V dubnu roku 1785 se ve Velké Británii narodil chlapeček, jenž dostal jméno William Milne. Jako protestantský misionář byl vyslán do Číny, a následovně se jako reverend „uchytil“ v Melace, kde 2. června 1822 zemřel. Zanechal tady ale po sobě řadu stop, včetně prvních čínských novin.
Ostraha hřižovatky
Čínský ročník
Název prvního pravidelně vycházejícího periodika nebyl nijak nápaditý – Čínský měsíčník. První číslo vyšlo 5. srpna 1815 a za podpory pánů Liang Fa a Cai Gao se o něj zasloužil právě reverend Milne. Měsíčníku šlo nejen o rozšiřování textů náboženských gospelů, ale i o šíření novinek z vědy a postřehy z jiných zemích. První čísla byla tištěna na papíru z mladých bambusových lístků a měla 88 stran. „Každá strana obsahovala sedm sloupců čínských znaků, každý sloupec jich obsahoval 20. Počet kopií stoupl za sedm let z 500 na 2000 kusů,“ píše Ou Young Sun v knize Lost Chapters of Malacca.
Milnův asistent Liang Fa zajistil distribuci do intelektuálních kruhů v čínských kantonech Kuang-tung a Fu-ťien. V průběhu let 1815–1821 vyšlo jen sedm čísel, tedy v průměru jedno ročně, o celkovém počtu 524 stran. Ale i tak se jednalo o průkopnický počin. Milne vydal v místě svého malajského působení i Bibli a celou řadu dalších publikací. Jednou z nejrozsáhlejších se patrně stalo Pojednání o duši, vydané roku 1824 v rozsahu 183 stran.
Koloniální architektura
Ve starém městě návštěvníka uchvátí zejména tradiční čínské obchodní domy. Číňané byli vždycky zdatní obchodníci, což se projevilo na bohatosti jejich příbytků. Tradiční domy měly uprostřed velké nezastřešené atrium. Jeho nespornou výhodou bylo, že rostliny v něm umístěné nebylo potřeba během období dešťů zalévat. Zároveň nebylo tak velké, aby déšť způsobil „na dvorku“ nějakou pohromu. Navíc se v případě potřeby dala rychle z plachtoviny vyrobit provizorní střecha. V mnohých domech bývalých čínských kupců jsou dnes muzea.
Antikvariátní čínský porcelán u pana Loo
Starý Číňan a starý nábytek
Antikva! Nápis na dveřích prodejny s „harampádím“ jasně říkal, že uvnitř nečekají žádné novodobé výstřelky. Staré jízdní kolo s prosezeným koženým sedlem na pružinách ostře kontrastovalo s mnoha hrnečky jemného čínského porcelánu. Ceny byly velmi příznivé. „Já nezdražuju. U mě ty věci stojí pořád stejně,“ řekl Číňan Loo, který mohl být stejně starý jako některé jeho historické exponáty. Do krámku dokonale zapadal.
V misce byly zašlé historické čínské i portugalské mince, v poličce zaprášené hůlky, krucifix i buddhistický modlitební váleček. Bylo vidět, že tady měla různá náboženství stejnou hodnotu. Nekoupil jsem nic ne proto, že by se mi nic nelíbilo. Jen ze zásady se snažím vozit z ciziny co nejméně věcí. Nemám rád „lapače prachu“ a v krámku měly všechny věci své místo. Vůbec to nevypadalo, že by se tam obchod točil. Jenže Li se svou lámanou angličtinou řekl, že je mu tam prostě dobře a krámek je vlastně takové jeho hobby. O prodej zase až ta nejde. Věřil jsem mu to.
Zdroje: The History of Melaka's Urban Morphology, The Malay Historical Thought in the 15th Century Malacca
