Roku 2011 jsem odešel do důchodu, ale stále jsem hledal nové výzvy. Být jen doma by mě nebavilo. Nastoupil jsem proto jako recepční do jednoho pražského hotelu. Brzy poté jsem začal pociťovat bolesti v zádech, hůř se mi chodilo. Vše vyvrcholilo jednou v sobotu – upadl jsem a nedokázal jsem vstát. Poprvé v životě jsem si musel zavolat sanitku.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
V únoru 2012 jsem podstoupil náročnou operaci nádoru, který mi utlačoval míchu. Čekala mě i náhrada dvou obratlů a vložení konstrukce zpevňující páteř. Tím ale moje trápení nekončilo. Během operace došlo k perforaci tlustého střeva. Následovala další operace a já skončil s vývodem. To nejhorší mě ale teprve čekalo. Lékaři mi sdělili závažnou diagnózu – mnohočetný myelom.
Učil jsem se chodit
Můj stav byl tak vážný, že jsem nemohl chodit ani vstát z lůžka. Postupně mě v nemocnici opět trochu naučili chodit s francouzskými holemi, později k nám domů docházela rehabilitační sestra, která mě naučila pečovat o vývod. A teprve v tuto chvíli mohla začít chemoterapie. Naštěstí proběhla úspěšně, bez komplikací.
V 2013 jsem podstoupil transplantaci vlastních kmenových buněk. Odběr i transplantace se povedly napoprvé. Začal jsem zase žít aktivně – plavat, chodit do sauny a posilovat. Postupně se mi zlepšila chůze, začal jsem chodit pouze s jednou vycházkovou holí, občas i s těmi trekingovými.
Šance porazit rakovinu stoupají. Která je nejlépe a nejhůře léčitelná? |
To jsem ale netušil, že si tím zadělávám na problémy. Nebyl jsem totiž pod dohledem rehabilitačního lékaře ani fyzioterapeuta a po ortopedických operacích jsem už neabsolvoval žádné rehabilitace kromě tří týdnů v lázních.
Jsem bojovník
Koncem října 2014 jsem nastoupil do Vojenského rehabilitačního ústavu Slapy. Tam lékař zjistil, že chodím v nevhodném předklonu, vybočený do strany. Měl jsem zkrácené svaly dolních končetin, povolené břišní i bederní svalstvo. Naštěstí škody nejsou nevratné, takže nyní na základě doporučení a cviků ze Slap postupně napravuji své předchozí omyly a chyby.
V roce 2016 u mě došlo k relapsu mnohočetného myelomu. Naštěstí léčba zabrala fantasticky! Všechny sledované hodnoty se ustálily ve stupni odpovídajícím zdravému člověku mého věku, až na mírnou chudokrevnost. To je prý kvůli naordinovaným kortikoidům.
Ve stejném roce jsem úspěšně zažádal o průkaz ZTP a čekala mě operace levé a následně i pravé kyčle. A také pobyty v lázních a dlouhodobá fyzioterapie. Mám obě kyčle v dobrém postavení. Konečně! V současné sobě se pohybuji o dvou holích, zvládnu svou každodenní oblíbenou procházku nejen v Praze, ale i na chalupě a důležité je, že se dostanu kamkoli potřebuji.
V současnosti mnohočetný myelom „spí“, a já jsem tak mohl s čistým svědomím slíbit manželce, svým dvěma synům a šesti vnoučatům, že tu s nimi budu nejmíň do 85 let. Jsem bojovník, dokážu to.
O nemociNázor odborníka: MUDr. Petr Pavlíček, hematolog Mnohočetný myelom je druhé nejčastější hematoonkologické onemocnění. Diagnostikuje se zpravidla až v pozdějším věku – typickým pacientem je člověk kolem 60 až 70 let, mírně převažují muži. Mnoho pacientů své příznaky, jako je například bolest zad, únava či dušnost, přičítá jiným příčinám a otálejí s návštěvou lékaře. Ztrácejí pak drahocenný čas a přicházejí až v pokročilém stadiu nemoci, kdy se šance na úspěšnou léčbu snižuje. Ideální je diagnostikovat nemoc do tří měsíců od prvních příznaků. Pokroky v léčbě mnohočetného myelomu jsou za posledních dvacet let významné – moderní léčba pacientům prodlužuje život a zlepšuje jeho kvalitu. |
