Čeští i slovenští diváci si Juraje Kukuru mohou vybavit z Vláčilova válečného dramatu Stíny horkého léta. V současnosti ho mohou na televizních obrazovkách vídat také jako inspektora Maxe, který má poměrně komplikovanou povahu. Nechybělo přitom málo a filmový svět by o tohoto talentovaného umělce přišel.
V dětství Juraje Kukury totiž napřed nic nenasvědčovalo tomu, že se jednou stane slavným. Narodil se v Prešově a jeho rodiče byli úředníci. On sám po základní škole studoval střední průmyslovku, nepatřil ale zrovna mezi vzorné žáky.
Ze školy ho totiž vyhodili, a to ne jednou, ale hned dvakrát. Úspěšně dojít až k maturitě se mu tak povedlo teprve na třetí pokus. Během studia uvažoval o tom, že se stane novinářem. Začal dokonce jako elév pracovat v časopisu Film a divadlo. Nebyl v tom ale příliš úspěšný, protože jeho první a také poslední rozhovor nakonec nebyl publikován.
Ze všech škol ho nejdřív vyhodili
Juraj Kukura zkrátka neměl štěstí. “Odevšad mě vyhodili. Vyhodili mě i z Vysoké školy múzických umění, i tu jsem dokončil napodruhé,” přiznal po letech v jednom z rozhovorů.
Herectví ho vůbec nezajímalo. Když byl malý, ráčkoval. Kvůli tomu nerad mluvil na veřejnosti a neúčastnil se ani žádných recitačních soutěží nebo školních divadelních představení. To, že se k filmu přece jen dostal, bylo skutečně řízení osudu.
Režisér Ivan Balaďa tehdy dělal konkurz do filmu Tri gaštanové kone, kam byl pozván Kukurův kamarád. Tomu se tam ale nakonec jít nechtělo, a tak se Juraj rozhodl, že vyrazí místo něj. K jeho vlastnímu překvapení roli skutečně dostal a brzy zjistil, že být hercem je to pravé.
Emigrantem proti své vůli
Uchytil se jako divadelní herec a v roce 1983 hostoval dokonce v divadle v Hamburgu, Basileji a Bonnu. To se ale nelíbilo komunistickému režimu, a tak byl nakonec Juraj Kukura prohlášen za emigranta.
“Já jsem nikdy nechtěl odejít a ani bych dobrovolně neodešel. Sebrali mi všechno, byt, chalupu, fotografie z dětství, pověst. Prostě všechno,” okomentoval později tuto životní etapu pro iDNES.cz
Za hranicemi žil poměrně spokojeným životem s tehdejší manželkou a synem, jeho matka ovšem zůstala doma v Československu. Když tři roky po jeho odchodu zemřela, komunisté se Kukurovi pomstili tím, že mu nedovolili přijet na její pohřeb.
Na pohřeb maminky nesměl
“Mrzí mě, že jsem nebyl s ní, když umírala. Stále na to myslím a neumím se přes to dostat,” svěřil se v pořadu 13. komnata.
V životě prožil ale také velmi pěkné chvíle, třeba tu, kdy potkal svou životní lásku. Taťána Longauerová ho uchvátila v hotelu Carlton, kde tehdy byla s kamarádkou. Herec se na ni nemohl přestat dívat a krátce poté se začali scházet. Velmi brzy se do sebe zamilovali, přestože Taťána nejprve měla pocit, že je známý umělec trochu namyšlený.
Zpočátku ale byly jejich schůzky tajné, protože oba dva v tu dobu byli zadaní. Z toho důvodu si raději vykali, aby se náhodou neprozradili. Tento zvyk jim zůstal i po svatbě a dodržují jej až dodnes. Podle herce tím dávají najevo úctu, kterou k sobě vzájemně chovají.
