Doba čtení:2 m, 18 s
Do roku 2050 se nepodaří udržet oteplení pod hranicí 1,5 stupně Celsia. Ba dokonce ani pod dvěma stupni. Oteplí se víc. Co to znamená pro státy v EU?
Světoví klimatologové předpokládají oteplení o 2,5 – 3 stupně Celsia, oproti 1,5 stupně, které požaduje Pařížská dohoda. Podle tří čtvrtin ze 380 klimatologů oslovených britským deníkem Guardian k tomu chybí politická vůle. Dvě třetiny jich za viníka tohoto stavu považují vliv korporací, zejména těch z fosilního průmyslu. O anketě informoval portál SeznamZprávy (zde). Ten citoval i českého zástupce v IPCC Radima Tolasze, který loni upozornil na to, že do poloviny století se klimatickou změnu ovlivnit jen velmi obtížně. Debata se podle něj vede „spíše s ohledem na delší budoucnost a výhledem na celé 21. století“.
Bohužel, v celém článku nepadla dvě veledůležitá slova: Čína a Indie. Protože když klimatologové mluví tom, že k „záchraně“ klimatu chybí politická vůle, nemůžou mít na mysli státy v EU. Ani USA či Kanadu. Tam emise oxidu uhličitého, který klimatologové prohlásili za příčinu současného vývoje klimatu, již dlouhodobě klesají. Rostou však ve zmíněných státech, jejichž podíl na globálních emisích se již blíží 40 procentům. To jsou momentálně dva největší oxidoví škůdci. I kvůli jejich přístupu také – navzdory snaze Evropanů a Američanů – celosvětové nadále rostou. Což podle IPCC znemožňuje korigovat světové oteplení.
Proč neobjednat elektřinu rovnou u Putina?
Teď je čas počítat.
EU se rozhodla, že se kompletně dekarbonizuje do roku 2050, aby zachránila klima. Což se evidentně nepodaří. Ostatně jen silami unie se to nemohlo podařit nikdy. Zjevně se však také nepodařilo strhnout dva zásadní emitenty k tomu, aby příklad unie následovaly. Takže při nynějším jízdním řádu, kdy Čína chce být „uhlíkově neutrální“ v roce 2060 a Indie až 2070, nemá smysl tlačit na pilu, neboť klima se bude oteplovat nadále, i když státy v EU budou neutrální.
Jednou veličinou jsou tedy státy v EU, jež mají na triku asi osm procent světových emisí CO2 a biliony eur, které je nutné nacpat do unijního Green Dealu a jeho uhlíkové neutrality. Druhou veličinou jsou Čína s Indií s asi 37 procenty emisí a s nimi další státy, které se k nulovým emisím chtějí dostat o desítky let později, pokud vůbec. Výsledkem má přitom být nula v roce 2050. Je tímto způsobem možné nuly dosáhnout?
Samozřejmě není.
Tím pádem jsou náklady Green Dealu v členských státech EU i unijní dekarbonizační dotační prostředky rozpočteny v čase chybně. A stejně chybný je politický tlak na co nejrychlejší obrovsky nákladné dekarbonizační projekty v členských státech a jejich kompletní elektrifikaci a kompletní změnu životního stylu jejich obyvatel.
Kdo to odmítá vidět, je buď fanatikem, nebo nemá s Evropany čisté úmysly. Víc možností není. Protože jediná nula, ke které se můžeme tímto způsobem přiblížit, je ta v našich peněženkách.