Chtělo by se napsat, světe div se, nebyl to tentokrát David Černý, který by exhibicionisticky vykřesal spor do skandálních otáček. Alespoň, jak to podle záznamu působí, nejspíš paní kurátorka byla první, která poslala Davida tam, kde slunce nesvítí, on jí na oplátku poradil stejnou cestu. Nebudeme tu však rozebírat onen spor, kdo se za koho omluvil apod. A už vůbec ne ony domnělé spitfiry s křídly, které mají pomyslně létat na zdi legendární stavby na pražské Národní, Máji. Navíc, jak sám výtvarník říká, nikdo final ještě neviděl, oficiálně nebylo nic představeno, takže uvidíme, až uvidíme. Mezitím mrkneme na jiná díla Davida Černého, ze kterých lidem spadla brada. Někdy obdivem, jindy spoustu lidí pořádně nadzvedl.
Umělec David Černý a jeho tank(y)
Začalo to tankem? Pro spoustu lidí ano. Ti, kteří ho nemusí, mají o jeho tvorbě stejně základní představu. Nevnímají možná jeho prvotiny z dob studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, jeho performance na Karlově mostě. O nich si můžete přečíst v katalozích o jeho tvorbě, název mají Promrdané roky. Ano, jak vidíte, i ta jeho kniha musí vzbudit vášně alespoň názvem. Zpět však k tanku. Šlo o těžký stroj IS-2m, který stál od 29. července roku 1945 na Štefánikově náměstí, posléze na náměstí Sovětských tankistů, pak na náměstí Kinských jako památník na vzpomínku osvobození Rudou armádou. V roce 1991 jej David Černý přetřel narůžovo, za což byl krátce popotahován. K tankům se vrátil vícekrát, například v roce 2018 při příležitosti 50letého výročí sovětské okupace. Černý tehdy opět na náměstí Kinských zasadil torzo tohoto stroje.
Quo vadis. Kam kráčíš, Trabante?
Ještě před tanky Černý koketoval s jiným dopravním prostředkem. S Trabantem, jemuž dal nohy a vozidlo tak mohlo odkráčet od nás zpět do východního Německa. Tak jak právě v těchto vozidlech hromadně mizeli naši západní sousedé po revoluci.
Sejdeme se pod hlavou, ne pod ocasem
Klasický meeting point, když se chcete sejít na Václavském náměstí. Řeknete si „pod ocasem“, tedy ocasem sochy, na níž sedí svatý Václav. V pasáži paláce Lucerna má však své dvojče, v podání Davida Černého trochu unavené. Kůň visí hlavou dolů, na břiše mrtvého zvířete svírá kopí právě svatý Václav. Zajímavé je, že na instalaci sochy se váže kontroverzní smlouva. Podle ní prý skulptura bude na místě, dokud v naší zemi nebude obnovena konstituční monarchie.
Žižkovská věž a miminka
Žižkovská věž podle mnohých anket vyhrává soutěže o nejošklivější stavbu světa. To ale porota musela přehlédnout ta roztomilá miminka, která po ní lozí. Buclatá tělíčka věž jen zkrášlují. A kdo by se chtěl dotknout Babies Davida Černého, může skočit na Kampu, kde jsou bronzové obměny těchto soch. Po nich tam ale většinou lozí živé děti. A někdy nejen ty.
Vydatná krmě politiků, to je pr… sranda
David Černý dává poměrně jasně najevo, komu fandí v politice. Velmi si rozuměl s Václavem Havlem. Bývalý prezident Černého rebelie miloval, a když výtvarník při předávání cen Jindřicha Chalupeckého odmítl převzít ocenění, protože mu vadil Milan Knížák, tehdejší ředitel Národní galerie, v jejíž budově se ceremonie konala, Havel předal výtvarníkovi cenu na chodníku před galerií. Jeho nástupce už Černý moc nemusí, proto například na pražském Smíchově v galerii Futura vznikla plastika lidského torza, nohou s hýžděmi. Právě do análního otvoru stačilo strčit hlavu a bylo možné spatřit videosmyčku, na níž se Václav Klaus a Miloš Zeman krmí kaší.
Kafka u Quadria? V Americe už ho znají 17 let!
Píše se rok 2007 a ve městě Charlotte v Severní Karolíně u sídla společnosti American Asset odhalují novou sochu. Jde o obří hlavu, která svým leskem ohromí přihlížející. Přesto si říkají: „No tak co? Je to hlava.“ V tu chvíli je ale slyšet zvláštní mechanismus. Hlava se otáčí, jakoby nechtěla hledět na kritiky. Ti si říkají: „Wow!“ Jenže masa oceli se nehýbe jen vcelku, najednou se dělí do sekcí, otáčí se v různých směrech, přihlížející s otevřenými ústy v úžasu říkají, že to je „fantastic“. Stále se nekončí, z úst sochy začne tryskat proud vody, to už diváci tleskají. Že vám to něco připomíná? Ano, taková hlava stojí i u pražského Quadria (obchodního centra vedle nyní diskutovaného Máje). V našem případě jde však o portrét Franze Kafky a ta voda tam chybí. Letos v říjnu bude mít 10 let od odhalení. Víte však, že jsme mohli koukat na něco jiného? Černý původně navrhoval Penisovou fontánu. Ta se měla skládat ze tří desítek falických symbolů, obdařených displeji. A ony měly monitorovat politické dění. Zkrátka, ten politik, kterému by se v určitém období povedl pořádný přehmat, by si zasloužil místo na tom největším… víte čem.
Dobře naložený Saddám
Jmenovalo se to Shark, každý však v oné soše poznal bývalého iráckého vůdce Saddáma Husajna. Spoutané tělo jakoby plulo v akváriu. U nás se zvědavci mohli na sochu podívat v pražské DSC galerii, v Německu a Belgii ji však zakázali.
A ta Entropa!
Opět politika. Rozměrná plastika připomínající dětskou hračku, z níž si vyloupáváte jednotlivé dílky. Vznikla při příležitosti našeho předsednictví EU v roce 2009. V oné skládačce měl každý stát svoji charakteristiku. Někomu se líbila, některé státy však zuřily. Jen si připomeňte v kvízu níže, jak byly některé země vyobrazeny. Když se vrátíme k Entropě samotné, kontroverze panovala i kvůli tomu, že na projektu mělo prý spolupracovat 27 výtvarníků, ve skutečnosti to bylo spíš dílo hlavně Černého, Tomáše Pospiszyla a Krištofa Kintery. Entropa se objevila i u nás, když byla zprvu vystavena v centru DOX. Na vernisáži se opět objevil Václav Havel, který s humorem sobě vlastním pronesl: „K modernímu, postmodernímu a post modernímu umění patří mystifikace. Teď odhalím další mystifikaci. Entropu neudělal David Černý, ale já ve snaze poškodit vládu. Já a Jiří Paroubek.“ Tehdy byla totiž opozicí svržena vláda Mirka Topolánka.
Výstava, která měla koule
Když může být v jedné z ulic vedoucích na Václavské náměstí plejáda nočních klubů, proč u Staromáku nevystavit pohlavní orgány? Tato kontroverze byla už i na Čechy moc. V roce 2020, tedy navíc době koronavirové, jsme skrývali nejen tváře, lidé volali i po zakrytí výstavy Poslední práce ve výše zmíněné galerii DSC. Je pravda, že falické symboly či intimnost klínů byly rozpoznatelné, na druhou stranu, místy byla exhibice až roztomilá. Například, když jste se dívali na banán s varlaty, nad vámi se vznášela ponorka v podobě údu a kolem vás jezdila mechanická přirození. Výstava zkrátka měla koule. Kolemjdoucí tedy nejvíc pobuřovaly z ulice viditelné nadživotní velikosti vagín v naturální podobě, její lesk jste si mohli užít i ve verzi metalové.
Pamatujete, jak byly vyobrazeny země na Entropě?
Zdroj: iGlanc.cz, Wikipedia, Deník, David Černý Tour, YouTube, DSC Gallery, Webmagazin
