‚Podívat se na syna při fotbálku, sauna a šlofíček.‘ Gudas si užil volné dny a těší se na Pastrňáka
Jak si dva dny bez zápasového vytížení užívá defenzivní opora české hokejové reprezentace Radko Gudas? Jak moc se zvedne výkon národního týmu se zařazením Davida Pastrňáka a Pavla Zachy do sestavy? V exkluzivním rozhovoru pro Radiožurnálu Sport prozradil řízný bek i to, kolik času stihl během šampionátu věnovat rodině nebo zda sleduje vývoj základní skupiny B v Ostravě.
Poprvé, ale i naposledy máte na turnaji dva dny bez zápasu. V neděli jste dostali úplné volno, tak jak jste ho využil?
Bylo to potřeba. V krátkém sledu jsme měli hodně zápasů za sebou. Regenerace je důležitá. Mladej hrál kousek od hotelu, asi dvacet minut cesty, fotbálek, tak jsem se byl na něj ráno kouknout. Chytil jsem nějaké jeho čtyři zápasy a pak už jsem mazal zpátky na oběd. S Martinem Nečasem jsme zašli do sauny, pak následoval odpolední šlofíček. Večer jsme koukali na hokeje a čekali, zda kluci dorazí a jak to dopadne.
Poslechněte si rozhovor s reprezentačním obráncem Radko Gudasem ze světového šampionátu
Říkáte, že mladý hrál fotbálek. Za jaký tým hraje?
Synovi je sedm let. Umožnili jsme mu teď trénovat v Berouně, jinak hraje fotbálek i v Kalifornii. Dělá, co může. Hraje fotbal, hokej, zkoušel i lakros a tenis. Kde se může hýbat, tak to ho baví. Fotbálek asi nejvíc.
‚Vyčistit hlavu‘
Jaké to bylo zajít si na fotbálek mezi lidi, kteří jsou pobláznění hokejem?
Bylo to v pohodě. Vyloženě po mně nikdo neskákal. Kolem zimního stadionu ale moc nechodím do davů. Na fotbale byla komornější sestava, párkrát jsem se vyfotil, ale jinak to bylo v pohodě. Rodiče chápali, že jsem se přišel podívat za synem.
Kolem haly je to docela blázinec. Jak tam chodíte?
Máme přístup ke stadionu z obou stran. Snažíme se využívat nejkratší možnou cestu, abychom se co nejrychleji dostali do kabiny. Když se hrají zápasy od 12.20 a 16.20, tak už je tu hodně lidí. Spíše se snažíme pak schovávat, aby nám cesta místo pěti minut netrvala dvacet minut. Už na nás přišli lidé, kudy chodíme, takže jsou všude. Občas je toho hodně.
Hlavně sběratelé kartiček se tu objeví. Zároveň jsou ale milí a chápou, že v den zápasu tolik času není. Spíše čekají během tréninkových dní, což je pochopitelné.
Utkání proti Kanadě vás čeká až v úterý od 16.20. Jaký program máte pro nadcházející hodiny?
Myslel jsem si, že po spánku zajdeme s klukama na kávu, ale spíš půjdu s dětmi na zmrzlinu. Sestra má vystoupení ve fanzóně, takže budu tam. Zítra bude dobrovolnější rozbruslení, protože zápas začíná dřív. Šest zápasů za devět dní byl opravdu frmol, takže ty dva dny bez utkání utečou hned. Nejdůležitější zápasy teprve přijdou, takže je důležité si odpočinout.
Doma je klidný a milý chlap. Když se řekne hokej, tak nikomu nic nedaruje, přiznává sestra Gudase
Číst článek
Jak moc jste ve spojení s otcem Leo Gudasem a udílí vám cenné rady?
Kouká na zápasy a pořád mi radí, ať víc střílím. Zítra se znovu přijde podívat na zápas. Pořád jezdím sem a tam. Určitě se těší na důležité zápasy, které nás čekají. Fandí na maximum.
Váš otec hrál v reprezentaci s číslem 3 na dres, proto ji máte i vy?
Trojka a sedmička jsou čísla pro mě. Ve Washingtonu se mi to nepovedlo, protože tam už byly vyvěšené. Když na mě kluci s trojkou počkají, tak si ji rád vezmu.
Během jeho aktivní kariéry hrál v Německu nebo ve Švédsku, tak jak moc jste za ním cestoval?
Vždy jsme žili s ním. V Česku jsem si vždy za tři měsíce dodělal školu, pak táta podepsal transfer do jiné země, tak jsme si sbalili pět švestek a vyrazili v polovině léta na další štaci. Němčinu i švédštinu jsem se učil za pochodu. Hodili mě do vody a musel jsem plavat. Jinou cestu jsme ale neměli, takže to tak bylo zaběhnuté. Nepovažovali jsme to za překážku.
Komunikace na ledě
Na ledě se spoluhráči mluvíte anglicky?
Snažíme se česky. V pokynech je ale zaběhlejší angličtina. Mluvíme tak napůl česky a anglicky. Přece jen, když hovoříme česky, tak je výhoda, že soupeř nerozumí. V aréně stejně není nic slyšet, takže můžeme mluvit, jak chceme.
Jakub Voráček v jednom z rozhovorů mluvil o nadávkách směrem ke Kevinovi Fialovi, který má české předky, ale nechce dávat české rozhovory. Nadával jste česky třeba německému hráči Dominikovi Kahunovi, který také umí česky?
Vůbec nevím, jestli jsem proti němu hrál. Když si můžu zanadávat česky, tak si zanadávám. V češtině to umím vyjádřit daleko lépe než v angličtině.
Jak moc vzrůstají medailové šance českého týmu na domácím turnaji s příletem Martina Nečase, Davida Pastrňáka a Pavla Zachy?
Jsou to rozdíloví hráči. V NHL táhnou svoje týmy a umí strhnout zápasy v náš prospěch. Jsme rádi, že se rychle otočili po neúspěchu v klubu a mají zájem jet reprezentovat. Šancí zahrát si mistrovství světa v Praze není tolik, což bylo určitě dalším důvodem, proč chtěli hned přijet. Jako mužstvo jsme rádi, že budou s námi. Těšíme se, jak je trenéři zapojí do sestavy. Jsme tu kvůli jednomu cíli.
Jak jako obránce řešíte, že se před vámi najednou objeví noví spoluhráči?
Nechci říct, že je jedno, jaký hráč přede mnou je, ale jako obránci i útočníci jsme tady kvůli jediné věci. Ego jde stranou. Trenéři i proto vybrali tým, který si to bude navzájem přát a podporovat se v každé situaci. Nezávidím trenérům volbu sestavy.
Pastrňák strhne kabinu a ještě vylepší dobrou náladu v týmu, pochvaluje si kouč národního týmu Rulík
Číst článek
Je dobře, že v závěrečném duelu základní skupiny narazíte na silnou Kanadu?
Určitě to bude dosavadní největší zkouška na turnaji. Měli jsme těžký začátek, ale závěr skupiny proti Kanadě je vyhrocený, protože navíc můžeme skončit ještě první v tabulce základní skupiny. Mančaft má na papíře hodně silný a přenesla to i na led. Kanada zatím ukázala, že nemá konkurenta, takže je pro nás velkou motivací ji porazit.
Jak moc pohlížíte na potenciálního soupeře pro čtvrtfinále z „ostravské“ skupiny?
Může se to hodně zamotat. Musíme koukat hlavně na sebe. Pokud chceme medaili, tak je jedno, zda je porazíme ve čtvrtek, v sobotu nebo v neděli. Máme sílu na to porazit každého. Při hře pět na pět hrajeme výborně. Určitě sledujeme vývoj druhé skupiny, ale vyloženě si nikoho nepřejeme do čtvrtfinále.
Máte recept na to, abyste se z toho při čtvrtečním duelu a v bouřlivé atmosféře nezbláznili?
Řeším to pořád stejně. Vlezu na led a nevnímám okolí. Soustředím se na co nejlepší hru a abych byl v obraně na správném místě. Když dokážu týmu pomoci zblokovanou střelou, gólem nebo hitem, tak je to super. Okolní tlaky se snažím nepřipouštět. Díky tomu hraji i tak dlouho v zámoří.
