Tajemství chřestýšího ocasu odhaleno: Podívejte se, jak vypadá uvnitř

Chřestýše si s jiným druhem hada splete málokdo a velký podíl na tom má právě jeho charakteristický ocas s chřestidlem na konci. Používá ho jako varování pro zvířata i lidi, aby se už dál nepřibližovali, čímž se chrání. Chřestýš dokonce dokáže vytvořit zvukovou iluzi a předstírat, že je daleko blíž než ve skutečnosti.

Mohlo by vás zajímat: Jako Kleopatra: Jihoafričan se nechal smrtelně uštknout hadem, aby nemusel do vězení

Jak ale tohle chřestýšovo výstražné zařízení vlastně funguje? Většina lidí má za to, že se uvnitř zrohovatělých článků musí nacházet kuličky nebo jiné drobné, tvrdé částečky, podobně jako je tomu třeba v latinskoamerickém hudebním nástroji maracas – česky se jim někdy říká rumba koule. Skutečnost je ale ještě o něco zajímavější.

Co svlečka, to článek navíc

Jak ukazuje video výše, chřestivý zvuk ve skutečnosti vzniká, protože o sebe klepou tvrdé, zrohovatělé články ocasu. Zvuk je o to silnější, protože jsou články duté a tím pádem rezonují.

Svaly, které chřestýší ocas uvádějí do pohybu, navíc patří k těm nejrychlejším, které mezi obratlovci dokážeme najít. Během jediné vteřiny se dokážou stáhnout až stokrát. Lidským uším toto obzvlášť zuřivé chřestění už zní spíš jako sykot. Když chřestýš zvolní na polovic, zvládne chřestit nepřetržitě po dobu okolo tří hodin.

Čerstvě narozená mláďata mají jen jeden jediný článek, takže nemají jak chřestit. Při každém svlečení kůže ale přibude další. Obecně se dá říct, že čím starší chřestýš je, tím víc článků by měl mít. Svlékání hadů je nicméně nepravidelné a chřestidla časem křehnou. Hadi si jich proto snadno mohou kousek odlomit někde v terénu anebo v souboji, takže přesné stáří se podle ocásku nikdy přesně nepozná.

Zdroj: National Geographic, Missouri Department of Conservation, Indiana Public Media

Video, které jste mohli minout: Uštknutí chřestýše