Virtuální baterie, nebo spot? Dohady o tom, zda je výhodnější elektřinu nakupovat za tržní ceny, nebo si s paušální platbou její přebytky ukládat u dodavatele, jsou nekonečné. Přímé srovnání výhodnosti je velmi náročné a liší se podle úrovně spotřeby a výroby.
My jsme vsadili na virtuální baterii už jen proto, že je pohodlná a s naším profilem spotřeby a výroby nemůže být vyloženě nevýhodná. Alespoň jsme si to mysleli. Nyní přišla první faktura za celý rok a výsledky ukázaly, že máme velké mezery, kterým je přitom snadné se vyhnout.
Výroba a spotřeba
ČEZ uživatele s virtuální baterií celý rok trochu napínal. I když po kritice, mimo jiné té naší, začal ve své aplikaci Můj ČEZ ukazovat reálné odběry elektřiny ze sítě po jednotlivých měsících a upravovat postupně odhad útraty. Příští rok už to asi bude lepší, ale první rok systém s virtuální baterií neumí správně odhadovat. Pracuje s daty z období, kdy zákazník za silovou elektřinu platil, a často s daty z doby, kdy zákazník ani vlastní elektrárnu neměl. Ještě na začátku dubna nám ČEZ odhadoval o deset procent vyšší útratu, než odpovídalo realitě.
Naše zúčtovací období je od 1. května do 30. dubna. V tom aktuálním, které jsme strávili s fotovoltaikou a virtuální baterií, vyrobila naše elektrárna 7,152 megawatthodiny elektrické energie. Výrazně tak překonala dodavatelem odhadovaný výsledek 6,3 MWh. Povedlo se to, přestože celou loňskou sezonu elektrárna pracovala i s jedním vadným panelem z devatenácti instalovaných.
Fotovoltaika v roce 2024? Aktuální čísla návratnosti nejsou k zahození, vlastně jsou překvapivě dobrá
Spotřeba domácnosti proti předchozím dvěma letům mírně vzrostla na pět megawatthodin. Přímo z panelů a prostřednictvím fyzické baterie jsme spotřebovali 3,3 MWh energie a z distribuční sítě 1,76 MWh. Logicky připadla valná většina odběrů ze sítě na zimní měsíce, kdy je málo slunce, a když už svítí, jsou na ploché střeše a panelech s malým sklonem závěje.
Zálohy a poplatky
Celý rok s virtuální baterií nám vadily vysoké zálohy, které jsme museli platit. Patnáct set korun měsíčně bylo minimum, pod které jsme se nedostali ani přes několik telefonátů na zákaznickou linku. Argument o používání virtuální baterie, a tedy velmi nízké spotřebě ze sítě, nezabral. Pro ČEZ bylo směrodatné to, co u nás naměřil v době před pořízením fotovoltaické elektrárny (FVE).
Po prvním vyúčtování s virtuální baterií jsme si už mohli zálohy snížit. I pro další rok, již s informacemi o reálné spotřebě s FVE, nicméně aplikace Můj ČEZ opět ukazuje přehnané odhady spotřeby, které neodpovídají křivce výroby solární energie.
Ve výsledku jsme za celý rok za služby ČEZ a regulované poplatky utratili 10 180,40 koruny. Z toho 7167,60 Kč stála samotná distribuce elektřiny, kterou jsme odebrali ze sítě. Stejnou částku bychom platili i v případě, že bychom měli stejnou spotřebu a nakupovali elektřinu na spotu.
Na poplatek za virtuální baterii, připojení k síti (poplatek za produkt) a rezervovaný výkon i daň z elektřiny připadají jen tři tisíce korun – i díky cenovému stropu, který citelně snížil poplatek za virtuální baterii. Za tu v novém zúčtovacím období platíme 423,50 koruny, tedy o 268,62 Kč více, než kolik platí zákazníci ČEZ jako stálou platbu bez virtuální baterie.
Kolik jsme vlastně ušetřili
Nejžhavější otázkou samozřejmě je, kolik jsme ušetřili a jak rychle se nám elektrárna zaplatí. Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Ve srovnání s posledním vyúčtováním za celý rok bez elektrárny z let 2021/2022 jsme ušetřili asi 18 tisíc korun. To je v poměru k ceně elektrárny hodně málo, ale také je nesmysl porovnávat náklady na energie v roce 2021 a v roce 2024.
Při porovnání s cenami elektřiny v loňském roce s vládním stropem šest korun za kilowatthodinu jsme ušetřili mnohem zajímavějších 40 343 korun. To je ale zase přehnaně optimistické. Nejreálnější je úspora, kterou jsme vypočítali při použití ceny silové energie z našeho ceníku před přechodem na produkt Elektřina pro soláry. V tomto případě jsme se dostali na ušetřených 29 143 korun.
To ale není všechno. Díky indukční varné desce místo plynového sporáku jsme ušetřili přibližně další dva tisíce korun jen na vaření. Dalších pět tisíc korun úspory představuje přitápění s použitím klimatizace. Tam jsme ale byli zbytečně opatrní, a hrdě se proto můžeme označovat za sponzory nejbohatší firmy v České republice.
Něco je špatně
Základní pravidlo pro co největší úspory spojené s provozem vlastní elektrárny je prosté – spotřebovat maximum elektřiny na místě a prodávat nebo ukládat do virtuální baterie jen přebytky, které domácnost využije v době, kdy slunce nesvítí.
To je pravidlo, které jsme zatím nedokázali úplně dodržet. Stejně jako pravidlo, podle kterého je virtuální baterie nejvýhodnější, když domácnost spotřebuje maximum z toho, co si do virtuální baterie pošle. V našem případě šlo téměř o kolosální selhání – ČEZ zůstaly dvě megawatthodiny námi vyrobené elektřiny. To je samozřejmě hyperbola, ale také je to nemilé, i když očekávané.
Během posledních dvou let jsme se naučili elektřinou docela šetřit, přičemž bylo trochu obtížné si zvyknout na její cílené využívání. Přitápění klimatizací funguje v meziobdobí, na podzim a na jaře. Na podzim jsme ještě úplně nevěděli, co si můžeme dovolit, a na jaře meziobdobí nepřišlo.
Hlavní důvod, proč jsme spotřebovali méně elektřiny, než jsme chtěli, je ale v dlouhém odkládání výměny plynového kotle a jeho bojleru. Nejsnazší způsob, jak efektivně spotřebovat elektřinu, je ohřívat s ní vodu. Stejně jako samotnou elektrárnu jsme to plánovali dlouho, ale provedení vázlo.
Nakonec k tomu došlo až na konci dubna. Prvních 100 litrů vody ohřáté sluncem jsme měli 28. května, i když bojler s integrovanou patronou jsme měli doma už od listopadu. Zvolili jsme jednoduchou variantu, stacionární 100litrový bojler s jednofázovou topnou spirálou s výkonem 2,2 kW.
Chytré systémy
Řízení bojleru máme velmi jednoduché. Bojler je připojený do chytré zásuvky Shelly Plug 16A (levnější Shelly Plug S nezvládá zátěž bojleru), v plánu je instalace spínacího relé Shelly přímo do zdi, ale náš osvědčený elektrikář má čas až na konci prázdnin.
Automatizaci řídí můj oblíbený systém chytré domácnosti Home Assistant, který nevyžaduje žádné předplatné a domluví se s tisíci různých zařízení, včetně měniče naší fotovoltaické elektrárny. Automatizace funguje hodně hrubě, ale spolehlivě. Bojler se zapíná ve chvíli, kdy je fyzická baterie fotovoltaické elektrárny nabitá alespoň na 70 procent a je po deváté hodině ranní.
Home Assistant nemá k dispozici informaci o teplotě nahřáté vody, k sondě je připojený plynový kotel. U něj je přesné řízení důležitější, protože za spotřebovaný plyn přímo platíme. Není to problém, na termostatu bojleru je nastavená nejvyšší možná teplota, aby teplá voda vydržela až do noci. A aby se voda zbytečně průběžně nedohřívala, zejména k večeru, bojler se automaticky vypíná po třech hodinách od zapnutí.
Ještě levněji by to šlo zařídit použitím obyčejného časového spínače. Není to inteligentní, ale protože je produkce elektřiny od jara do podzimu poměrně konzistentní, stačilo by i to. Existují i mnohem sofistikovanější řešení řízení přetoků, jako je Wattrouter nebo řídicí systémy konkrétních dodavatelů FVE. My už rok čekáme na ten, který vyvíjí náš dodavatel Columbus Energy. Ani s naším primitivním řešením nám ale po prvních dvou týdnech zatím teplá voda nedošla, takže to vypadá slibně.
Internetové odhady spotřeby vody a energie potřebné pro její ohřev nejsou optimálním vodítkem: 1,2 MWh na osobu a rok jsou v našem případě hodně přehnané. Po měsíci provozu vychází průměrná denní spotřeba na ohřev vody na 4,4 kWh u čtyřčlenné rodiny. Zapojení topné spirály znamená i úsporu nejen za plyn spotřebovaný na ohřev vody, ale také snížení spotřeby elektřiny. Protože plynový kotel používá elektřinu také, ročně jde o stovky kWh.
Hrubé propočty říkají, že ohřevem vody ze slunce uspoříme při současných cenách energií až pět tisíc korun a využijeme podstatnou část přebytků, které v minulé sezoně zůstaly ČEZ.
Návratnost fotovoltaiky
Aktuálně to nevypadá, že by se nám na úsporách vrátila pořizovací cena elektrárny za šest let, což byl ještě loni argument některých dodavatelů FVE. Devět let odhadovaných naším dodavatelem je trochu pesimistických, ale s patnáctiletou zárukou na funkční celek elektrárny to není problém. Je to lepší, než kdyby nám zůstaly peníze na účtu.
Zároveň ale platí, že s aktuálními nižšími cenami fotovoltaiky je návratnost lepší, i přes omezení přetoků. Jen to chce elektřinou ohřívat vodu hned, a ne až rok a půl od instalace vlastní elektrárny.
