Speciální brýle, hormon spánku či „civění“ do stropu. Jak hokejisté usínají po nočních duelech

O půlnoci se dostali z arény, v hotelu si ještě dali večeři a v postelích se povětšinou objevili ve dvě v noci. Jenže než se rozpumpované tělo po zápase zklidní a přemůže vás spánek, trvá to. „Pro tělo je to jiné, než když v lize hrajeme od pěti nebo šesti. Nejde mi zabrat, převaluju se. Ale žádný fígl nemám. Lehnu do postele, koukám do stropu a prostě se snažím usnout,“ líčí útočník Daniel Voženílek, aniž by do sebe ládoval nějaké prášky na spaní.

To zmiňovaný Michal Kempný je na tom jinak. Možná jsou za tím zkušenosti s NHL i fakt, že Sparta obvykle hrává o půl sedmé, tedy později než Voženílkův Třinec.

Obránce si pravidelně večer pár hodin před spaním nasazuje brýle, které blokují modré světlo z monitorů a displejů. „Pak mám magnesium, které mě po zápase trošku zklidní, a používám i melatonin, který rovněž podporuje, aby se mi začalo chtít spát,“ říká Kempný.

Melatoninu se přezdívá „hormon spánku“. „Nejzásadnější je ale co nejvíc zklidnit tělo, protože adrenalin v něm pořád je.“

Navíc se velmi často hráčům v hlavě zápas ještě přehrává, jsou plni vjemů. „To je normální v každém sportu, ale taky se my sportovci musíme od toho nějakým způsobem oprostit, abychom šli spát co nejdřív a hlava byla nastavená a čistá na další úkol,“ říká Kempný.

Trenéři večerním zápasům – reprezentace jich hraje pět ze sedmi v základní skupině – uzpůsobují program. Přezápasová rozbruslení a tréninky jsou posunuté na nejzazší možnou dobu, po obědě mají hráči možnost si zdřímnout.