Chvíli se mu v očích lesknou slzy, chvíli se naopak od srdce rozesměje. Třeba když vzpomíná na svérázného trenéra Ladislava Škorpila, který ho vedl v Dukle a v Liberci. „Ty jeho bonmoty. Bylo mi asi dvacet, na Julisku přišla na závěr tréninku moje tehdejší přítelkyně. Léto, červená sukýnka. Škorpas na ni kouknul: Tak chlapci, budeme končit, pan Koloušek už tu má svoji pochvu. A já byl rudej až za ušima,“ chechtá se chlapík, který prošel Spartou i Slavií.
Ale na sobotní derby na Letnou se podívat nepůjde. Možná vyrazí s dcerou na pochoďák na Rabštejn. Víkend každopádně stráví na chalupě poblíž České Lípy, kde má pořád co dělat. Právě odtud přijel. „Jsem orvanej jak borůvky. Rytí, vytrhávání plevele, rozhazování zeminy, jezdil jsem s kolečkem sem a tam.“
Dřív jezdil hlavně po hřišti. Rozbíhal akce, rozdával pěkné balony a radost. Rohové kopy zahrával jednou levou, jednou pravou. Proto ho štve, že mají někteří fotbalisté béčkovou nohu hlavně na opírání. „Safra, tak ať si chodí kopat o zeď.“
Ďuričko byl na naší rozlučce na Julisce, chlubil se svojí pistolí a najednou jen tak vystřelil do vzduchu. Divoký devadesátky.
