Článek
Promovaní inženýři, sinus, cosinus, deskriptiva, promovaní inženýři, kdo je tu inženýr, ať s námi zpívá. K tomu vyzýval spolu s kolegy z kapely v jedné z nejvlezlejších odrhovaček pro pamětníky, která se dodnes často line z rádií, Milan Dufek (†61). Karel Šíp, autor textu na hudbu Jaroslava Uhlíře, ji napsal vlastně o něm.
A také o Jiřím Veisserovi a Mirku Řihoškovi (oba 77), kteří společně s Dufkem začali ještě při studiu na ČVUT hrát ve skupině Rangers. Rýsování za prknem, o němž se v osmdesátkovém hitu rovněž zpívá, vyměnili velmi brzy za muzicírování na koncertních pódiích a v nahrávacích studiích.
Šíp si jako textař za svým dílem stojí. „Je to srandovní písnička s několika dodnes neotřelými rýmy, nic angažovaného, co by podporovalo tehdejší komunistický režim.“
Zároveň ale přiznává: „Před několika lety jsem narazil v Lidových novinách na příspěvek jednoho čtenáře, který svou emigraci zdůvodňoval tehdejší odpornou tuzemskou populární hudbou. Na závěr prohlásil, že utekl na Západ proto, aby nemusel nadále žít v zemi, kde se zpívá ,promovaní inženýři‘!“
Paradoxně v podstatě totéž vadilo i soudruhům, kteří v důkladně znormalizované zemi dohlíželi na kulturní dění. Hudební publicista a moderátor Honza Dědek v Lidových novinách napsal s odkazem na vzpomínky skladatele Uhlíře: „Někdo tenkrát přišel s tvrzením, že tahle píseň neúměrně a v rozporu s naší beztřídní socialistickou společností vyzdvihuje pracující inteligenci nad dělnický lid.“
Jak Dědek připomíná, dodnes mnozí čerství inženýři po úspěšném složení závěrečných zkoušek volají do Country Radia s žádostí o právě tuhle skladbu, bývá také nedílnou součástí promočních oslav absolventů ČVUT.
Slavná kapela vznikla na Lužnici
Pozdější muzikant, zpěvák, kytarista a textař Milan Dufek se narodil před 80 lety, 6. května 1944. Během studia strojnické fakulty poznal Antonína Hájka (†45), s nímž původní kapelu Rangers v roce 1964 založili. Domluvili se na tom při vodáckém putování po Lužnici. Přibrali Veissera a Řihoška, domluvili se také s Janem Vančurou (77), a začala jejich velká jízda na vlně popularity.
První veřejný koncert měli v roce 1965 ve Vinohradské sokolovně, první honorář představovalo podle webu rangers-plavci.cz pivo a párek. V roce 1967 zvítězili na prvním ročníku hudebního festivalu Porta v kategorii country & western. To tehdy něco znamenalo!
V roce 1971 se bohužel v jedné (jinak velmi pozitivní) kritice objevila zmínka: „Proč se ti sympatičtí chlapci jmenují jako američtí zabijáci ve Vietnamu?“ Pokud chtěli hrát dál, museli si začít říkat jinak. Stali se z nich Plavci.
Za bójkami číhala smrt
Díky tomu – a samozřejmě díky muzice, kterou hráli – procestovali téměř celý svět. V 90. letech, kdy se soudruzi odporoučeli, se mohli vrátit i k původnímu názvu kapely. Z Plavců se opět stali Rangers.
V roce 2005 se vydali na zájezd do Kolumbie, kde se ve volném čase oddávali koupání v moři a šnorchlování. Milan Dufek byl zdatným potápěčem. Tenkrát – bylo to 17. listopadu – si ale nevšiml, že se pod vodou dostal až za bóje, které vymezovaly prostor lodím.
Člun, který plul velkou rychlostí, se už nedal zastavit. Zbrzdil se až o tělo potápějícího se muzikanta… Příď narazila do jeho hlavy a omráčila ho. Vzápětí mu lopatka lodního šroubu přejela z levé strany přes krk a přerušila tepny. Dufek na místě vykrvácel.
Zbytek kapely se chtěl po tragédii okamžitě vrátit domů. Letenky měli ale fixní, jiné se jim sehnat nepodařilo, a tak cestovali až za pár dní i s tělem svého kolegy. Milan Dufek po sobě zanechal truchlící manželku Stanislavu, dva syny a desítky písniček. Kromě hudby stál u zrodu Nadace Dětské srdce, která podporuje léčení dětí se srdečními vadami.
