Navrhl domy pro Mars i Měsíc, využít je mohou i chudí v Africe a Indii

Studijní kampus CalEarth v kalifornské Hesperii je centrem pro výzkum, vývoj a vzdělávání od roku 1991. Zabývá se historií i vývojem budoucnosti technologie budov ve stylu SuperAdobe. Řada zde vyprojektovaných domů zde stojí už víc než třicet let.

Jejich návrhy sahají od malého nouzového přístřešku pro jednu osobu, které lze postavit za den, až po dům se třemi ložnicemi a garáží pro dvě auta, postavený na stejných principech. Jednou z lekcí, která se tady vyučuje, je síla geometrie oblouku jako bezkonkurenčního stylu architektury.

Cesta za poznáním

V roce 1976 architekt Nader Khalili zrušil svou kancelář v Teheránu a podobně jako Jack Nicholson a Peter Fonda ve filmu Easy Rider se vydal na cestu poznávání rodné země. Na rozdíl od protagonistů amerického kultovního filmu dal přednost studiu perské architektury a především kupolovitým „adobe“ stavbám, vystavěným z dostupných místních surovin – písku a hlíny.

Naučil se, že ke zpevnění je možno používat vypalování a glazování materiálů, nikoli v cihelnách, ale až na místě stavby. Řešením bylo také přidávání cementu do stavební hmoty, která se pod tlakem vecpe do pytlovin a nad sebou se upevňuje ostnatým drátem.

Nader Khalili Architekt a učitel známý pro svou inovativní práci s adobe formou, zemřel 5. března 2008 na srdeční selhání. Bylo mu 72 let. Mezi jeho nejznámější projekty patří konstrukční systém Earthbag „SuperAdobe“. Vyvinul jej na počátku 80. let v reakci na výzvu Národního úřadu pro letectví a vesmír k předložení návrhů lidských sídel na Měsíci a Marsu.

Proces budování je záměrně jednoduchý, ale strukturální integrita SuperAdobe je výsledkem mnoha let výzkumu. Konstrukční návrh využívá moderní inženýrské koncepty, jako je izolace základny a dodatečné předpětí.

Dlouhé závity pytle s pískem poskytují pevnost v tlaku (vertikální), zatímco ostnatý drát dodává pevnost v tahu (horizontální). Pytle s pískem navíc dodávají odolnost proti povodni. Samotná země poskytuje izolaci a ohnivzdornost.

Systém se skládá z dlouhých plastových pytlů, které jsou naplněny hlínou a poté položeny v kruhových drahách jako bloky iglú. Po zakrytí štukem tvoří trvalý úkryt.

Domy za 500 dolarů

Khalili prosazoval domy Earthbag, které dva lidé postaví za jeden den. V osmdesátých letech minulého století stály pouhých 500 dolarů jako dostupné řešení pro oblasti postižené chudobou v Africe, Indii a Jižní Americe.

Dům z plastových pytlů a ostnatého drátu má chránit před katastrofami

Za svůj návrh „Housing for the Homeless“ získal v roce 1987 zvláštní uznání od OSN a jeho prototypy byly oceněny cenou Aga Khan za architekturu v roce 2004.

Khalili také vynalezl systém Geltaftan Earth-and-Fire. Většina nepálených povrchů není schopna odolat zemětřesení a silnému větru, a tak navrhl konstrukci budov ve stylu dómu z vypalované hlíny. Jeden z nich, přezdívaný „keramický dům“, dokazuje, že na něj by změny podnebí neměly mít vliv.

Projekt pokračuje

Po smrti zakladatele projekt CalEarth stále žije. Štafetu výzkumů a realizaci návrhů obydlí převzal jeho syn Dastan Khalili. Nastupující generace stavitelů, ochránců přírody a sociálních inženýrů zkoumá dál možnosti bezpečného a levného bydlení lidstva nejen na Zemi, ale v celém vesmíru.

Dastan rozvíjí vizi otce a na pozemku v Hesperii vybudoval celou „hliněnou“ vesničku. Zatímco některé z konstrukcí jsou zcela dokončeny, jiné představují součást probíhajícího procesu výzkumu a vývoje. Výkonnost konstrukcí v reakci na klimatické podmínky a seizmické jevy jsou nejsledovanější.

Projekt „SuperAdobe Laura Smith & Caitlin Deane“ z roku 2015 představuje zahradu soch a oblouků, které podporují komunitu, interakci a konverzaci. Je rovněž vyrobena technologií Cal-Earth z pytlů s pískem a klade důraz na flexibilitu, tvary a formy. Tvůrci pokračují ve výzkumu, čeho všeho je „earthbag“ schopen. Chtějí inspirovat ostatní, aby viděli, že tato neobvyklá architektura může být zároveň hravá a funkční nejenom na Zemi, ale i v celém vesmíru.