Devatenáctiletý Macias je jediným hráčem polského týmu narozeným v 21. století. Za tři dny oslaví dvacáté narozeniny a šampionát rozjel dvěma góly proti Lotyšům.
"Jsou to krásné pocity," vydechl, když v mix zóně došel mezi píšící novináře. To už měl za sebou spoustu rozhovorů pro televize či rádia. I tak na něm bylo znát, jak je za mediální zájem vděčný. O polském hokeji je po opravdu dlouhé době zase slyšet.
"Hodně lidí asi nečekalo, že dokážeme takhle hrát. Nezaskočili jsme jen lidi ze zahraničí, ale řekl bych, že i spoustu polských fanoušků. Pokud hrajeme, co máme, můžeme být dobří. Zdravá víra musí být," hlásil mladík, který prošel mládeží Poruby a Vítkovic.
V této sezoně hrál kanadskou juniorskou ligu WHL za Prince Albert, na začátku té minulé ale posbíral v dresu Vítkovic pět extraligových startů. Hned při debutu na ledě Třince skóroval, když z úhlu prostřelil Ondřeje Kacetla.
Také proti Lotyšům vystřelil v 16. minutě z ne úplně obvyklé pozice u mantinelu a bránící Markuss Komuls si srazil kotouč do vlastní branky. Poláci vedli 1:0. V 48. minutě to po Maciasově dorážce bylo 3:2.
"Bylo vidět, že hrajeme sebevědomě. Nedělali jsme zbytečné chyby. A že jsem dal dva góly v hale, kde jsem čtyři roky hrál? To je opravdu krása," usmíval se Macias.
Ve druhé polovině třetí třetiny favorizovaní Lotyši utkání otočili a vedli 4:3, Poláci si však vynutili prodloužení. V poslední minutě byl navíc právě Macias faulovaný, rozhodnutí měl pak na holi Dominik Pas.
Nedal a o chvíli později sebral dva body pro Lotyše Kaspars Daugavinš.
"Před zápasem bychom bod bezpochyby brali, ale pak jsme chtěli více. Nevadí, ještě máme další zápasy, abychom překvapili," zmínil Macias.
"Teď je těch emocí hodně. Rozebíráme, kdo měl co udělat lépe, kde být, abychom to dovedli k vítězství. Ale až to opadne, tak budeme za ten bod šťastní. Musíme pamatovat, že Lotyši vloni získali bronz, jsou evropská špička," říkal devětatřicetiletý veterán Kolusz.
Ten zažil s národním týmem celkem 15 šampionátů v nižších divizích, kdysi byl v reprezentaci přeškolen z útočníka na obránce. Na této pozici hraje dodnes. A konečně se dočkal startu na elitní scéně.
"Bylo to úžasné a emocionální už od rána. V bříšku lítali motýlci, když si řeknete, že přijde devět tisíc diváků. Bylo to cítit, atmosféra byla vskutku parádní," rozplýval se Kolusz.
V hledišti probíhal ohromný souboj Poláků, kteří to do Ostravy nemají daleko, a Lotyšů, kteří každoročně vyrážejí na světový šampionát kamkoliv v obrovských počtech.
"V těžkých momentech nám to pomáhalo. Sice byl takový hluk, že jen komunikovat mezi sebou na ledě bylo složité, ale energii nám to určitě dávalo," popisoval Kolusz, před lety vůbec první Polák v dresu Třince.
Macias měl na tribuně mnoho rodinných příslušníků, včetně maminky Agnieszky, která hraje v Polsku hokej na ligové úrovni za Nowy Targ.
"Celá rodina MS neskutečně prožívá. Doufám, že na mě počkají. Těším se, že se s nimi prohodím pár slov," plánoval Macias. Při extraligové premiéře v Třinci prozradil, že ačkoliv jeho máma hraje polskou ligu dlouhá léta, nikdy ještě nedala gól.
V uplynulé sezoně se jí to konečně povedlo. "Jsem na ni neskutečně pyšný a věřím, že pár dalších ještě přijde," smál se polský střelec. Sám bude mít svou další možnost již v neděli proti Švédsku.
Také lotyšský kapitán Daugavinš měl pro soupeře a jeho živou hru jen slova obdivu. "Ten výsledek si zasloužili. Ale určitě to pro nás nebylo překvapení, před dvěma lety nás v přáteláku porazili," vzpomněl.
"Jsou tvrdí, hrají dobře a agresivně. Atmosféra na stadionu byla skvělá, od všech. Miluji to, ostravský turnaj bude skvělý," pokračoval Daugavinš.
Nicméně jak zápas nešel zcela podle lotyšských plánů, byla na některých hráčích znát rostoucí nervozita. Příkladem je třeba Rodrigo Abols, který se ve třetí třetině u branky namotal do potyčky.
Soupeř mu přetáhl dres přes hlavu a čárový rozhodčí odtahoval zuřícího Abolse pryč. Urostlý Lotyš se prudce rozmáchl a trefil sudího pořádnou ranou přímo do obličeje.
Když si následně shrnul dres z hlavy a zjistil, co se stalo, okamžitě se omlouval a muže v pruhovaném objal. Situace se vyřešila domluvou.
"To se stane. Rozhodčí viděl, jak k tomu došlo, usmíval se. Naštěstí to nebylo nic vážného," komentoval Daugavinš. Krátce se vyjádřil i samotný Abols. Strach z trestu? "To není na mně, ale snad nic nepřijde," utrousil.
