Banky podporují fosilní průmysl stovkami miliard. Jsou příčinou problému
Radek KubalaNejvětší světové banky v posledním roce podpořily fosilní průmysl sedmi stovkami miliard dolarů. Zajišťují tím nežádoucí přechod od uhlí k plynu a ropě. Máme-li proto klimatickou krizi odvrátit, musíme se zaměřit právě na chování bank.
Ačkoliv množství financí, jež banky poskytují fosilnímu průmyslu, meziročně klesá, stále jde o stovky miliard ročně. Od podepsání Pařížské dohody v roce 2015 to bylo už necelých sedm bilionů dolarů, jen za poslední rok pak sedm set miliard dolarů. Chování bank je proto jednou z hlavních příčin klimatické krize.
K takovým výsledkům došla každoroční studie Banking on Climate Chaos, kterou na začátku týdne už popatnácté vydala organizace BankTrack a která mapuje finanční toky mezi šedesáti největšími světovými bankami a fosilním průmyslem. Podle zjištění výzkumníků šlo v loňském roce celých tři sta čtyřicet sedm miliard dolarů dokonce do nových fosilních projektů.
Přitom podle Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu i Mezinárodní agentury pro energii bychom neměli stavět žádnou novou fosilní infrastrukturu, máme-li se vyhnout nejhorším dopadům klimatické krize. Banky však svoje finance z fosilního průmyslu stahují velmi pomalu. Například oproti roku 2022 loni kleslo množství peněz jen o sedmdesát miliard dolarů. V celkovém součtu jde jen o zlomek.
Žebříčku bank s největším zapojením do fosilního průmyslu vévodí americké banky JP Morgan Chase, Citigroup a Bank of America. Mezi evropskými bankami pak vede banka Barclays, která se celkově umístila na osmém místě. V první desítce najdeme také tři japonské banky, jednu kanadskou a jednu Švýcarskou.
První banka z Číny, která je často obviňována z pomalé dekarbonizace, přitom zaujímá až sedmnáctou příčku. Při bližším pohledu na data ve studii je však patrné, že čínské banky zaujímají první místo v podpoře uhelného průmyslu, zejména toho domácího. Většina velkých světových bank dnes již přesunula své aktiva do ropy a plynu, tedy podobně špinavých fosilních paliv.
Banky aktivní v České republice
Zajímavý je také pohled na banky aktivní v České republice. Z hlediska peněz utopených ve fosilním průmyslu od Pařížské dohody stále vede Société Générale (u nás Komerční banka), která v celkovém pořadí zaujímá dvacáté třetí místo. O pár míst za ní je pak ING a UniCredit.
Nicméně Société Générale oproti ostatním bankám aktivním v České republice nejrychleji od financování fosilního průmyslu odstupuje. Oproti roku 2022 snížila financování fosilního průmyslu z jedenácti a půl miliardy dolarů na přibližně osm a půl miliardy. Podobně UniCredit snížil svůj účet o dvě miliardy dolarů fosilních peněz.
Naopak ING je jedna z mála velkých evropských bank, která reálně financování fosilního průmyslu zvýšila. A to z necelých devíti miliard na dvanáct a půl miliardy dolarů. Nizozemská banka tak v loňském roce výrazným způsobem přilila olej do ohně klimatické krize.
ING a UniCredit hlavní sponzor EPH
Pohled na financování českých fosilních korporací pak ukazuje, které banky podporují české znečišťovatele. Ukazuje se, že největšími podporovateli firmy EPH Daniela Křetínského byly v loňském roce banky UniCredit, ING, Citigroup a SMBC.
ČEZ pak získal financování od Société Générale (Komerční banka), UniCredit, Deutsche Bank, La Caixa Group a také od Bank of China. Firmy Pavla Tykače, jejichž financování je výrazně složitější dohledat, se v analýze příznačně nenacházejí. Ukazuje se však, že pro české firmy stále není složité najít pro své fosilní projekty financování u největších evropských bank.
Nová data tak ukazují trendy, které jsem popisoval už v loňském roce. Banky, s výjimkou těch čínských, přecházejí od uhlí k plynu a ropě. Jejich podpora pro nové fosilní projekty je silná a jejich tempo odcházení od fosilního průmyslu příliš pomalé.
A stejně jako loni i letos je třeba poznamenat, že je nutné tuto bankovní podporu zkázy ukončit. Je nutné tlačit na banky, aby svoje finance přestaly utápět v sektoru, který nás žene do propasti. Po politicích je pak potřeba požadovat účinné kroky, které financování fosilního sektoru soukromými institucemi výrazně znesnadní. Cestou je však také podpora etického finančnictví, které není založené na neustálé honbě za ziskem, ale naopak slouží lidem a jejich potřebám.
Když EU sníží emise CO2 na nulu a zbytek světa je zvýší, bude vliv na klima nulový, konkurenceschopnost průmyslu EU tím bude po určitém čase také nulová a schopnost obrany proti imperiálním ambicím Ruska a Číny (vyplývající z konkurenceschopnosti průmyslu EU) pak bude konečně také nulová. Přání Radka Kubaly tím bude nejspíše splněno.
Pane Nusharte, přeceňujete možnosti Ruska a Číny. Jsou to totiž obři na hliněných nohách.
Čína v posledních letech ekonomicky stagnuje, což je vidět nejmarkantněji na bytové výstavbě. Jsou tam celá nová města duchů - nová sídliště, ve kterých nikdo nebydlí, a pravděpodobně nikdy bydlet nebude.
Není zcela jasné, jak by Číně pomohlo zvyšování emisí CO2. Kvůli čemu by je měla zvyšovat? Kvůli jaké výrobě?
Kromě toho nevím, jestli je zcela známo, že Zelená Smlouva počítá také se zavedením cel na zahraniční produkty, při jejichž výrobě nebudou dojednané standardy dodržovány. Takže když bude Čína vyrábět s vysokým produkováním CO2, její výrobky v Evropě už nebudou to nejlevnější, co na našem trhu bude.
Asi jste si všiml nejnovějšího zavedení vysokých cel ze strany USA. To už je vyložená celní válka, a USA od ní jen tak neustoupí.
O Rusku vůbec nemá cenu mluvit, to je zaostalá země, která nemá světu co nabídnout. To určitě náš trh žádným zbožím nepřeválcuje.
Studená válka skončila tím, že západní ekonomiky byly schopné Sovětský svaz prostě uzbrojit a k tomu ještě zajistit daleko vyšší míru svobody a životní úrovně.
A když se teď můžeme dočíst, že do roku 2035 by měly členské země EU objednávat doma 60% vojenských zakázek, je to prostě vzhledem k situaci na Ukrajině nikoliv směšné, ale spíše tragické.
Čína bude prostě svoji výrobu směřovat na domácí a na ruský trh (výměnou za ruské suroviny), zatímco EU s drahými energiemi, které budou drtit zbytek průmyslové výroby (a s ostatním – pro život nezbytným – průmyslem odsunutým dávno do Číny) uvalí na dovoz z Číny vysokou uhlíkovou daň.