Petr Vichnar o sportování i výchově
PROČ POŘÁD PRACUJI
Dělám už jen Branky, body, vteřiny. V legraci říkám, že si k penzi přivydělávám zajímavou brigádou. Být v kontaktu s praxí a prostředím, kde jsem strávil celý život, aniž by mě jedinkrát dostihl pocit vyhoření, je občerstvující. Téhle redakci chci pomáhat, dokud mi to zdraví a elán dovolí.
Petr Vichnar Do České televize nastoupil v roce 1976, diváci ho mají spojeného především s komentováním hokeje či krasobruslení. Získal několik cen TýTý, což byla anketa o nejoblíbenější tváře a pořady televize. Nyní uvádí Branky, body, vteřiny. Vedle Martina má z prvního manželství ještě syna Ondřeje a dceru Veroniku. |
DÍKY ČEMU JSEM FIT
První faktor je péče mé choti včetně její famózní kuchyně. Ten další je genetický. Můj táta až do osmdesáti nevěděl, co je nemocnice. Důležitý je i životní optimismus. A taky je potřeba se o sebe starat. Každý den se snažím věnovat minimálně hodinu nějaké intenzivní fyzické činnosti. Běhám, cvičím, hraji tenis. Na kurt občas vyběhnu s Martinem a každý čtvrtek dopoledne se třemi dalšími dědky. Neúčast omlouvá jen smrt.
CO SI NEUMÍM PŘEDSTAVIT
Že bych se pracovně věnoval něčemu jinému než sportu. Sport je úžasná věc, úžasný fenomén. Když se mě někdo zeptá, jak je možné, že jsem pořád v pohodě, odpovídám: Protože dělám sport, ne politiku.
JAKÝ JE MARTIN
Vždy dobře naladěný, vtipný a pohotový. Má spoustu energie a životního optimismu. Typický Střelec – veselý, upřímný, s velkým smyslem pro spravedlnost.
JAK JSEM MU POMOHL V PRÁCI
Dával jsem si pozor, abych nezavdával podezření na protekci. Přivedl jsem ho ještě jako gymnazistu na brigádu a pak už to bylo na něm. Samozřejmě jsem mu měl co dát například po technické stránce. Učili jsme se spolu mluvit, číst příspěvky. Těší mě, na jaké úrovni je jeho jazyková kultura.
KDY MĚ HODNĚ PŘEKVAPIL
Když byl malý, byli jsme lyžovat v Rakousku a on na lanovce vykřikoval jména hokejistů podle čísel na kabinkách. U čísla 2 to byl Fetisov. Jakmile spatřil 17, hulákal Vladimír Růžička. A pak 34. Chvilku bylo ticho, než se ozvalo: Vanbiesbrouck. To mě dostalo, že si vzpomněl na amerického brankáře.
ČÍM MĚ NEJVÍC NAŠTVAL
Asi v osmnácti to s přáteli přehnali s alkoholem. Musel jsem ho trochu usadit a asi poprvé a naposledy na něj křičel. Martin byl pohodové dítě a já se snažil mít s ním kamarádský vztah, do kterého jsem jenom občas vsunul nějaký výchovný prvek.
JÁ A TECHNICKÝ POKROK
S obdivem sleduji, jak si mladší kolegové svoje příspěvky v podstatě vyrábějí sami. Já jsem, jak říkal Miroslav Horníček, skončil u skoby. Nikdy nedám dopustit na tužku a papír... Snad už to takhle nějak doklepu.
Martin Vichnar o televizi i průšvihu
KDY JSEM SI VYBRAL POVOLÁNÍ
Při olympiádě v Naganu. Pouštěl jsem si v noci televizi a sledoval hokej s tátovým komentářem. Pořád budu tvrdit, že lepšího hlasu není. Takže od nějakých šesti let jsem věděl, kudy se chci ubírat. Táta mě nikdy do ničeho nenutil, nikdy mi do ničeho nemluvil a nikdy mi neumetal cestičku. Vždycky tu ale pro mě byl, aby mi poradil.
Martin Vichnar Petr Vichnar a jeho syn Martin Už jako kluk se rozhodl jít ve stopách táty, který ho v šestnácti přivedl do České televize na brigádu. V redakci sportu se podílí hlavně na přenosech z biatlonu a florbalu. Do jeho repertoáru patří i motorismus nebo tenis. Absolvent Vyšší odborné školy publicistiky. Hraje florbal za tým Texas složený z bývalých hráčů Chodova. |
PROČ NEDĚLÁM HOKEJ
Paradoxní, že? Hokej jsem hltal a vlastně mě přivedl k téhle profesi, ale v praxi jsem se raději vrhl na sporty, ve kterých mám větší možnost se prosadit a rozšířit si díky nim obzory. Zároveň musím říct, že česká liga mě až tak nebere. Daleko raději mám NHL. Tu bych jednou moc rád komentoval.
KDY MĚ TÁTA KRITIZUJE
Protože je z podstaty pozitivní, hodný a milý člověk, kritizuje poměrně málo. A když už, většinou jde o nějaké češtinářské přešlapy. Nelíbí se mu třeba nad užívání slov. Přece jen češtinu i učil. Pokud nejsme oba v práci, svoji výtku pošle na WhatsApp, kde máme rodinnou skupinu a kde jsme všichni v kontaktu. Docela často se ale stane, že ještě dřív se tam s kritikou ozve maminka.
ZA CO HO OBDIVUJI
Kolik máte místa? Za spoustu věcí. Nejvíc asi za to, že je přesně takový, jak působí v televizi. Nesmírně slušný člověk, velký gentleman. Když vidím, jak se chová k mamince... Nejen v tom je pro mě obrovským vzorem.
PROČ SE RÁD VRACÍM DOMŮ
Čím jsem starší, tím jsem u našich raději. Zažil jsem to už s prarodiči, kteří bohužel nedávno zemřeli. Jezdil jsem k nim, jak to bylo možné, protože jsem rád poslouchal jejich vyprávění o životě. Totéž platí o rodičích. Minimálně jednou týdně se u nich snažím zastavit, abychom si popovídali.
MŮJ BIATLONOVÝ ZÁŽITEK
V uplynulé sezoně jsem v Hochfilzenu náhodou na chodbě viděl Italku Dorotheu Wiererovou převlékat se z civilního oblečení do sportovního. Každý chlap musí uznat, že to je zážitek na celý život.
(Petr: Na rodinný WhatsApp napsal zhruba tohle: Viděl jsem Dorotku se převlékat. Můžu umřít.)
NEJVĚTŠÍ PRACOVNÍ PRŮŠVIH
Loni jsem měl službu, když se hrál fotbal mezi Spartou a Slavií a při Brankách, bodech, vteřinách jsem měl kvůli aktuálnosti ve studiu živě načítat reportáž poté, co ji uvedl moderátor. Jenže jsem nestihl přiběhnout. Vojta Bernatský se v tom kvůli mně dost vykoupal. Dodatečně se mu ještě jednou omlouvám. Řekl bych, že tak velký průšvih neměl táta za celou kariéru. Dokonce jsem dostal i pokutu.
