s (9 km/h).
I tak si ovšem – patrně poněkud jinou silou – dokázal kouzelně pohrávat s výzdobou oblohy, …
… přinášející každou chvilku nové variace.
A vida, teprve návrat na Basumské louky nabídl překvapení v podobě dokonalého halového oblouku, …
… ještě nad Korkusovkou porovnatelného se samotným Boubínem.
Celodenní vývoj na obloze pak vyústil v parádní večerní představení, …
… takto završené dvojitou duhou.
4. května:
Oteplení první májové soboty zapůsobilo opět skokově, byť už nikoli s intenzitou, jakou nás překvapilo v předchozím měsíci. Každopádně lákalo k vodě, …
…. a to přímo k Teplé Vltavě, nabízející krom bobřího díla podél břehů …
… i řadu dalších zajímavých přírodních dřevěných skulptur.
Opět nezbylo než konstatovat, že rozhodující podíl na vší té vpravdě magické atmosféře pozdního odpoledne měly sluneční paprsky.
3. května:
Jako by nás krajina chtěla uchránit naplnění předpovědi dalšího výrazného ochlazení, zatáhla nebe došeda a Boubín si k tomu nasadil přepoctivou mlžnou čepici.
Bylo tedy předem jasné, že by se nahoře musel stát zázrak, aby dohlednost (dá-li se vůbec toho pojmu smysluplně použít) dosáhla dál, než ukazuje snímek z rozhledny.
Je sice pravda, že oproti měření z posledního dubnového dne se dalo hovořit o poměrně výrazném ochlazení, ale už nekleslo pod nulu, což byl rozhodně úspěch. Od západu se chvilkami ozýval neškodný větřík o maximální rychlosti 3,6 m/s (12,96 km/h) a celkový pocit hrál vlivem jemného mrholení z husté mlhy jedině do mokra.
Převládl i během zpáteční cesty, třeba pohledem na dřípatky, …
… které navíc zaujaly svým opětovným statečným napřímením. Ještě posledně totiž byly celé ohnuté a zkroucené po čerstvém odtání nečekaného sněhového břemene.
2. května:
Jestliže jsme v dubnu byli svědky nejednoho velmi předčasného rozkvětu, zažíváme teď zákonitě i nejeden odkvět, …
… ale krajina i tak nese májový nádech.
1. května:
Některé květy nedávnému zimnímu vpádu odolaly, jiné si prozřetelně počkaly na správný čas, ale první máj v každém případě kvetl, a to velmi půvabně.
