Jen o málokterém tématu koluje tolik lží jako o migraci. Že o ní záměrně vypouštějí klamavé informace různí populisté, to je jasné. Méně se ovšem ví, že si často počínají stejným způsobem i různé neziskové organizace, nebo dokonce orgány OSN. Migrace, ať legální nebo nelegální, je fenomén, v němž je nesmírně těžké se vyznat. A zmíněné lži prohlédnout.
Naštěstí existují autoři, kteří migraci srozumitelně vysvětlují. Mezi ty nejznámější patří nizozemský profesor Hein de Haas. Když si přečtete jeho nejnovější knihu Jak migrace ve skutečnosti funguje, příště už na lži o migraci nenaletíte. Pojďme tedy probrat několik hlavních mýtů, které o ní opakují jak ti, kteří ji považují za zlo, tak ti z opačného názorového tábora. Pojmenujeme i ten vůbec největší mýtus nebo, chcete-li, lež spojenou s migrací.
Minimálně na jednom se přitom názoroví odpůrci shodnou – na tom, že migrace dramaticky roste. A že bude hůř. „Zdá se, že žijeme v časech bezprecedentně vysoké migrace. Záběry karavan lidí ze Střední Ameriky snažících se dostat na mexicko-americkou hranici, Afričanů nacpaných na vratké bárky zoufale se snažící přeplout Středozemní moře a nelegálních migrantů plujících přes kanál La Manche do Británie jako by potvrzovaly obavy, že se migrace vymyká kontrole,“ konstatuje ve své knize Hein de Haas. Ve skutečnosti je počet migrantů, kteří opouštějí svou zemi a vydávají se jinam, překvapivě stabilní – dlouhodobě se pohybuje kolem tří procent světové populace. Neroste ani počet uprchlíků, tedy lidí, kteří odcházejí nuceně ve strachu z války nebo jiné formy pronásledování. Představují sedm až 12 procent migrantů, zhruba tři desetiny procenta světové populace.
Že čísla nadsazují politici, kteří na migraci poukazují jako na nebezpečí, to nepřekvapí. Je jasné, že dělají tuto hrozbu co největší, protože tímto způsobem mobilizují své voliče. Asi ale překvapí, jak nekorektně s čísly pracuje třeba UNHCR, tedy Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Podle jeho dat byly na světě v roce 1950 necelé dva miliony lidí, kteří museli nuceně opustit své domovy. V roce 2005 to už bylo 20 milionů, a v roce 2022 dokonce 100 milionů. Ve skutečnosti je tento „nárůst“ způsobený hlavně tím, že UNHCR do svých statistik dříve některé oblasti světa a některé kategorie uprchlíků nezahrnoval. „UNHCR a další humanitární organizace si takto počínají nejspíš proto, aby přitáhly pozornost a peníze, které by jim umožnily pokračovat v důležitých aktivitách, které vykonávají. Ale zároveň je to činí spoluzodpovědnými za vzniklý dojem, že se uprchlický problém vymyká kontrole,“ poukazuje de Haas.
Co je důvod migrace
Podobné to je s častými tvrzeními, že klimatická změna vyvolá obrovskou migraci, protože lidé budou nuceni opustit rozsáhlé oblasti, které se stanou neobyvatelnými třeba kvůli vedru, hurikánům nebo v důsledku toho, že některé ostrovy pohltí stoupající hladina oceánu. Jenže podobná tvrzení jsou podle de Haase „nebezpečná a zavádějící“. „Je nepravděpodobné, že by sucha, povodně, hurikány a lesní požáry vyvolaly masovou mezinárodní migraci,“ uvádí de Haas s odvoláním na rozsáhlé studie toho, jak lidé v dávné i nedávné minulosti reagovali na leckdy dramatické proměny klimatu, v němž žili. Výmluvný detail – věděli jste, že moře a oceány ostrovy většinou nezaplavují? Skoro 90 procent ostrovů v Tichém a Indickém oceánu si zachovává buď stabilní plochu, nebo jejich rozloha dokonce roste. Důvodem je usazování. Samozřejmě nelze vyloučit, že se trend v budoucnu otočí. Ale prostě není pravda, že mnohé ostrovy jsou v důsledku změn klimatu automaticky odsouzeny k záhubě.
Odvážejme migranty pryč z Evropy. Česko má plán na další boj s migrací, podporuje ho většina zemí EU
Migrace bude existovat bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet klima. Pohání ji totiž něco úplně jiného. V případě uprchlíků to jsou válečné konflikty nebo jiné politováníhodné situace, ale, jak jsme uvedli, velká většina lidí dávajících se do pohybu nejsou uprchlíci. Hranice překračují kvůli vidině lepšího života. A jejich motivací rozhodně nejsou sociální dávky a pohodlné nicnedělání v bohatých zemích Evropy nebo ve Spojených státech, jak by se někdy mohlo zdát z výroků politiků nebo z části mediálního zpravodajství. Migrace je spojená hlavně s prací – velká část migrantů chce pracovat a velmi často jdou například do Evropy s jasnou představou o tom, co chtějí dělat, či dokonce s předem domluveným pracovním místem.
„Je pravda, že naše bohaté, stárnoucí a vysoce vzdělané společnosti si vytvořily potřebu příchodu nových pracovníků z řad imigrantů. Dokud budou naše ekonomiky růst, není možné ji eliminovat. Takže nejúčinnějším způsobem, jak snížit migraci, by bylo přivodit ekonomickou krizi,“ konstatuje profesor de Haas. Politici se sice bijí v prsa, jak zastaví migraci, ale dobře si uvědomují, že se bez ní neobejdou. Fakt není náhoda, že i když se dostanou k moci takoví kritici migrace jako Donald Trump, nedělají v praxi takřka nic třeba pro kontroly, zda firmy nezaměstnávají nelegální migranty. Jedinou účinnou a ekonomicky snesitelnou reakcí by bylo výrazné navýšení legální migrace, tedy počtu osob, které do dané země mohou přijít žít a pracovat legálně. Takové heslo by se ovšem na billboardech moc dobře nevyjímalo.
Největší lež
Snad největší lží spojenou s migrací totiž je, že tu nelegální lze zastavit. „Dokud bude v našich zemích existovat poptávka po pracovnících z řad imigrantů a dokud vlády nenabídnou větší možnosti pro legální migraci, je nevyhnutelné, že nelegální migrace bude pokračovat,“ uvádí de Haas. Žádný plot na hranicích tomu nemůže zabránit.
Zase ale připomeňme, že o migraci neříkají plnou pravdu ani ti, kteří její nutnost hájí. Nelze například tvrdit, že zvýšená migrace je lékem na stárnutí populace. Například do Německa by muselo ročně přicházet 3,4 milionu imigrantů, víc než desetinásobek současných čísel, aby bylo možné udržet stávající poměr mezi počtem lidí v produktivním a v důchodovém věku. To je politicky absolutně nerealistické. Stejně tak nelze jen dokola opakovat, jak je migrace ekonomicky přínosná pro všechny, pro migranty i pro domácí obyvatelstvo. Její přínos k růstu HDP je měřitelný, ale celkově v zásadě zanedbatelný. Je naivní jím argumentovat – lidi, jejichž čtvrti se příchodem imigrantů s jejich rozdílnými kulturními zvyklostmi nebo třeba jídlem doslova mění před očima, tím opravdu na svou stranu nepřetáhnou.
Neplatí ani další oblíbený argument politiků, tedy že s migrací je potřeba bojovat tím, že k ní vůbec nedojde – že když budeme lidem pomáhat přímo tam, kde žijí, ztratí motivaci odejít „za lepším“ k nám. „Ekonomický rozvoj v chudých zemích vede k navýšení, nikoliv ke snížení migrace,“ konstatuje de Haas. Důvodem je fakt, že migrovat přes hranice není levnou záležitostí a ti nejchudší na to prostě nemají. Jak země bohatnou, odchází z nich tedy víc lidí než předtím. K obratu dochází až poté, co daná země dosáhne určité životní úrovně. V minulosti se to stalo Itálii, Španělsku, Irsku nebo třeba Thajsku či Finsku. Nyní hranice, po jejímž dosažení migrace klesá, dosáhlo Turecko a Mexiko.
Migrace tu s námi prostě byla a bude. Je ji možné regulovat, je nutné snažit se dodržovat jistá základní pravidla, například usilovat o vyhošťování těch migrantů, kteří neuspějí s žádostí o azyl. „Podpora veřejnosti pro poskytování azylu stojí a padá s tím, že je náš systém schopen rozlišit mezi lidmi, kteří mají opravdový důvod pro hledání ochrany, a mezi těmi, kteří nikoliv,“ upozorňuje de Haas. Tím vlastně poukazuje na naivitu, či dokonce nebezpečnost různých aktivistů, kteří tvrdí, že migrace je lidské právo a že by žádné hranice neměly existovat. To je stupidní přístup, který má potenciál rozložit naše demokratické společnosti.
